"Chceme přestat lidem mluvit do života, moralizovat je a určovat, co je správné a co není," odpovídá lídr KDU-ČSL Matouš Pelikán na otázku, co mimo jiné znamená přízvisko "noví" lidovci. A v rozhovoru mluví o pnutí mezi radniční koalicí a opozicí, o novém domově pro seniory, bytové výstavbě či zklidnění dopravy v centru.

Na billboardech máte označení „noví lidovci“. Přitom jste jednou z nejtradičnějších stran. Co je na vás nového?
Nejde ani tak o výraznou personální nebo obsahovou změnu, přestože napříč republikou probíhá generační výměna, místy i skokovější. Hlavní změna je v komunikaci.
Členům KDU-ČSL se lidovci říká dlouhá léta. O změně oficiálního názvu strany se uvažovalo, ale vyvolávala by uvnitř zbytečné pnutí a neměla dostatečnou podporu. Značka „noví lidovci“ nakonec funguje i bez přejmenování.
Chceme přestat lidem mluvit do života, moralizovat je a určovat, co je správné a co není. Místo toho se chceme soustředit na konkrétní pomoc rodinám a občanům. Patří k tomu i připravovaný hospodářský program, který má být představen v prosinci nebo v lednu. Zjednodušeně jde o snahu dělat politiku konkrétněji, užitečněji a komunikovat ji moderně.

Lidovci byli od revoluce až do roku 2022 součástí každé městské rady. Poslední čtyři roky jste v opozici. Změnila vám tato zkušenost pohled na komunální politiku?
Čtyři roky v opozici nezměnily můj názor, že být v komunální politice součástí koalice je užitečnější. Z opozice máte malou šanci něco změnit nebo prosadit.
Často uvádím příklad Brna, kde funguje široká koalice. Vedení města by podle mě mělo zapojovat lidi, kteří mají upřímný zájem a kompetence pro město pracovat. V Olomouci byla poslední čtyři roky hranice mezi koalicí a opozicí příliš ostrá.

Ta propast byla snad největší, jakou pamatuji.
Z mého pohledu to šlo špatným směrem. Pokud schvalujeme rozhodnutí na příštích třicet let, je velkou chybou, když se o nich rozhodne jen v radě a zastupitelstvem potom projdou o pár hlasů. Při řízení města bychom měli zachovávat kontinuitu, zvlášť u velkých projektů.

V minulých volbách jste kandidovali v koalici SPOLU, nyní jdete samostatně. S jakými ambicemi?
Byl jsem jedním z hlavních hybatelů vzniku SPOLU v Olomouci. Navázali jsme na úspěšný celostátní projekt a chtěli vytvořit koalici, která má šanci porazit ANO. Vnímal jsem totiž, že být v radě vždy třetí nebo čtvrtou stranou znamená příliš mnoho ústupků. Chtěli jsme zkusit volby vyhrát. To se nepodařilo a skončili jsme v opozici. Možná nám nepřidala ani reakce voličů na tehdejší celostátní politiku.
Teď chceme znovu oživit vlastní značku. Konkurence je ale velká. Na jedné straně vidím hnutí ANO a SPD, která k sobě mají blízko voličskou základnou a populističtějším stylem politiky. Na druhé straně se o voliče uchází asi šest relevantních stran a hnutí s výrazně se překrývajícími programy. V tomto malém rybníčku nebude jednoduché uspět a hodně bude záležet na náladách v posledních dnech před volbami.
Za cíl jsme si dali překonat náš dosud nejlepší výsledek při samostatné kandidatuře, který byl kolem 9,5 procenta, ale i obhajoba tří mandátů bude považována za úspěch. Věříme, že hlas pro nás bude dobrou investicí do budoucnosti města a nebude to hlas ztracený.

Když čtu volební programy, nacházím spoustu podobných bodů napříč spektrem. Dokonce i s hnutím ANO. Pokud všichni chcete totéž, měla by být dohoda jednoduchá. Proč není?
Programový průnik může být v řadě oblastí velký. Zásadní rozdíl je ale v osobnostech, které jednotlivé kandidátky nabízejí, a ve způsobu, jakým politiku dělají. Jestli je to slušnost, kompetence a skromnost, nebo arogance a prosazování vlastních zájmů. Volič by měl přemýšlet, komu důvěřuje, a může přitom vybírat i napříč kandidátkami. Jsem přesvědčený, že právě osobnosti, ztělesňující kladné vlastnosti, jsou na naší kandidátce zastoupeny nejvíce.
Potom jsou tu zdánlivé detaily, na kterých se ale může fungování města zaseknout. Třeba tramvajová trať do Pavloviček: všichni říkají, že by ji rádi zachovali, ale jen někteří na tom skutečně trvají, zatímco další připouštějí jiné řešení. Rozdíly jsou také v důrazu na nové investice oproti snaze dohnat zanedbanou péči o vlastní majetek. My považujeme za potřebné tyto dluhy z minulosti napravit.
A možná se lišíme třeba s ODS v pohledu na dopravu. Zda budovat hlavně další parkovací místa a soustředit se na automobilovou dopravu, nebo investice vyvážit také ve prospěch chodců, cyklistů a MHD. My prosazujeme vyvážený přístup. I v čele kandidátky ODS jsou dnes mladí lidé, kteří už nemusí být tolik poznamenaní minulostí. Dříve ale směřovalo všechno do automobilové dopravy a pohyb po městě pak není dostatečně bezpečný, zvlášť pro děti a seniory.

V programu slibujete výstavbu parkovacích domů. Vyřeší to problém s nedostatkem míst, nebo jsou jen částí řešení?
Nejsou spásou, ale jsou nezbytnou součástí parkovací politiky. Nedostatek míst se projevuje v různých časech a lokalitách, nejen u nás, ale i v dalších srovnatelných městech. Pokud chce město parkování regulovat, musí zároveň budovat záchytná parkoviště.
Lidé, kteří do Olomouce dojíždějí za prací, potřebují někde nechat auto. Nemusí to ale být pět minut od zaměstnání. Pokud dostanou pohodlnou alternativu, mohou auto odstavit a do centra pokračovat tramvají. Tím se uvolní místa v obytných čtvrtích. Je pochopitelné, že lidé chtějí parkovat co nejblíže svému domu, a parkovací politika by k tomu měla směřovat.
Jiná otázka je, zda potřebují autem vozit děti do školy a do kroužků nebo jezdit na úřad. Z průzkumů vychází, že rodiče mají strach pouštět děti samotné nebo na kole, protože to není dostatečně bezpečné. To souvisí s městem krátkých vzdáleností — zda máme v blízkém okolí školu, školku, park nebo sportoviště.
Pokud chceme zavádět další parkovací zóny, měli bychom mít připravená záchytná parkoviště. K rozšíření placeného parkování podle mě směřujeme, protože v okolí nynější zóny B už vzniká velký tlak, například kolem nádraží. Zaznamenal jsem údaj, že s parkováním je spokojeno jen asi sedmnáct procent lidí.

To bych tipoval ještě míň...
Je to téma, které musíme odpovědně řešit. Záchytná parkoviště jsou jedním z nástrojů, jak zmírnit tlak na rezidentní místa, kde dnes nechávají auta lidé dojíždějící za prací.

Nová výstavba je zdlouhavá a drahá. Nájemní agentura může být cestou, jak rychleji získat vliv na to, kdo konkrétní byty využije.

V programu zmiňujete i městskou nájemní agenturu, pracovně jsem si ji pojmenoval „městská realitka“. To je jedna z věcí, která se objevila i v programech dalších stran, diskutuje se o ní napříč politickým spektrem. Je to dobrá cesta a jak by fungovala?
Je to jeden z relevantních námětů, jak z pozice města rozhýbat trh nájemního bydlení. Městský bytový fond se v devadesátých letech i později privatizoval, protože město nemělo peníze na jeho údržbu. Dnes se ukazuje, že je vhodné nějaké byty mít — nejen kvůli dostupnému bydlení, ale třeba i proto, abychom do města přilákali chybějící profese: například učitelky nebo zdravotní sestry.
Nová výstavba je zdlouhavá a drahá. Nájemní agentura může být cestou, jak rychleji získat vliv na to, kdo konkrétní byty využije. Nemusela by vznikat nová společnost, mohla by fungovat pod Správou nemovitostí nebo některým odborem. Město by garantovalo nájemné, zajistilo řešení případného poškození a mělo vliv na obsazování bytů. Pilotní projekt může běžet souběžně s výstavbou.
Příkladem jsou zahraniční projekty pro seniory. Člověk žije sám ve velkém, energeticky náročném bytě. Samospráva ho převezme do správy a seniorovi výměnou umožní užívat menší bezbariérový byt. O vlastnictví svého původního bytu nepřijde a město ho může nabídnout rodině, která potřebuje bydlení se sníženým nájmem. Nejde tedy o změnu vlastnictví, ale užívání.
Takový nástroj může pomoci i rodinám s dětmi, které dnes končí na ubytovnách ve špatných podmínkách a s nevýhodnými smlouvami. Nedokážeme dostat z ulice všechny, ale můžeme si dát za cíl pomoci rodinám z bytové nouze. Není to spásná myšlenka, spíš podnět k debatě, jak dostupné nájemní bydlení zajistit rychleji a levněji než pouze novou výstavbou.

Město vlastní přibližně 1 600 bytů a za poslední čtyři roky přibyly snad jen jednotky. Vy v programu počítáte s další výstavbou. Má být město samo developerem, třeba s využitím dotací, nebo spíš vytvářet podmínky pro soukromou výstavbu? Případně oba přístupy kombinovat? 
Určitě bych oba přístupy kombinoval. Hodně nových bytů se pořizuje jako investice.

Ale ti, kdo je kupují, nemusí být Olomoučané.
Přesně tak. Zároveň je tu kvůli univerzitě velká poptávka po nájmech pro studenty. Třeba samoživitelka s dětmi to na nájemním trhu nemá lehké a žádostí o městské byty je přetlak. Vlastní bytový fond, uvolnění některých bytů pro startovací bydlení i nová výstavba mohou být dobrými nástroji.
U soukromé výstavby bychom ale měli dbát také na občanskou vybavenost, což v minulosti příliš nefungovalo. Pokud město uvolňuje velkou lokalitu pro bydlení, mělo by intenzivněji jednat s developerem o tom, co tam vznikne a kdo se na zajištění vybavenosti bude podílet.

Před volbami hned několik stran – včetně té vaší – zvedá téma péče o seniory, která podle mnohých není v Olomouci dostatečně zajištěná. Vy máte v programu dokonce stavbu nového domova pro seniory...
Ano, máme. Není to ale jednoduché téma. Největší domov ve Chválkovicích spravuje kraj, který není úplně spokojený s tím, že tyto služby zajišťuje pro obyvatele města. U jiných institucí, třeba zoologické zahrady nebo filharmonie, je situace opačná. Jednalo se o možné výměně některých agend, ale nic se nedohodlo, přišly volby a změna vedení. Bylo by správné se k tomu vrátit.
Město by také mělo vycházet vstříc soukromým projektům, například Alzheimer centrům. Vedle bezbariérových bytů a bytů zvláštního určení potřebujeme podporovat odlehčovací služby. Řada lidí se dokáže o své blízké starat doma, ale nezvládne to nepřetržitě. Občas potřebují pomoc a těchto služeb je v Olomouci nedostatek.
Na byty zvláštního určení máme obrovské pořadníky. Musíme hledat možnosti, jak jejich počet zvýšit, třeba i dohodou s developery. Je potřeba kreativita a někdo, kdo se této agendě bude intenzivně věnovat.
V tomto směru oceňuji náměstkyni pro sociální věci Kateřinu Dobrozemskou. Tématu se věnovala a výsledky za ní jsou. Bylo by dobré, aby tato práce pokračovala a vedla k přípravě nebo realizaci dalších kapacit ve spolupráci s krajem i dalšími partnery.

Výstavba toho nového domova pro seniory je tedy zatím jen vaše vize?
Zatím je to jen vize. Při tvorbě programu jsem zdůrazňoval, že je potřeba tento záměr koordinovat s krajem. Podle informací, které mám, je ve Chválkovicích ještě městský pozemek, kde by se možná daly rozšířit stávající kapacity. Musíme o tom intenzivněji jednat, protože poptávka bude do budoucna růst.

V programu slibujete park do deseti minut od každého domu. Co si pod tím představit? Já mám třeba za domem řeku a nepotřebuji, abyste mi tam sázeli park.
Jde o to podívat se na dostupnost zeleně v jednotlivých částech města. Já žiji v centru a mám do deseti minut tři parky. Jinde ale taková možnost chybí. Třeba moje stranická kolegyně Ivana Kalodová v Holici intenzivně vnímala nedostatek místa, kam se dá dojít do přírody, a pomohla prosadit vznik holického lesa.
Chceme vytipovat lokality, kde by bylo vhodné zeleň doplnit. Nabízí se například Holandská čtvrť nebo Švýcarské nábřeží, kde se zvažuje pozemek pro parkovou úpravu. Nyní se revitalizuje ASO park, je rozpracovaný Park na Dlouhé, kde ještě nejsou vypořádané některé majetkoprávní vztahy. V rozvíjejících se lokalitách se na zeleň někdy příliš nepamatuje.
Nemusí přitom vždy vznikat nový park. Na Bělidlech je například lesopark, kde hospodaří Lesy města Olomouce. Už dnes slouží k procházkám a drobnými úpravami by se jeho stav mohl zlepšit a zatraktivnit.
Dostupnost do deseti minut je podle mě reálná i bez velkých nákladů. Možná zjistíme, že na mapě chybí jedno konkrétní místo, a právě tam začneme plánovat.

V programu navrhujete proměnu třídy Svobody v moderní městský bulvár. Podobné plány už tu v minulosti byly, dokonce třeba i s podzemním parkovištěm. Co si pod tím mám představit?
Na architektonických workshopech se připomínalo, že už v původních plánech Camilla Sitteho byla třída Svobody zamýšlena jako městský bulvár. Dodnes tam zůstávají proluky, kde je možný nějaký citlivý rozvoj. Zároveň na mě třída Svobody svou šířkou nepůsobí jako příjemné místo pro procházky a běžný život.

Je to prostě silnice.
Přesně tak. Dokážu si představit zúžení automobilové dopravy na jeden úzký pruh v každém směru, uprostřed tramvajový pás, zatravnění nebo další úpravy odpovídající historické zástavbě. K tomu stromy a cyklostezky, aby tam mohl fungovat běžný městský život.
Je to vize přesahující jedno volební období. Dnes na mě ta ulice působí dost nepřátelsky, včetně přechodů, kde člověk musí spěchat, aby stihl přejít na zelenou. Chápu její dopravní zatížení i potřebu preference MHD, ale při správně připravené studii nemusí být současný stav konečný.

Na druhou stranu máme v centru zimní stadion, i ten fotbalový je nedaleko. Šlo by zklidnění centra, včetně chystané pěší zóny na Palackého, dohromady se zachováním a opravou zimního stadionu na současném místě?
V našem partnerském městě Tampere ve Finsku mají novou multifunkční halu přímo v centru nad vlakovým nádražím. My zatím takto neuvažujeme třeba o hlavním nádraží nebo autobusovém nádraží jako o místech, kde může něco dalšího vyrůst. Tam měli odvahu halu nad nádražím postavit a parkovacích míst má minimum, protože lidé přijedou vlakem, tramvají, nebo přijdou pěšky.
Obavy, že centrum sportovní stadion neunese, pro mě nejsou tak jednoznačné. Lidé si nějak poradí.

No, poradí — a město se ucpe před zápasem a po něm.
Protože na to město není připravené a nemáme záchytná parkoviště. Pokud zajistíme pohodlné dopravní napojení a město se na to připraví, může zimní stadion zůstat klidně i v centru.

Jak byste chtěli zklidnění centra zavádět? Dnes prostě přes centrum vede dopravní tepna, která nemá moc alternativu...
U návrhů na rekonstrukci Litovelské a Palackého, kde se objevil jednosměrný provoz nebo pěší zóna, se jako první ozývají ti, kteří takovéto změny nechtějí. Je ale otázkou, zda musí nejužší prstenec kolem centra sloužit k průjezdu z jednoho místa na druhé.
Pokud dopravu správně namodelujeme a dokážeme vnitřní okruh posunout dál od centra, můžeme vytvořit podmínky pro jeho zklidnění. Nestačí tam jen dát značky, musí to být promyšlené.
Líbí se mi také možnost změny nejprve dočasně vyzkoušet. Třeba při Evropském týdnu mobility bych místo pouhého vyprázdnění parkoviště na náměstí Republiky na jednu neděli uzavřel třídu Svobody pro auta. Lidé by si mohli vyzkoušet, jak tam funguje procházka, jízda na kole nebo jiné aktivity.
Jsem přesvědčený, že když lidé zažijí přátelštější centrum o víkendu, mohou ho časem chtít i v dalších dnech. Musí to ale postupovat pozvolna a vždy musí existovat alternativa pro ty, kteří potřebují někam dojet. MHD musí fungovat.
Nedávno jsem byl v sobotu na tržnici. Spousta lidí přijela autobusem nebo tramvají a potom čekala v hloučku na přechodu, aby stihla přeběhnout na zelenou. Přitom sobota není dopravně tak náročná. Dokážu si představit jiné nastavení semaforů nebo zmírnění provozu na třídě Svobody. Měli bychom se na město dívat víc očima lidí, kteří ho užívají, než z pohledu přes čelní sklo auta.

Řešením je nechtít všechno najednou. Dlouhodobě ve městě honíme příliš mnoho zajíců a nikdo nemá odvahu některé agendy, dotace nebo investice omezit a soustředit se na dohnání zanedbané péče.

Slibujete parky, parkovací domy a další projekty. Olomouc má ale napjatý rozpočet a obrovský dluh v péči o vlastní infrastrukturu. Trubky v zemi nejsou atraktivní téma na billboardy, přesto na jejich obnovu chybějí miliardy. Kde na to všechno vzít?
U vodovodů a kanalizací se podle mě blýská na lepší časy. Už v roce 2018 vznikla společná deklarace zastupitelských stran a hnutí o budoucnosti vodohospodářské infrastruktury a posílení prostředků na její obnovu. Postupně tak do něj směřovalo přibližně šedesát procent, v posledních letech tam směřuje skoro celé vybrané nájemné.
Narážíme ale na nedostatek připravených projektů a problém rychlosti přípravy konkrétních staveb.. Věřím, že se to postupně dožene a obnova zintenzivní.
Ideální by bylo při opravách sítí zároveň řešit povrchy ulic, zeleň nebo cyklostezky. Ani tyto navazující úpravy ale nejsou všude připravené. Znám příklad ulice Na Vozovce, kde byl už v roce 2015 schválen projekt jednosměrného provozu a cyklostezky, který se měl uskutečnit společně s obnovou vodovodu a kanalizace. Je rok 2026. Jednosměrný provoz a cyklopruhy tam mezitím vznikly provizorně, ale samotný projekt s bezpečnější cyklistickou infrastrukturou realizovaný nebyl, protože se čeká na obnovu sítí. Čekáme tedy jedenáctý rok a podobných míst je víc.
Měli bychom mít tyto práce promyšlené a koordinovat je. Ne všude se to podaří a někde se bohužel bude kopat opakovaně. Peníze na vodovody a kanalizace budou, ale to neznamená, že budou také na silnice, školy, školky a další zanedbaný majetek. Pomocí dotací se dařilo opravit třeba střechu, hřiště nebo učebnu, jenže na řadu potřebných oprav dotace nejsou.

Proto se ptám znovu, kde na to vzít?
Řešením je nechtít všechno najednou. Dlouhodobě ve městě honíme příliš mnoho zajíců a nikdo nemá odvahu některé agendy, dotace nebo investice omezit a soustředit se na dohnání zanedbané péče. Pokud se nezmění rozpočtové určení daní, budeme muset říct, že nemůžeme udělat všechno pro všechny. Někdy je potřeba říct stop a dát město do pořádku.
Přál bych si, abychom zvládali všechno, ale některé věci musíme rozložit v čase. Máme patnáct let staré projekty, které potřebují přepracovat, protože už neodpovídají dnešním potřebám ani normám. Musíme určit, co chceme udělat teď a co počká. Dnes opravujeme po celém městě trochu a u dotací dostanou všichni něco, ale nikdo pořádně. Město pak funguje spíš samospádem.
I nový strategický plán podle mě zůstává ve starém uvažování, že se budeme dál rozvíjet ve všech oblastech stejně jako dosud. Přitom nám chybí podmínky pro podnikání, kvalifikovaná pracovní místa, technické obory a firmy, které by na ně navazovaly. Naše aglomerace negeneruje dostatek peněz a pomalu se stáváme skanzenem. Je nejvyšší čas s tím něco dělat.
Máme jedno z nejlepších míst k bydlení a životu. Nevím ale, jestli to bude stačit, pokud začneme chudnout.

Má si město dál půjčovat peníze na investice?
Pokud si půjčí na investici a peníze splatí v následujícím roce nebo během volebního období, proč ne. Stejně tak je přijatelné překlenout dobu, než přijde dotace. To jsou věci, které řeší průběžné financování. Dál zvyšovat zadlužení města bych ale nechtěl, protože dluh je pořád vysoký.
Pro další půjčky se vždycky najde nějaký důvod. Kupovali jsme Namiro s tím, že ušetříme za nájem, nebo budovu v Ladově ulici. U té si nejsem jistý, zda za to zamýšlené plány stojí. Neměli jsme konkrétní informace o budoucím využití ani o tom, jaké výdaje nebo příjmy přinese.
V tomto volebním období mi také chyběla jasná a uvěřitelná snaha zefektivnit fungování úřadu. Když jsem byl v radě, měli jsme závazek snížit počet úředníků o pět až sedm procent. Podařilo se ho naplnit bez dopadu na fungování a kvalitu služeb. Podle informací, které se ke mně dostaly, se lidé nabrali zpět a možná vznikla ještě další místa.
Určitě je prostor hledat, co může úřad dělat efektivněji a levněji. Stejně tak musíme hledat úspornější řešení investičních projektů. V dlouhodobém investičním plánu přibývají potřebné věci, ale rozpočty nerostou tak rychle, abychom zvládli všechno.

Rozdělil jste spektrum na ANO + SPD a ten zbytek, zahrnující vás, ODS, STAN, předpokládám i ProOlomouc či TOP 09. Vy jste ale s hnutím ANO už v minulosti vládli. Dovedete si představit, že byste se znovu stali součástí nějaké koalice, v níž by ANO dominovalo?
Povolební spolupráci s ANO určitě nevylučujeme. Moje osobní preference směřují spíš k ostatním stranám, které vnímám jako více proevropské a hodnotově zakotvené. Je to ale také otázka osobního pohledu a každý může jednotlivé strany hodnotit jinak.
Sám jsem v koalici s ANO působil, takže ji vylučovat nebudu. Záleží na nastavení spolupráce. I z opozičních lavic jsem ale intenzivně vnímal, že když má jedna strana většinu v radě, nedělá to dobrotu.
Jednoznačně vylučujeme koaliční spolupráci s SPD. S jejími hodnotami, směřováním a tím, co reprezentuje, výrazně nesouhlasím, stejně jako u dalších extremisticky založených stran. S ostatními jsme připraveni jednat o programovém průniku i podmínkách spolupráce ve prospěch města a jeho občanů.

Jste celoživotní Olomoučan. Jaké město byste tu chtěl vidět za deset až patnáct let?
Město krátkých vzdáleností. Ten pojem si každý vykládá trochu jinak, ale nemyslím tím, že bychom znemožnili autům vjezd do centra. Jde o to, aby lidé měli co nejvíce služeb ve svém okolí, mohli se pohybovat pěšky nebo na kole a měli blízko zastávku MHD, když potřebují někam dál.
Chtěl bych kompaktní město, které dalším generacím předáme alespoň ve stejné, ideálně lepší kvalitě, než jsme ho zdědili. Mám radost, že se nám dařilo opravovat památky. Někdo může namítnout, že jsme evropské dotace mohli využít v jiných oblastech, ale když se podíváme na Horní a Dolní náměstí, radnici, sloup Nejsvětější Trojice nebo kostely, je to oblast, ve které se nám dařilo a daří. Uchováváme tím zdejší perlu i její potenciál pro cestovní ruch.
Chybí nám ale další rozvoj v technologiích, inovacích a podnikání. Musíme vytvořit podmínky, aby odtud neodcházeli schopní lidé ani kapitál a aby zde vznikaly peníze, které potom pomohou celému městu.

A poslední otázka: kdo by měl volit lidovce?
Rád bych přesvědčil obyvatele města, že jsme strana, která stojí za rodinami a chce město řídit podle jejich potřeb. Neřešme, jestli je doprava pravicová, nebo levicová, ale zda rodinám vyhovuje v každodenním životě. Aby se rodiče nebáli pustit dítě samotné do školy nebo s ním vyjet na kole.
MHD by měla být plynulá, bezpečná a čistá. Právě bezpečnost a čistotu se podle mě v posledních letech nedaří dostatečně řešit, což může lidi od cestování tramvají nebo autobusem odrazovat.
Našimi voliči by měli být lidé, kteří mají Olomouc rádi a chtějí tady žít. Nabízíme zastání jim i jejich rodinám. Máme zkušenosti a kompetence a hájíme zájmy rodin, nikoli cizí zájmy.