Olomoucká zoo chová lemury tmavé již od roku 1995. Po osm let trvající nucené přestávce, kdy neměla zoo doporučení k odchovu, se zde nyní narodila dvojčata lemurů tmavých. Mláďata se mají čile k světu a už se ukazují i návštěvníkům. Tyto vzácné poloopice jsou endemity ostrova Madagaskar, kde jim kvůli kácení deštných pralesů a úbytku životního prostoru doslova mizí domov před očima a stávají se tak nejohroženější skupinou primátů na světě.

"Díky výraznému pohlavnímu dimorfismu již od prvního dne víme, že se narodil sameček a samička. První dny se matka s mláďaty, které nosí ve slabinách, zdržovala v boudičce v horní části výběhu a ani otec nesměl být příliš blízko. Zhruba po deseti dnech se ale osmělila a mláďata předvádí návštěvníkům i přímo u skla. Od roku 1995 se zde narodilo už 32 mláďat," říká zooložka Jitka Vokurková.

U tohoto druhu se vyskytuje výrazný pohlavní dimorfismus, samci jsou sytě černě zbarvení, zatímco samice jsou hnědavé s bílým břichem a hlavou. Zajímavostí je, že se mláďata na severní polokouli, tedy i v zoo Olomouc rodí v jinou roční dobu než v místě výskytu, na Madagaskaru. "Zatímco u nás se vždy rodí na jaře, na Madagaskaru je to na podzim (v tuto dobu tam začíná období dešťů a pro lemury se naskýtá větší pestrost a množství potravy). Tento druh se vyznačuje soumračnou aktivitou. To znamená, že nejvíce aktivní jsou časně ráno a pak v podvečer. Během poledne spí někde ve stínu stromů, nebo u nás v boudičce," doplňuje Vokurková.

U tohoto druhu bylo opakovaně pozorováno, že využívají toxický sekret mnohonožek k vtírání do srsti. Předpokládá se, že toxiny mají insekticidní účinky, což je pro lemura prospěšné. Ve skupině spolu lemuři komunikují jednak pachovými značkami, vokalizací a také řečí těla.

Staří Římané nazývali duchy zemřelých "lemuros". První Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy, připomínající lidský nářek, dali jejím původcům právě toto jméno. Slovo "lemur" tedy znamená "noční putující duch". Živí se zejména lesními plody, ovocem, semeny a výhonky stromů, listím, či hmyzem. Všichni lemuři hrají významnou roli jako přenašeči semen skrze výkaly, což je nezbytné pro obnovu pralesa.