Milí čtenáři,

zdá se mi to skoro neuvěřitelné, ale rok 2025 je za námi. Jaký byl?
Když jsem sestavoval tradiční obrazové ohlédnutí, uvědomil jsem si, že jestli něco tento rok charakterizovalo, bylo to střídání.

Začalo to hned v lednu, kdy po mnoha letech skončila ve funkci ředitelka Divadla Tramtarie Petra Němečková. Ředitelský post zcela logicky obsadil dosavadní umělecký šéf Vladislav Kracík.
V čele filharmonie skončil Jonáš Harman a na místo náměstka, pověřeného řízením orchestru, nastoupil Petr Dvořák.
Skončila šéfka operního a operetního souboru Veronika Kos Loulová a z konkurzu vyšel vítězně operní sólista Jiří Přibyl.
Post rektora neobhájil Martin Procházka, akademický senát za jeho nástupce zvolil Michaela Kohajdu.
Změnilo se i vedení Pevnosti poznání, její dlouholetý ředitel Matěj Dostálek, který měl zásadní podíl na tom, že instituce vůbec vznikla, se stal prorektorem a funkci tak opustil. Nahradil ho David Smrčka.
V létě došlo konečně ke změně ve vlastnické struktuře fotbalové Sigmy, kterou koupil podnikatel Milan Šimonovský, majitel strojírenského holdingu Sigma Group.
A aby toho nebylo málo, na konci roku odstoupil i primátor Miroslav Žbánek, který se stal poslancem a rozhodl se nekumulovat funkce. Na jeho místo nastoupila jeho dosavadní náměstkyně Miroslava Ferancová. Právě dnešní den je jejím prvním ve funkci.

Tolik personálních změn za jeden rok si asi za celou kariéru nepamatuji.
Doufejme, že tenhle čerstvý vítr posune všechny zmíněné instituce dál, vždyť všechny jsou bez výjimky výkladní skříní města.

Loni jsem si na tomto místě rýpnul do zimního stadionu. Že bych si před rokem neřekl, že o dvanáct měsíců později budeme stále krčit rameny, že se celá akce s výstavbou multifunkční haly vůbec nepohnula.
Letos už snad rameny ani nekrčíme. Současná městská vláda posunula celý projekt k posouzení evropským úředníkům a jelikož na podzim máme volby, rozhodnout bude nejspíš muset až vláda příští. Obávám se proto, že za rok na tomto místě napíšu zase to samé.

Těch nekonečných příběhů je více, nekažme si s nimi novoroční náladu.

Jsou totiž i takové, které se pohnuly. Třeba se můžeme radovat, že se po desetiletích podařilo zprovoznit nové napojení západní tangenty obchvatu města na dálnici D35 a Olomouc tak přijde o pravidelnou publicitu v Zelené vlně, kde věta o ucpaném obchvatu Olomouce u napojení u Globusu už zdomácněla tak, že ji mohli používat předtočenou.
Významně pokročila i dálniční spojka Olomouc - Přerov, který se mimochodem v závěru roku taky po mnoha letech odkladů dočkal dokončení dálnice D1, což uleví dopravě v celém regionu.

A pokud byste se mě zeptali, z čeho mám v Olomouci za uplynulý rok největší radost já, odpovím bez váhání: z dokončení protipovodňových úprav v Nových Sadech. Na levém břehu totiž vznikla docela unikátní krajina s oživeným mrtvým ramenem, spoustou jezírek, velkou zátokou a krásnými padlými kmeny. Už se těším, jak to tam ožije na jaře. Ale výlet vám doporučuji klidně už dnes. Jen to chce dobré boty. Na novoroční procházku ideální.

Rád bych vám, milí čtenáři, popřál, abychom rok 2026 prožili ve zdraví, v klidu, ale i v radosti, že se pořád něco děje. A že se posouváme. Držím nám palce.

Jan Procházka
šéfredaktor portálu Olomouc.cz