Milion sušiček a myček opustí ročně brány uničovského závodu Miele. Spotřebiče v prémiové kvalitě odtud míří do celého světa. Ještě před necelým čtvrtstoletím přitom v mateřském koncernu nevěřili, že by proslulou německou kvalitu dokázali vyrobit i někde jinde než v německých závodech. Dnes je v Uničově nejen výroba, ale i vývoj a závod je v rámci firmy největším na světě. Představujeme vám další díl seriálu Liga úspěšných, ve kterém společně s Okresní hospodářskou komorou Olomouc přinášíme příběhy pozoruhodných firem z regionu. A Miele je firmou jedinečnou v mnoha ohledech.

Když se řekne Miele, většina lidí si vybaví špičkové domácí spotřebiče a prémiovou německou kvalitu. Vůbec největší výrobní závod této světové značky přitom sídlí na Hané, v Uničově. Průmyslový areál Miele technika představuje pro globální trh klíčové centrum: všechny sušičky, které se pod značkou Miele prodávají po celém světě, pocházejí právě odtud. Miele tu také vyrábí přibližně tři čtvrtiny všech myček nádobí. „Děláme zhruba 400 tisíc sušiček a 600 tisíc myček, celkem tedy kolem milionu kusů přístrojů ročně. Máme tu čtyři výrobní linky a dá se říct, že zhruba každých patnáct vteřin z továrny vypadne jeden hotový spotřebič,“ popisuje velikost a rytmus uničovského provozu generální ředitel společnosti Petr Vodák. 

Uničovská fabrika v průběhu let ušla obrovský kus cesty. Zatímco v počátcích stála víceméně ve stínu německých mateřských závodů, v roce 2020 dosáhla historického milníku a stala se kapacitně i významem nejsilnějším článkem celé skupiny Miele na světě. Prémiové spotřebiče z Uničova odjíždějí v kamionech do logistických center, odkud putují k zákazníkům na všech kontinentech. Přitom výrobky Miele rozhodně nepatří na trhu k těm levnějším. „Firma Miele je od začátku své existence synonymem kvality, což se samozřejmě odráží i na ceně. Naše produkty jsou cenově jinde. Když to srovnáme se západní Evropou, kde bereme průměrnou cenu pračky na trhu jako 100 %, tak průměrná cena našeho spotřebiče je 245 %. Prodáváme tedy o 140 % dráž, než je běžný průměr trhu. Na českém trhu se pohybujeme zhruba od 25 tisíc korun za ty nejzákladnější modely až po 60 tisíc u těch nejvyšších tříd,“ přibližuje Petr Vodák a dodává, že zákazníci kvalitě věří. „Máme pod logem takový claim, heslo Immer Besser, tedy Stále lepší. Je to filozofický přístup k tomu, jak firma přistupuje ke svým produktům a procesům. Je zajímavé, že se toto heslo ocitlo už na těch vůbec prvních dřevěných pračkách, které Miele vyrábělo. Už tehdy se to skutečně vypalovalo do dřeva,“ vysvětluje Petr Vodák.

Kořeny firmy Miele sahají do roku 1899, kdy ji v německém Herzebrocku založili Carl Miele a Reinhard Zinkann. Rodinným podnikem zůstává Miele dodnes, ve vedení působí už čtvrtá generace potomků obou zakladatelských rodin. „Na začátku dvacátého století se firma zabývala hlavně výrobky pro zemědělství: různými menšími stroji a odstředivkami mléka. Postupně se ale v portfoliu objevily první dřevěné pračky,“ popisuje začátky slavné značky Petr Vodák. Není bez zajímavosti, že ve dvacátých letech Miele vyrábělo i auta a motocykly. „Pro nás je klíčový rok 1929, kdy firma představila první elektrickou myčku nádobí. A přestože to bylo zařízení z dnešního pohledu primitivní, ten základní princip v podstatě zůstal zachován,“ vyzdvihuje Petr Vodák.
Myčky, pračky a další velké spotřebiče se pak v průběhu dalších desetiletí staly hlavním sortimentem.
Společnost si po celou dobu zachovává nejen rodinný charakter, ale také striktně konzervativní přístup k financování. „Jedním ze specifik Miele je, že firma nemá úvěry a nikdy v historii je nevyužila. Vždy platilo pravidlo, že si věci pořídíme až ve chvíli, kdy na ně máme dostatek peněz. Když jsem před lety nastupoval, kolega v německé centrále v Güterslohu mi řekl: 'Víš, u Miele tikají hodiny jinak.' A je to pravda, ta firma má svá specifika a v mnoha ohledech funguje úplně jinak než ostatní,“ popisuje generální ředitel Vodák.

Až do začátku nového tisíciletí vyrábělo Miele své spotřebiče výhradně v Německu. Zlom nastal na konci roku 2002, kdy padlo rozhodnutí postavit první zahraniční závod a otestovat možnosti výroby jinde. „Když jsem v roce 2003 procházel závěrečným kolem výběrového řízení, přijímal mě Rudolf Miele, představitel třetí generace rodiny. Ptal se mě tehdy, jestli si myslím, že se v České republice dá vyrobit 'Miele kvalita'. Přišel jsem z automobilového průmyslu, takže jsem odpověděl, že se tu určitě dá, že nevidím důvod, proč by to nešlo. Ta otázka ale přesně charakterizovala tehdejší smýšlení v Německu – byli přesvědčeni, že značka Made in Germany je nepřekročitelná a neměli se zahraničím žádné zkušenosti,“ vzpomíná Petr Vodák.   

Při hledání ideální lokality porovnávala firma několik států střední a východní Evropy. Česko zvítězilo díky silné průmyslové tradici, vzdělávacímu systému a dobré infrastruktuře. 

Finální volba padla na střední Moravu, kde sehrály roli osobní vazby i připravenost zázemí. Klíčovou postavou byl Oldřich Svoboda, ředitel mohelnické Helly. „Majitelé se totiž s rodinou Miele velmi dobře znali a Markus Miele v Helle po vysoké škole dokonce nějaký čas pracoval,“ zmiňuje Petr Vodák. Oldřich Svoboda pak zástupce německé firmy provedl po průmyslových zónách v okrese. „Uničov nabízel připravenou průmyslovou zónu na zelené louce, vstřícnou samosprávu a především dostupnou pracovní sílu z tradičního strojírenského podniku UNEX. Ten měl v době největší slávy kolem pěti tisíc zaměstnanců, v roce 2003 už jich tam pracovala jen tisícovka. Byli jsme proto přesvědčeni, že technicky zdatní lidé v regionu jsou. V Uničově byla v té době navíc vysoká nezaměstnanost. Všechny tyto předpoklady se ukázaly jako správné. Vztahy s městem i regionem máme dodnes vysoce nadstandardní.“

Když uničovská fabrika v roce 2003 začínala, její role byla poměrně jednoduchá – montovat z dílů dovezených z německých závodů menší série spotřebičů. V té době se využíval potenciál nižších nákladů na práci a do Česka se vozil téměř veškerý materiál. Nálepka „montovny“, kterou průmyslovým podnikům v té době často přisuzovala veřejnost i politici, ale podle vedení neodpovídala logice rozvoje podniku. „Lidem, kteří k nám s tímto argumentem jezdili, jsem vždy říkal: dovedete si představit, že půjdete do cizí země a začnete tím, že tam bez jakýchkoliv předchozích zkušeností hned na začátku vysypete veškeré know-how? To je přece nereálné. Logicky se musí začít montáží. Úkolem lokálního managementu pak je přesvědčit majitele, že má smysl sem přesouvat vlastní výrobu dílů, následně úpravu konstrukce a v poslední fázi samotný vývoj,“ zdůrazňuje generální ředitel Petr Vodák.
Přesně touto cestou se uničovský závod vydal.
V roce 2012 bylo zeštíhleno do té doby roztříštěné spektrum produktů a podnik převzal kompletní zodpovědnost za stěžejní výrobní řady. Uničov se stal výhradním výrobcem všech sušiček značky Miele na světě a přibral i převážnou většinu myček. Zároveň se zde vybudovalo silné konstrukční a vývojové zázemí, takže uničovští inženýři dnes spotřebiče přímo vyvíjejí.

S posunem k vývoji se zásadně proměnilo i technologické vybavení podniku. V Uničově přibyly nové haly i pokročilé technologie pro lisování plastů, tváření plechů, výrobu nerezových bubnů či celých mycích prostorů do myček. Zatímco finální montáž spotřebičů zůstává z velké části pečlivou ruční prací, výroba samotných komponent podléhá vysokému stupni automatizace. „Příkladem je právě linka na výrobu mycího prostoru myčky. Jde o plně automatizovaný provoz s patnácti pozicemi a padesáti roboty, které svařují a tvarují nerezovou konstrukci. Celou tuto obří linku obsluhuje jen zhruba pět až sedm lidí,“ popisuje Petr Vodák. Automatizace má podle něj smysl tam, kde nahrazuje těžkou, rizikovou či monotónní práci, zatímco na finální montážní lince stále hraje prim lidská zručnost.

Stejně jako se v průběhu let proměňovala role uničovského závodu, rozvíjely se i možnosti pro jeho zaměstnance. Z původně montážního závodu se postupně stalo místo s vlastní výrobou komponent, moderní automatizací, konstrukcí a vývojem. To dnes otevírá široké spektrum pracovních příležitostí – od výroby přes technické a odborné pozice až po vedení týmů. Řada zaměstnanců během svého působení ve firmě získává nové zkušenosti, rozšiřuje si odbornost a posouvá se na další pozice. Pro technické a vývojové role je navíc běžnou součástí práce spolupráce s kolegy z dalších závodů Miele, zejména v Německu. Zaměstnanci v Uničově se tak přímo podílejí na produktech, které míří k zákazníkům po celém světě.
V uničovském závodě Miele technika dnes pracuje přibližně 1 750 zaměstnanců.

Podnik navíc v následujících dvou letech plánuje rozvojové investice ve výši 2,5 až 3 miliardy korun do rozšíření hal a nových výrobních technologií.  Nábor nových pracovníků je však na dnešním trhu práce čím dál komplikovanější. Miele v Uničově drží zásadu zaměstnávat výhradně kmenové pracovníky z České republiky a doposud nevyužívá zahraniční agentury. „Výrobní sezóna sušiček startuje v srpnu a trvá do února. Potřebujeme tedy navyšovat stavy a lidi motivujeme například náborovými příspěvky. Klademe si ale otázku, jak dlouho ještě půjde najít české zaměstnance ochotné pracovat manuálně a ve třísměnném provozu. Zatím jsme to vždy zvládli, ale myšlenky na nábor pracovníků z Asie nám hlavou běží čím dál častěji,“ popisuje situaci Petr Vodák.

Aktuální pracovní nabídky firmy z oblasti vývoje, výroby nebo OPX, najdete na www.karieravmiele.cz.

Působení závodu Miele technika má výrazný dopad na ekonomiku a život celého regionu.

Interní průzkumy ukazují, že zaměstnanci ve výrobě oceňují především stabilitu, čistotu a udržované prostředí. Práce na lince má však svá přísná pravidla – pracovní takt se pohybuje mezi 40 a 60 vteřinami na jednu operaci. Přesto si závod drží vysokou věrnost zaměstnanců. Firma s pracovníky oficiálně slaví 10 a 20 let v podniku a řada z nich zde pracuje od samého vzniku v roce 2003. Při náboru mladších ročníků však vedení podniku pozoruje výraznou proměnu hodnotového nastavení v celé společnosti. Očekávání zaměstnanců se v posledních letech mění. Mladší generace více řeší rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, smysluplnost práce i možnosti rozvoje. Pro nás je to impuls přemýšlet, jak skloubit požadavky průmyslové výroby s tím, co dnešní zaměstnanci od dobrého zaměstnavatele očekávají. „U mladších lidí je velkým tématem work-life balance, i když někdy mám pocit, že převažuje spíše tendence k 'work-life-life-life balance'. Často chybí ambice jít do diskomfortu, máknout na sobě a něco dokázat. Rád to přirovnávám ke sportu – generace 90. let byla hladová, fotbalisté, hokejisté a další se chtěli prosadit venku. My jsme v devadesátých letech v práci chtěli Němcům rovněž dokázat, že v Česku jsme stejně dobří. Dnes jsou společenské priority nastavené jinak,“ zamýšlí se Petr Vodák.

Působení závodu Miele technika má výrazný dopad na ekonomiku a život celého regionu. Dlouhodobou strategií podniku je využívat v maximální možné míře lokální firmy a dodavatele služeb, případně motivovat klíčové partnery, aby své investice směrovali do blízkého okolí. Někteří z nich tak pro potřeby uničovské fabriky postavili nové výrobní kapacity v sousedních regionech. Přítomnost velkého zaměstnavatele, na kterého je v regionu navázáno zhruba 1 200 rodin, se projevuje i v samotném městě. Stabilní příjmy obyvatel zvyšují místní kupní sílu, což dokládá rozvoj obchodu a vznik nových nákupních zón v Uničově. V regionu se Miele angažuje v sociální, humanitární a kulturní oblasti. „Podporujeme místní uničovskou charitu, denní stacionář pro děti se zdravotním postižením Jasněnka a podílíme se na kulturních akcích města,“

„Závod v Uničově se za více než dvacet let posunul od montáže k výrobě, automatizaci a vývoji. Další miliardové investice mají jeho roli v rámci skupiny Miele dál posílit. Klíčoví přitom podle vedení zůstávají lidé – jak dlouholetí zaměstnanci, kteří mají za sebou velkou část příběhu závodu, tak nová generace techniků, inženýrů a pracovníků výroby, která bude psát jeho další kapitolu.“ uzavírá generální ředitel Petr Vodák.