Další početnou sadu nových exponátů najdou návštěvníci Muzea umění Olomouc na výstavě Od Tiziana po Warhola. Mezi novinkami figurují grafiky italských barokních mistrů nebo řada fotografií, například Josefa Sudka nebo Miloslava Stibora. Obměnu vystavených děl vyžadují přísná pravidla péče o práce na papíře, které nemohou být dlouhodobě vystaveny světlu.

V Arcidiecézním muzeu Olomouc se nově divákům představují více než dvě desítky grafik. K nejvýznamnějším patří podle kurátorky Gabriely Elbelové tři listy s motivy ráje podle starozákonní knihy Genesis, jejichž autorem je respektovaný německý barokní malíř a grafik Johann Elias Ridinger (1698 - 1767). "Lepty tohoto ředitele augšpurské Akademie zobrazovaly v rokokovém stylu hlavně zvířata zasazená do působivých krajinných scenérií. V oblibě měl hlavně koně, psy a lovecké scény. Vystavené tři grafiky jsou částí Ridingerova dvanáctidílného cyklu na toto téma," uvedla Elbelová.
Mezi novinkami v Arcidiecézním muzeu je zastoupena i kvalitní kolekce volné italské barokní grafiky. Historička umění Helena Zápalková upozornila především na dva lepty významného barokního malíře, kreslíře a grafika Pietra Testy (1612 - 1650) ze souboru Čtyř ročních dob, který vznikl v letech 1642 až 1644. "Ve velkoformátových, mnohofigurálních leptech, které jsou často komponovány dle složitých emblematických vzorů, pracuje s bohatými tónovými valéry, které jim dodávají téměř malířský charakter," popsala vystavené grafiky Zápalková.

V Muzeu moderního umění se výrazné obměny dočkala fotografická kolekce. Ve výstavních sálech si návštěvníci mohou nově prohlédnout více než tři desítky snímků například od Josefa Sudka, Emily Medkové, Miloslava Stibora, Viléma Reichmana, Ivo Přečka, Jindřicha Štreita nebo Michala Macků. Kurátorka fotografické sbírky Štěpánka Bieleszová upozornila konkrétně na fotografii Josefa Sudka (1896 - 1976) Jednoduché zátiší, která vznikla mezi lety 1950 a 1954. Téma zátiší se podle ní v Sudkově tvorbě začalo objevovat v padesátých letech minulého století, tedy v době vrcholící komunistické demagogie a stalinistických čistek. "Plachý fotograf a invalida z první světové války se v té době stále více uzavíral před agresivním světem, aby se ve svém ateliéru mohl věnovat záznamům prostých, všedních věcí. S odstupem času můžeme tyto snímky chápat jako osobní uměleckou manifestaci a výraz nesouhlasu s politicky vyšinutou dobou," řekla Bieleszová. V jednoduchých fotografických zátiších sestavených ze sklenic, mušlí či ovoce Sudek prokázal cit pro kompozici, hloubku ostrosti a především pak neopakovatelnou atmosféru a nenápadnou krásu, inspirovanou renesančními i modernistickými kompozicemi. "Vystavený snímek fazetované sklenice s vodou, který je součástí našich sbírek, pochází původně ze sbírky významné teoretičky fotografie Anny Fárové, která jej zachránila spolu s dalšími snímky po požáru Sudkova ateliéru v roce 1985," doplnila Bieleszová.
Výstava Od Tiziana po Warhola, kterou si Muzeum umění Olomouc připomíná šedesát let své činnosti, byla zahájena 25. října loňského roku a potrvá do 31. března. Diváky provádí prostřednictvím bezmála 600 exponátů dějinami výtvarné kultury od antiky do současnosti. Do konce ledna výstavu navštívilo více než 20 tisíc lidí, což ji už nyní řadí mezi nejúspěšnější projekty olomouckého muzea. Významem i rozsahem srovnatelnou výstavu Olomoucké baroko, která jak v Muzeu umění Olomouc, tak ve Vlastivědném muzeu představovala na přelomu let 2010 a 2011 barokní umění, navštívilo za čtyři měsíce 32 tisíc lidí, monografická výstava Josefa Lady v roce 2008 přilákala více než 28 tisíc návštěvníků a přehlídku tvorby zakladatele pop-artu Victora Vasarelyho v roce 2007 navštívilo bezmála 20 tisíc lidí.