Jirko, jak bys sám sebe charakterizoval?
Vidím se jako veselého, přátelského člověka, který miluje život a vše krásné, co nám přináší. Rád se směju, a jsem tedy vděčen každému, kdo mi k upřímnému smíchu pomůže. Nejsem stádový typ a k životu potřebuji svobodu v pohybu, v práci i v rozhodování. Miluji pořádek a čistotu ve věcech i vztazích.

Co ti utkví v paměti, když se řekne dětství?
Popravdě – žádná sláva. Dětství bylo plné stresů a traumat, neustále jsem byl drcen náročnými rodiči k absolutně nejlepším výkonům ve škole a veden stylem "musíš-nesmíš". Naštěstí jsem měl skvělé oba dědy a výborného kamaráda, tak jsem měl za kým jít, když bylo nejhůř. Když jsem pak v 18 letech odešel studovat na Slovensko, nastaly nádherné roky života – i přes náročnost vysoké školy tu byla sladká osobní svoboda, kterou k životu dodnes tolik potřebuji.

Vzpomínáš, čím jsi chtěl být, když jsi byl malý?
Odmala jsem se velmi zajímal o zvířata a byl jsem jako dítko přesvědčen, že musím být ředitelem ZOO. Rodiče studium zoologie neschválili, tak se život ubíral jiným směrem.

Jaké jsou tvé přednosti, kladné vlastnosti?
Zakládám si na spolehlivosti a dochvilnosti, která prý je vlastností králů; bez té bych nemohl být celý život úspěšným obchodníkem. :) A taky značná dávka empatie, bez ní by to taky věru nešlo... Díky životním zkušenostem přistupuji k řadě věcí už s nadhledem a pokorou a nelpím na maličkostech.

A teď trochu sebekritiky – jaké jsou naopak tvé záporné vlastnosti?
Slyšel jsem něco o ješitnosti, vztahovačnosti a hlavně potřebě být neustále chválen. Ale za to já přece nemohu – my Střelci to tak prostě máme nastaveno… :)

Co rád jíš a piješ?
Největší lahůdkou pro mě jsou smažené bedle. Ty si totiž nekoupíš, ty musejí vyrůst v lese, pak je taky musíš najít a připravit. Jinak miluji ryby a veškeré dary moře. Dále k životu potřebuji každý den dobré kafe. Mám rád piva, především ta z minipivovarů, a sladká či polosladká moravská vína. Kdybych měl říct, co vážně rád nemám, tak je to bez váhání jasné – dušenou mrkev, trpkou to vzpomínku na školní jídelny. Jinak do sebe nedostanu kávu bez smetany, téměř nepiju tvrdý alkohol a možná budeš překvapená, že nemám rád šampaňské.

Čeho si v životě vážíš?
No rozhodně svého zdraví; nikdy jsem ještě nebyl v nemocnici jako pacient, pouze tam už dlouhé roky chodím jako dárce krve. Vážím si svých blízkých a přátel, kteří mě životem provázejí, a vlastně všech laskavých, vlídných a moudrých lidí okolo mě. A z lidských vlastností pak určitě spolehlivosti; ono splnit dané slovo se dnes bohužel moc nenosí, a proto si nesmírně vážím těch, kteří to ještě dokážou. Naopak bytostně nesnáším aroganci, nespolehlivost, hamižnost a podobné formy lidské hlouposti.

Jaké jsou tvé koníčky?
Jednoznačně tím největším je toulání se po světě. Letos jsem se zatím podíval na Filipíny, do Ománu, do Ruska a chystám se na Krétu. Cestuji obvykle sám, neboť je to o maximální svobodě. Jinak stále miluji zvířata. A právě proto doma žádné nechovám. Vím totiž, že s ohledem na moji práci a cestování bych jim nebyl schopen dát ten komfort, který si zasluhují.

Která země či místo bylo pro tebe nejzajímavější?
Každá země má něco do sebe, a všude jsem si našel něco, co stojí za obdiv. Mám-li však nějaké to NEJ vypíchnout, pak to bylo letos na jihozápadě filipínského ostrova Palawan, kde jsem se dostal do oblasti ještě zcela nedotčené turistikou. Několik hodin jízdy na motorce přes hory, hustou džunglí po mizerné silnici. Tahle oblast se nedoporučuje. Ale ani nezakazuje, tak jsem neváhal. Našel jsem tu nejkrásnější pláže, neskutečně milé domorodce, každý mává a zdraví, s úsměvem od ucha k uchu. :) Jako výjev z cestopisu před sto lety. Myslel jsem si, že tento svět už dávno neexistuje. 

Máš nějakou vtipnou historku z cestování?
Těch by našla celá řada. Napadá mě jedna z Ruska; měl jsem totiž koupit na přání svého nejstaršího syna, který je lesníkem a myslivcem, suvenýr v podobě lahve opravdu dobré ruské vodky. V marketu ve Stalingradu (dnešní Volgograd) jsem dlouze zíral na obrovskou nabídku tohoto nápoje a zřejmě jsem zapůsobil tak bezradně, že ke mně přistoupil nějaký muž a nabídl pomoc s výběrem. Já mu řekl, oč jde, a už jsme hledali dva. Najednou tu byl další, další, a po chvíli vidím okolo sebe snad 10 až 15 Rusů, kteří vytvořili jakési konzilium a živě mi radili, která že vodka bude ta správná. A poradili, zdá se, opravdu dobře. Ano, a tak to beru i v životě – když něčemu nerozumím, rád si nechám poradit od odborníků. ;)

Co pro tebe znamená olomouc.cz?
Za ty roky je to už jednoznačně srdeční záležitost. Znamená pro mě různorodou a neobvykle svobodnou práci, díky které znám řadu zajímavých, významných a milých lidí z našeho města. A ruku v ruce s tím i spoustu nezkreslených informací o dění v Olomouci. Každý den v naší práci je jiný, ale jedno mají společné – setkávám se s klienty, jejich příběhy, radostmi i starostmi s podnikáním. U řady z nich proto za ty dlouhé roky spolupráce přerostl náš pracovní vztah v přátelský a na setkání s nimi se pak vysloveně těším. Jsem zaměřen výrazně proklientsky, protože když sám kupuji nějaký výrobek nebo službu, chci špičkovou kvalitu za rozumnou cenu. A totéž nabízím i mým zákazníkům. Na každou schůzku se pečlivě připravuji, abych vymyslel a navrhl klientovi nejvýhodnější řešení jeho propagace u nás. A za tím si pak stojím, protože vím, že se klientovi vyplatí.

Zásadní je pro mě i tým, jehož jsem součástí. Pracuji se skvělými kolegy, opravdovými profesionály, na které je spolehnutí a jichž si bez výjimky vážím. A nezanedbatelný je pro mě i ten pocit, že se podílím na tvorbě nejčtenějšího internetového portálu v našem regionu a mohu opravdu účinně a dlouhodobě pomáhat svým klientům prosperovat.