Tak nám ti naši fotbalisti doma remizovali s Teplicemi. Sice nad svým soupeřem vedli, jenže dohrávali v oslabení, dvakrát inkasovali a nakonec byli rádi za vyrovnání a bodík za konečnou plichtu. A prý ji v dané situaci - proti těžkému protivníkovi a v deseti - berou. Také jste byli s tímto výsledkem spokojeni? Já ne, přiznávám. Tohle totiž není ta "moje" Sigma.

Možná mám trochu zkreslený pohled daný tím, že jsem na fotbalový Andrův stadion začal pravidelně chodit v jeho doposud nejslavnější éře, tedy na začátku devadesátých let, kdy skvěle poskládaný tým pod geniální taktovkou trenéra Karla Brücknera drtil jednoho protivníka za druhým. V rámci ještě vlnou zahraničních odchodů nevybrakované a tudíž kvalitní federální ligy patřil spolu se Spartou Praha a bratislavským Slovanem k absolutní špičce a nebýt mimořádné síly těchto dvou tuzemských gigantů, slavil by se tehdy v Olomouci bezpochyby historický mistrovský titul.
Pamětníci pamatují a těm mladším nastíním, jak vypadala většina domácích ligových zápasů tehdejšího mužstva Sigmy: soupeř nastoupil na trávník, během okamžiku se přes něj převalila mohutná olomoucká vlna, kolem dvacáté minuty to bylo obvykle 3:0 pro modré a pak už se utkání pouze dohrávalo za skandovaného potlesku zaplněných tribun (ještě těch starých). A co víc, do té doby nevídaný herní systém založený na důrazném napadání a prolínání všech herních řad, pro nějž se vžil termín tempofotbal, dokázal zaskočit i věhlasné soupeře na mezinárodní scéně, jak se o tom mohl přesvědčit třeba německý Hamburk a turecké Fenerbahce Istanbul nebo málem i věhlasný Real Madrid.

Zpět do současnosti. Slovan Bratislava už je zahraničním klubem, zmiňovaní pohároví protivníci jsou o parník před českou fotbalovou realitou a domácí soutěži (vedle trochu rezavějící Sparty) vládnou mužstva z Plzně, Liberce, Jablonce, Teplic či Mladé Boleslavi. Tedy kluby, které ve slavné epoše Sigmy ve federální lize vůbec nebyly a pokud už ano, tak patřily právě k těm, nad jejichž hráči na olomouckém stadionu hřměl onen skandovaný potlesk za stavu 3:0 a více…
Vím, že časy se mění a co bylo před dvaceti lety, je dnes už zcela jiné. Jako fanoušek, který už ze samé podstaty fanouškovství má právo být trochu neobjektivní, však z tohoto stavu bez ohledu na jeho příčiny mít radost nemůžu. Pro domácí remízy s "nějakými" Teplicemi v mém vnímání Sigmy zkrátka místo není. A to už ani nemluvím o tom, když z olomouckého klubu, který si před lety jako první u nás dovolil při prodeji hráčů do zahraničí obcházet pražská S, jde největší opora do kdysi vysmívané Viktorie Plzeň. Jíž jen tak mimochodem přivedli do pozice českého velkoklubu olomoucký podnikatel coby majitel a trenér původem z Přerova.