Dietolog by mě asi nepochválil, ale nemůžu si pomoci. Mám prostě rád pořádný plátek voňavého čerstvého másla pokladený na pečivo. Žádné mazání přiměřeného kousíčku na tenko, pěkně tlusté vrstvy, které se pak rozplývají na jazyku. Jenže ouha, v obchodě si většinou mohu vybrat mezi předraženou dobrotou, která se dá máslem skutečně nazvat, a výrobkem nesoucím sice stejné jméno, ale rozhodně nikoliv totožné vlastnosti.

Možná to znáte také. Za produkt, který vám nabízejí v obchodě či restauraci jste ochotni zaplatit určitou cenu, nikoliv však už vyšší. Ne že byste požadovanou sumu neměli v peněžence, ale považujete ji zkrátka za nemravnou, alespoň v tom našem domácím, českém prostředí. V zahraničí samozřejmě za půllitr točeného piva v přepočtu padesát i více korun zaplatím, v olomoucké osvěžovně by mi ale džbánek pořízených za těchto podmínek prostě nechutnal.
Podobně to mám právě i se zmíněným máslem. U něj pro mě "nemravná" cena začíná číslovkou čtyři na jejím počátku. Zcela chápu skutečnost, že doby, kdy se čtvrtka másla pořídila za desetikorunu, jsou již nenávratně pryč, čtyřicet a více korun však podle mého skromného a laického názoru reálná hodnota tohoto potravinářského výrobku není. Jenže právě za sumu ještě o tři koruny vyšší nabízí své máslo ve většině obchodních řetězců jedna známá česká mlékárna.
A tak mi jako zákazníkovi zbývá ještě jedna možnost: zakoupit výrobek zhruba o patnáct korun levnější, který mě na svém obalu informuje, že pochází ze země Evropské unie - což v praxi znamená, že byl vyroben v Polsku pro nenáročný český trh. A podle toho také (ne)voní a (ne)chutná, přestože má složení nominálně zcela shodné jako tuzemské máslo lahodné. Děkuji, nechci, to raději s pocitem poněkud okrádaného milovníka luxusu vytahuji čtyři desetikoruny a pár drobných k tomu.
Anebo je tu ještě varianta třetí, totiž vyčíhnout si okamžik, kdy se u voňavějšího a chutnějšího z obou nabízených másel objeví ono magické a pro českého konzumenta dokonce magnetické kouzelné slůvko AKCE. To totiž obvykle stlačí jeho cenu o pěkných pár korun níž. Jenže má i méně pozitivní efekt; v drtivé většině případů dokonale vyprázdní příslušný regál ještě před mým příchodem do obchodu. Takže se mi volba zúží na dvě možnosti - pořídit si onu nevábnou hmotu Made in EU, nebo nemazat vůbec.

S těmi akcemi a cenovými bombami je to vůbec potíž. Skutečně totiž působí jako kouzelná zaklínací formulka, která nechá dokonale zmizet veškerý tovar, u kterého se objeví. Člověk by to ještě pochopil u již zmíněného másla či dalších potravin, které se v naší kuchyni používají prakticky každodenně. U takových je vcelku logické, že se zákazník předzásobí více kusy i za cenu vyššího účtu u pokladny a těžší nákupní tašky. Co si ale myslet o skutečnosti, když z regálů supermarketu zmizí zázračným vlivem onoho fascinujícího nápisu třeba panenský olivový olej nebo tresčí játra z Francie? Že by se z nás Čechů náhle stávali gurmáni?
Obávám se ale, že spíš budeme i nadále oblíbeným národem všem akcionářů a manažerů velkých obchodních řetězců.