Podzimní festival duchovní hudby v Olomouci nabídne v sobotu 10. října v chrámu Panny Marie Sněžné společné vystoupení sborů Campanella, Bel Canto a Olio s pestrým programem od renesance po současnost. O náročné dramaturgii, úspěších v Singapuru a magii olomouckého publika hovoří sbormistryně Jana Synková.

V programu propojujete renesanci se současnou filmovou hudbou a africkými rytmy skladby Baba yetu. Jak náročné bylo pro sbor takto pestré stylové skladby nastudovat?
Repertoár vybírám velice pečlivě. Hodně skladeb jsem převzala od svého předchůdce pana Jiřího Klimeše, většinou to jsou skladby, které jsem sama jako dítě milovala a věděla jsem, že budou 100% fungovat i u dnešních dětí, protože jsou nadčasové. Při výběru skladeb pro dětský sbor je klíčové, aby se dětem líbily. Pokud se zpěvákům skladba nelíbí, nic s tím nenadělám, i kdybych se na hlavu postavila. V takovém případě je lepší ji z repertoáru stáhnout a nelámat to přes koleno. O některých skladbách jsem třeba přesvědčená, že budou dětem sedět a budou se jim líbit a není tomu tak. Jindy stačí, když je třeba odložím a vrátím se k nim po roce a najednou jako mávnutím kouzelného proutku jdou. Děti k nim dozrají – např. u renesančních polyfonií to trvalo hodně dlouho, než jim děti porozuměly a přišly jim na chuť.  Je to pro ně těžko stravitelné. Pro dobrou interpretaci latinských duchovních skladeb vnímám, že je nezbytně nutné, aby zpěváci přesně věděli, o čem zpívají a mohli tak lépe přenést emoce na posluchače. S dospělými zpěváky je jednodušší duchovní repertoár zpívat, protože dokážou rozumět tomu, o čem zpívají, pro děti jsou texty duchovních skladeb mnohdy dost obtížné. Dětští zpěváci mají více v oblibě spíše úpravy lidových písní nebo veselejší skladby živějšího charakteru, které jsou pro ně samozřejmě přirozenější. Snažím se však dětem nabízet všechny možné styly – gregoriánským chorálem počínaje, přes renesanční polyfonie až po soudobé vícehlasé skladby s taneční choreografií.  Chci, aby byl repertoár hodně pestrý, aby si každý zpěvák našel tu svoji. 

Hlavním bodem večera je Sunrise Mass od Oly Gjeila. Text ji popisuje jako hudební meditaci od temnoty k vnitřní harmonii. Jak se sborům daří tuto duchovní transformaci přenést na posluchače v chrámu?
Sunrise Mass od oblíbeného současného norského skladatele je opravdu emočně nabité dílo. Zamilovala jsem si ho na první poslech. Už jen samotný dvojsborový začátek v pianissimu je dechberoucí, v části Credo jde člověku úplně mráz po zádech. Nácvik díla šel až podezřele dobře. Tím, že všechny zpěváky obou sborů osobně znám a oni dobře znají mě a můj styl práce, bylo rozdělení do dvou rovnocenných sborů i samotný nácvik snadnější. Vloni jsme v polovičním obsazení zpěváků i orchestru prováděli Sunrise Mass koncertně už třikrát, což vnímám velice pozitivně, protože skladbu znají dobře a mohou si naplno užít neobvyklých postupů a zahuštěných harmonií, které Gjejlo hojně využívá.  Pan dirigent Červinka je opravdu vynikající, má jasnou interpretační vizi, dokáže si pohrát s dynamikou, tempem a vytěžit potenciál orchestru i sboru v maximálně možné míře. Jak se nám podaří duchovní transformaci přenést v sobotu na posluchače, to si netroufám předpovědět, ale moc bych si přála, aby se to dařilo minimálně tak dobře, jako na zkouškách v sále. Věřím, že to bude ještě umocněno nádhernou chrámovou akustikou, a že to prostě zafunguje.

V červenci tohoto roku (2026) získala Campanella dvě zlaté medaile na Singapore International Choral Fest. S jakým repertoárem jste v Asii uspěli a jak na tamní publikum zapůsobil český sborový zvuk?
Soutěžili jsme ve dvou kategoriích – A3 - pěvecké sbory do 25 let a kategorie F – lidová hudba země či regionu, z něhož sbor pocházejí. 26. ročníku této prestižní mezinárodní soutěže se účasnilo 74 sborů (z Evropy jsme byli jen dva sbory – sbor z Estonska a my). Převážná většina sborů byla z Asie, Ameriky a Austrálie. 

V kategorii F jsme zpívali slezskou lidovou píseň Gorale ve skvělé 18 hlasé úpravě olomouckého hudebního skladatele Jana Vičara, halekačku Hoj, hura, hoj od Otmara Máchy a směs hanáckých lidových písní v úpravě olomouckého rodáka, bývalého člena Campanelly, Honzy Valuška. Pro kategorii A3 byl výběr náročnější v tom ohledu, že jsme museli dostát podmínek, které nám byly stanoveny a skladeb autorů z konkrétních období. Vybrali jsme renesanční polyfonii od T. L. da Victorii Una hora, dále velice náročnou, ale mimořádně efektní Konečnou smrt z cyklu Říkadla od Bohuslava Martinů a jako skladbu žijícího autora jsme zařadili Kalindu od Sydney Guillameho – velice strhující rytmickou skladbu opěvující dar zpěvu a tance. Záměrně jsem na soutěž vybírala především díla českých skladatelů. Chtěla jsem ukázat, jaké tady u nás máme klenoty a povedlo se. Myslím, že třináctičlennou porotu si Campanella získala svým průzračně čistým tónem, intonací, frázováním, svojí zdravou a přirozenou autenticitou a energičností, a právě oním výběrem pestrého repertoáru. 

Sbor odvedl v obou kategoriích naprosto fantastický výkon, byla jsem na ně tolik hrdá, co jsme společně dokázali. Příprava na tuto soutěž byla intenzivní, děti pracovaly s vysokým nasazením, poctivě a pilně. Naše radost a nadšení při vyhlašování nebralo konce, zvláště když konkurence byla obrovská a podmínky extrémně náročné.  

Campanella za svou historii projela Evropu, Asii, Ameriku i Afriku. V čem je pro mladé zpěváky ve věku 11 až 18 let tato mezinárodní zkušenost nejvíce obohacující?
Campanella cestuje hodně, a dokud budu její sbormistryní, nebude tomu jinak. Zájezdy do vzdálenějších destinací uskutečňujeme z finančních a organizačních důvodů jedenkrát za dva roky (2022 turné po Americe, 2024 soutěž v japonském Tokiu, 2026 soutěž v Singapuru), v liché roky jezdíme „jen“ po Evropě. Buď se účastníme nějakého festivalu nebo soutěže nebo navštívíme podobný sbor a uděláme reciproční výměnu. Já sama – coby zpěvačky Campanelly – jsem procestovala celou Evropu. Za totality to byla jedna z mála možností, jak vycestovat a podívat se do světa. Čerpám z těchto zážitků dodnes a ráda bych je dopřála i svým svěřencům. Zkušenosti z pobytů v hostitelských rodinách patří opravdu k nezapomenutelným zážitkům a přinášejí přátelství na celý život. Teď je situace docela jiná v tom, že se děti dostanou buď s rodiči nebo se školou prakticky kamkoliv po světě. Nicméně tato koncertní turné nebo mezinárodní soutěže mají i jiné než turistické rozměry. Zpěváci, kteří jsou velice pečlivě na tyto náročné zájezdy vybíráni, nereprezentují pouze Campanellu a Olomoucký kraj, ale celou Českou republiku a její kulturu. Musí se chovat jak v době náročné a dlouhodobé přípravy, tak i na zájezdě samotném velice disciplinovaně. Jakékoliv nezodpovědné chování jednotlivců by mohlo ohrozit výkon celého týmu.  

Sborový zpěv může dětem otevřít bránu do světa hudby. Mohou si tam najít spoustu kamarádů, mít radost z týmové práce, z úspěchů u nás i v zahraničí, poznávat cizí země. Musí být však připraveny na to, že dostat se na tuto vysokou úroveň je pro každého zpěváka také obrovská dřina, zodpovědnost za výsledek celku a nutnost přinášet i osobní oběti ve smyslu velkého množství investovaného času a úsilí. Ke každodenním výzvám sbormistra patří neustálá motivace zpěváků. Sborové zpívání musí zpěváky těšit a bavit. Když zpívají rádi, projeví se to na výkonu. Velice mě naplňuje radostí, když vidím, že jsou děti spolu rády, a že se těší na každou zkoušku, soustředění, zájezdy… Tráví spolu spoustu času a nejen, že jsou tým dnes a tady, ale stávají se z nich přátelé na celý život (i moje nejlepší kamarádky a kamarády jsem si našla právě v Campanelle). Toto všechno se neděje samo sebou, musí o to člověk náležitě pečovat. Krásné a otevřené vztahy jsou nad všechny medaile.

Sobotní koncert je výjimečným spojením olomouckých sborů, olomouckého festivalu a nádherné akustiky chrámu Panny Marie Sněžné. Co byste jako domácí sbormistryně vzkázala olomouckému publiku, které se na tento večer chystá?
Podzimní festival duchovní hudby patří právem k nejprestižnějším festivalům v České republice. Pořadatelům se daří každoročně pozvat velice kvalitní interprety a sestavit skutečně pestrý program. 33. ročník a vyprodané koncerty, jsou důkazem toho, že se to daří a o duchovní hudbu je mezi posluchači stále velký zájem.  To, že jsme byli letos přizváni na tomto unikátním projektu participovat, vnímám jako obrovskou čest. Velmi ráda bych nezklamala očekávání pořadatele ani domácího publika, před kterým je účinkování vždy nejtěžší. Moc bych si přála, aby se nám naplno podařilo podělit se s návštěvníky festivalu o dar, který nám byl dán, a který se snažíme systematicky a intenzivně rozvíjet a přenést na posluchače radost z hudby, kterou v sobě všichni neseme. Přijďte se na chvíli zastavit, přesvědčit se o nádheře sborového zpěvu a nasát neopakovatelnou atmosféru sobotního festivalového koncertu.