U nosálů červených v olomoucké zoologické zahradě je veselo. Už v polovině dubna zde nosálí maminka porodila čtyři mláďata. Velice si je hlídala, ale třetí den po porodu je už ukázala ošetřovatelce, která tak mohla zjistit jejich přesný počet. Jejich pohlaví se ale zjistilo až za tři týdny. Nyní už mají nosálí děti za sebou úspěšné spojení i s ostatními samicemi ve skupině a tráví tak první chvíle ve venkovním výběhu.

Po týdnech nejistoty lze dnes s určitostí říct, že se skupina nosálů na Svatém Kopečku rozrostla o jednoho samce a tři samice. "A mezi nimi je i jedna těžká individualita. Nadmíru zvědavá, otrlá sólistka, která se nedrží skupiny ostatních mláďat a u misky bývá jako první. Tetičky ve skupině nové členy přivítaly pískáním a s radostí. O mláďátka se mile starají. Už jsou to větší děti, ten tam je čas, kdy je matka učila žrát červíky, a děti se s podivem dívaly, jak se to dělá," prozradila ošetřovatelka Ladislava Pospíšilová.

Nosály chová olomoucká zoologická zahrada s přestávkami od šedesátých let. Jedná se o běžně rozmnožující se druh, návštěvníky velmi oblíbený. Současnou skupinu tvoří tři samci (dvě odrostlá mláďata a chovný samec Oskar), pět samic a právě čtyři nová mláďata. "Oskar je prozatím umístěný ve vnitřní ubikaci a obědvá zvlášť. Se svou chutí k jídlu by totiž mláďatům ve společné misce jen těžko něco zanechal. Protože skupina nosálů nesnese pohromadě více než jednoho dospělého samce, i odrostlá mláďata samčího pohlaví musí být oddělena. Ve volné přírodě se samci do skupiny dokonce ani nezačleňují," vysvětlila Pospíšilová.

Nosál je medvídkovitá šelma, která obývá lesy a okolí vodních toků v Jižní Americe. Žije ve skupině, kterou tvoří 20 až 25 jedinců. Dlouhým rypáčkovitým čumákem svede velmi obratně pohybovat a vyhrabávat hmyz. Ten však není jedinou částí jeho jídelníčku. Pochutná si na přezrálém ovoci, vejcích nebo kuřatech. Pokud se nosálové pohybují v korunách stromů, slouží jim ocas k udržování rovnováhy. Ve větvích i spí, stočení do klubíčka jako kočka. Mláďata se dají dobře ochočit, drží se dlouho u matky a ve všem dají na její úsudek. Nosálové jsou velmi hlasově nadaní. Používají různé zvuky volání, dávají i signály ocasem. V jejich hlasovém repertoáru nechybí pískání, štěkání, funění, chroptění či mlaskání. Záleží na tom, v jakém rozpoložení se ocitají, zda se cítí v nebezpečí, či se páří, nebo jen ostatním sdělují běžné dění ve skupině.
"Případné soukromé chovatele však patrně odradí skutečnost, že nosálové mají nadměrně vyvinuté pachové žlázy, a tudíž za nimi libá vůně nezůstává. A pokud se mezi zájemci o nosálího mazlíčka najdou i vůči tomuto faktu otrlí jedinci, pak upozorňujeme, že respektovat přání, ať si uklidí v pokojíčku, nosálové zcela jistě nebudou. Zůstává po nich větší než největší nepořádek," uzavřela Ladislava Pospíšilová.