Další ze série koncertů ke 32. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby, který se konal 12. října v Bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, nesl všeříkající titul Koncert ke 145. výročí založení sboru Žerotín. V olomouckém prostředí není třeba toto sborové těleso detailněji představovat, protože patří k neodmyslitelným součástem kulturního života města. Výroční koncert tak nebyl jen oslavou dlouhé a bohaté historie tohoto sboru, ale také připomenutím jeho trvalého významu pro rozvoj a udržování tradice sborového zpěvu u nás. Večer přinesl nejen výběr duchovní hudby různých stylových období, ale i mimořádně silný umělecký a emocionální zážitek. Pavel Koňárek, coby umělecký vedoucí a dirigent, svou jistou rukou a hudební vizí znovu ukázal, proč Žerotín dlouhodobě zaujímá přední místo mezi českými sbory.

Již úvod koncertu naznačil, že program byl pečlivě koncipován s ohledem na možnosti tělesa – umožnil sboru prezentovat nejen vysokou technickou úroveň, ale také vnitřní soudržnost. Jako první zaznělo sakrální dílo Francise Poulenca Litanies à la Vierge Noire (Litanie k Černé Panně Marii) z roku 1936, které vzniklo v době autorovy bolestné osobní ztráty. Zmítán zármutkem se Poulenc vydal na pouť do svatyně Černé Panny Marie z Rocamadouru v jihozápadní Francii, kde opět nalezl cestu ke katolické víře a svoje pocity vyjádřil právě v této litanii. Zvolená interpretace v Bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku tedy symbolicky rezonovala s původní inspirací skladby.

Hudebně se jedná o dílo pro ženský (dětský) sbor a varhany. Právě jemnost ženského hlasu dává vyniknout kontrastu s mystickým varhanním doprovodem. Poulencův styl zde ukazuje kontrasty jako klíčový vyjadřovací prostředek – střídmost textu a zároveň melodická bohatost, intimita i monumentálnost. Interpretace zdařile vystihla proměnlivost nálad, která je pro toto dílo typická. Výrazový oblouk byl veden s porozuměním pro strukturu i duchovní poselství. Francouzská výslovnost sboru byla vesměs srozumitelná. V některých pasážích mohla artikulace působit méně přesvědčivě, což mohlo být způsobeno i akustickými podmínkami prostoru a umístění sboru na kůr. Přestože některé momenty zněly ne zcela jasně, šlo o provedení, které důstojně představilo jednu z nejintimnějších a zároveň nejpůsobivějších Poulencových duchovních kompozic. 

Poté zazněl cyklus Čtyři písně o Marii, který Bohuslav Martinů dokončil v roce 1934 na libreto Františka Sušila. Tato hluboce duchovní a hudebně vytříbená skladba zaujímá výjimečné místo v české sborové tvorbě 20. století. Absence doprovodu neumožňuje žádné opory – každá intonační nejistota nebo rytmická nečistota je ihned slyšitelná. Sbor Žerotín provedl dílo velmi přesvědčivě, a to jak po technické, tak i výrazové stránce. Ať už šlo o část Zvěstování, Sen, Snídaní Panny Marie nebo Obraz Panny Marie, všechny části vyzněly kompaktně a stylově jednotně. Smysl pro frázování, pečlivě vystavěná dynamika i cit pro dramatické oblouky potvrdily interpretační vyzrálost a zkušenost tohoto tělesa.

Závěrečné provedení Dixit Dominus Georga Friedricha Händela pro sóla, sbor, smyčce a basso continuo bylo skutečnou hudební oslavou a vrcholným momentem koncertu. V tomto raně barokním díle nalezne vše od radostných pasáží až po dramatické a meditativní momenty. Zkušenosti orchestru Czech Ensemble Baroque s intepretací barokního repertoáru není třeba zdůrazňovat. Sbor působil jednotně a sólisté Lenka Cafourková Ďuricová (soprán), Zuzana Badárová (soprán), Václava Krejčí Housková (alt), Kuba Kubín (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) zvládli své party s noblesou a technickou jistotou. Dojem z celku podpořil orchestr, který byl artikulačně přesný. Rovněž barokní ornamentace a rytmické detaily byly provedeny s důrazem na autentický výraz, aniž by působily přehnaně nebo uměle. Ať už ve dvojité fuze na text žalmového verše Tu es sacerdos in aeternum secundum ordinem Melchisedech nebo pasážích blížících se operní teatrálnosti působilo těleso kompaktně. Provedení verše conquassabit capita in terra multorum zaujalo artikulační přesností a silnou výrazovou energií – výrazné staccato zde bylo efektivně přerušováno pauzami, což umocnilo dramatickou sílu celé pasáže.

Celý večer lze zhodnotit jako velmi vydařený a oslavy existence sboru Žerotín nemohly být úspěšnější. Pod vedením svého sbormistra sbor připravil posluchačům nezapomenutelný hudební zážitek, který potvrdil jeho pozici mezi předními amatérskými sbory. Výkon byl svěží, technicky vyspělý a zároveň plný výrazové hloubky, což přesvědčivě dokládá, že Žerotín patří ke špičce české sborové scény.