Tramtarie slaví neuvěřitelných deset let. Z amatérského souboru se postupně stalo uznávané divadlo, které významně obohatilo kulturní mapu regionu a své inscenace úspěšně vyváží i daleko za jeho hranice. V posledních letech je hlediště sálu ve Slovanském domě, kam se scéna přesunula z někdejšího hodolanského divadla, prakticky pořád vyprodané a to i přesto, že od průvodních bláznivých komedií se repertoár posunul až k tak složitým kusům, jako je například Jana Eyrová. "Už nejsme řádní amatéři ani ochotníci," říká v rozhovoru Petra Němečková, která stojí v čele divadla od jeho počátku.

Čas pro bilancování je symbolický a nemůže být vhodnější. Začíná desátá sezona divadla. Pomysleli byste si v roce 2003, že za deset let budete takhle daleko?
To asi vůbec. Tehdy jsme vlastně zničehonic přebrali divadlo i sál. Nevěděli jsme do čeho jdeme. Neměli jsme vůbec žádný plán. Nevěděli jsme jak se dělá propagace, vlastně jsme nevěděli vůbec nic. Takže je to malý zázrak, že po této sezóně dovršíme deset let a dokázali jsme se dostat se na tu pozici, kde se nacházíme teď. Všechno jsme se učili za chodu.

Deset let je ještě dětský věk, ale Tramtarie už vyhlíží docela dospěle...
Dlouho jsme to dělali na koleně, byl to koníček, který sebral všechen volný čas. Proto jsem ráda, že se nám postupně podařilo personálně stabilizovat soubor a zároveň i finanční situaci.

Na to se právě chci zeptat. Krátce po pátých narozeninách divadla se začalo mluvit o jeho postupné profesionalizaci. Jak jste na tom po dalších pěti letech?
Docela dobře! Chtěli jsme získat více peněz na to, abychom mohli platit herce, abychom mohli zaplatit tvůrčí tým. A to se povedlo. Nemůžeme si dovolit částky, které vyplácejí velká divadla, ale už to není tak, že by pro nás někdo pracoval zadarmo. To byl hlavní cíl. Samozřejmě to stále není ideální, protože někteří pracují za opravdu symbolický honorář. Nicméně činnost Tramtarie je každodenní a tak široká, že už to prostě nešlo dělat jenom jako koníčka. Už z nikoho nesdíráme kůži zadarmo a na to jsme náležitě hrdí. Je to hlavně díky dotacím města a kraje, ale vyděláváme si na sebe i zájezdy, kterých je ročně opravdu hodně, v poslední sezoně jsme měli přes dvě stě výjezdů.

Ta stabilizace souboru se mi skoro jeví jako složitější. Těch herců přece Tramtarií prošlo nespočet a vy jste si vždycky v rozhovorech stýskali, že vám vydrží sotva jednu sezonu a mizí...
Bylo to obtížné, to je pravda. Hráli u nás hlavně studenti a ti pocházeli často z jiných měst, takže když skončilo jejich studium, většinou se rozloučili i s divadlem. Hodně z nich také odcházelo na umělecké školy, stali jsme se takovou líhní talentů. Věčně jsme museli přeobsazovat role a učit je nové a nové lidi. Vlastně ani nemám spočítané, kolik herců se u nás vystřídalo… Následuje několikaminutová porada přítomných členů divadla, ze které vzejde číslo zhruba šedesát herců plus dalšéch šedesát lidí, kteří se podíleli na vzniku inscenací a provozu divadla. Tak vidíte. Tomu se ani věřit nechce.
Náš soubor teď tvoří směs dva typy herců: jsou to buď profesionálové z jiných divadel či momentálně na volné noze, a nebo herci, které jsme si sami vychovali. Hrají u nás už mnoho sezon a za tu dobu se vyšvihli na takovou úroveň, že se s těmi profesionály dají srovnat. Slovo amatérské už k nám rozhodně nepatří.

Asi 120 herců se vystřídalo v divadle za celou jeho desetiletou existenci. Tramtarie dosud představila 33 her pro dospělé a 15 pohádek. Průměrně je to tedy 6 premirér ročně. Uskutečnilo se i 11 představení čtených divadel a 106 dalších akcí jako jsou koncerty, výstavy a podobně. Statistiky vede divadlo od roku 2005, čísla tedy ve skutečnosti jsou ještě vyšší.

Takže nové tváře už nehledáte? Vím, že jste dělali třeba různé konkurzy?
Cíleně si vybíráme konkrétní typy, ale doba konkurzů je pryč. Jsme hrdí na to, že se soubor podařilo ustálit a že máme tým, který si už může troufnout i na hodně vážné a obtížné kusy.

Proslýchá se, že by se Tramtarie mohla stěhovat. Co je na tom pravdy? Nenadělíte si k desátým narozeninám dárek?
Je pravda, že divadlo dlouhodobě působí v prostoru, který nám už nevyhovuje. Není tu zázemí pro herce, nemáme šatny, chybí sklad kulis… A větší komfort bychom chtěli nabídnout i divákům. Proto skutečně přesun do více adekvátních prostor řešíme. V tuto chvíli ale zatím nechci nic prozrazovat. Zkrátka, jednáme o vytvoření nové malé divadelní scény s jedním soukromým investorem.

Zazněly nějaké fámy, že by to mohlo být do Šantovky?
Taky jsme je slyšeli. (smích) Ale není to pravda. V galerii Šantovka skutečně multifunkční sál vznikne, budou tam jezdit zájezdní divadla, plánují se i koncerty a další program. Na provozu Divadla na Šantovce se sice budu určitým způsobem podílet, ale s Divadlem Tramtarie jako takovým to nemá nic společného. To je opravdu fáma. Do Šantovky se stěhovat nebudeme.

Vraťme se tedy k Tramtarii. Kdy by mohlo dojít k tomu stěhování?
Tuto sezonu určitě odehrajeme ještě celou ve Slovanském domě. Pokud by to dopadlo dobře, mohli bychom se snad přestěhovat o prázdninách.

Takže dárek bude trochu opožděný. Jak tedy plánujete oslavit ty kulatiny?
Ve skutečnosti by to byl dárek v pravý čas, protože deset let dovršíme až po uplynutí této sezóny. Ale už během ní chystáme hlavně v její druhé polovině speciální akce, kterými chceme připomenout špeky z naší historie, zavzpomínat a pobavit tak nejen sebe, ale i naše diváky.