Ve věku 68 let zemřel 10. února po krátké těžké nemoci prof. MUDr. Jan Lukl, CSc., významný český kardiolog, internista a dlouholetý přednosta I. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. V čele olomoucké kliniky stál takřka dvacet let, vůbec nejdéle ze všech dosavadních přednostů tohoto pracoviště. Za svůj život se zařadil ke špičce ve svém oboru, věnoval se především problematice srdečních arytmií a klinické elektrofyziologie.

Jan Lukl se narodil 6. července 1944 v rodině slavného otce, světově renomovaného kardiologa prof. MUDr. Pavla Lukla, který byl rovněž po mnoho let přednostou I. interní kliniky olomoucké fakultní nemocnice a jako dosud jediný český kardiolog zastával v letech 1968 - 1970 významnou funkci předsedy Evropské kardiologické společnosti. Otec Pavla a dědeček Jana byl známý pražský porodník A. Lukl. Jan Lukl promoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v roce 1970. Složil dvě atestace z vnitřního lékařství a v roce 1980 také atestaci z kardiologie. O deset let později se stal docentem vnitřního lékařství a v roce 1997 byl v tomto oboru jmenován profesorem.
Z politických důvodů (jeho otec nesouhlasil se sovětskou okupací a musel v roce 1969 jako řada jiných vysokoškolských pedagogů z univezity i kliniky odejít a komunistická perzekuce dopadla i na rodinné příslušníky) byl nucen nastoupit bezprostředně po ukončení studia nejprve na interní oddělení v Hranicích a později v Prostějově. Vysoká morální úroveň a intelektuální zázemí rodiny mu pomáhaly přežít i za těžkých podmínek. V Prostějově díky svému vzdělání a píli postupně vybudoval jednotku intenzivní péče a kardiologické oddělení včetně elektrofyziologického sálu, kde už v roce 1973 provedl první implantaci trvalého srdečního stimulátoru na okresním pracovišti. V osmdesátých letech byl průkopníkem nových metod, například implantace dvoudutinových stimulátorů nebo katetrizační ablace v léčbě srdečních arytmií.
Přednostou olomoucké I. interní kliniky se profesor Jan Lukl stal v roce 1990 (tedy 21 let po vynuceném odchodu jeho otce z čela tohoto pracoviště) a byl jím až do roku 2009. Také on dokázal kliniku odborně pozvednout a vybudovat zázemí pro poskytování kardiologické a interní péče na nejvyšší úrovni kvality. Svou houževnatost a vitalitu prokázal na počátku devadesátých let, kdy sám bojoval s těžkým onemocněním - leukémií, a i v osobně tak těžkém období dokázal pracoviště vést a rozvíjet.
Intenzivně se během svého života věnoval rovněž vědecké a pedagogické činnosti, byl školitelem třinácti doktorandů a členem vědecké rady Lékařské fakulty Univerzity Palackého. Podílel se na habilitacích a profesorských řízení řady kolegů. Byl rovněž členem výboru České kardiologické společnosti a předsedou její pracovní skupiny Arytmie a trvalá kardiostimulace. Byl také členem v redakčních radách řady odborných časopisů, například Cor et Vasa, Interní medicína pro praxi a Intervenční a akutní kardiologie. Výsledky své vědeckovýzkumné práce publikoval ve 122 původních sděleních a ve 160 přednáškách u nás i v zahraničí. Je autorem tří monografií.
Jan Lukl je především zakladatelem moderní české arytmologie. V roce 1990 zorganizoval první setkání arytmologů ve Velké Bystřici u Olomouce. Povedlo se mu tehdy velmi elegantním způsobem sjednotit odborníky v tomto oboru z celé České republiky a založit zcela novou pracovní skupinu České kardiologické společnosti. Svými evropskými kontakty umožnil dlouhodobé stáže a intenzivní výuku řadě dnes již renomovaných kardiologů a přispěl tak významně k rozvoji oboru.
Odešel člověk, kterého si velmi vážíme a jehož jméno zůstane natrvalo pozitivně zapsáno nejen v Olomouci ale i v celé České republice a v řadě dalších evropských zemí.