Z radnice k nám tento týden pronikla dobrá zpráva: plánujeme omezení hazardu na území Olomouce, sdělilo v pondělí veřejnosti její vedení. Bezesporu vstřícný krok na cestě vymýcení tohoto odvěkého nešvaru. Jenže, milí přátelé i nepřátelé hazardu, mýtit se nebude. Podle radnice by totiž začaly vznikat černé herny. Že by přitom přišla o devadesát milionů korun z výtěžku hazardu, jí však nevadí. Prý se bez nich obejde. Předejít "černotě" je důležitější.

Přirozeně. Černé herny jsou mimo zákon, nekontrolovatelné a tudíž z nich neplynou do příslušných kas peníze. To je jasné. Ovšem z jiného úhlu pohledu... Ve chvíli, kdy je vyhlášen zákaz, se ono zakázané ovoce stává neodolatelným. Cosi v našem podvědomí vysílá signály, že právě bez toho nemůžeme žít. Stačí přitom vzpomenout na metanolovou kauzu. Je to jako když dítěti zakážete sladkosti. Udělá cokoliv, aby si k nim našlo cestičku. Asi to známe všichni. Však ani zvířata nezůstala tomuto pozoruhodnému jevu v chování ušetřena. Naštěstí pro naši radnici.
Tak alespoň, že se bude omezovat. Zastupitelstvo se 25. února zavázalo posvítit si na propagaci, vzhled, ale i přípustnou vzdálenost heren od škol či zařízení sociálních služeb. Konkrétní číslo, je však zatím zahaleno tajemstvím. Zatím tak bliká v Olomouci 1098 registrovaných automatů či terminálů ve zhruba šedesáti hernách. Jakékoliv omezení však bude v tomto případě úspěchem. Pan náměstek Ivo Vlach před časem prozradil, že by se likvidace mohla týkat až patnácti heren, zmizet by prý měly hlavně z okolí škol. Nesporně pokrok. Jenže v moři heren, které do samotného centra Olomouce doplulo na mohutné přílivové vlně, to spíš připomíná příslovečnou kapku. Možná se mýlím, ale velký rozdíl mezi počtem šedesáti a pětačtyřiceti heren na území Olomouce nevidím. Ani naivnímu puberťákovi určitě nedá práci náhodou narazit či záměrně zamířit do zařízení hazardu zasvěcenému. Blikají snad všude. A i kdyby přestaly, blikadla v hlavách gamblerů stejně nevyhasnou. Vždycky si za svou "láskou" najdou cestičku. Vždyť bez ní nelze žít. Kdyby útěcha jejich života vyhasla, i v nich by cosi pohaslo. Naštěstí námi stvořená realita nabízí tolik lákavých možností pro uspokojení závislostí. Automaty, alkohol, drogy, ale také televize, jídlo, vztahy... Je to ve výsledku jedno. Důvody jsou vždy podobné. Realita je natolik krutá, že ji odmítáme čelit. Utéct a schovat se do ulity iluzorního bezpečí, které nám naše závislost nabízí, je podstatně přijatelnější, než říct dost, zmobilizovat síly a přistoupit k radikálnímu řešení. Problém je, že dost často se nám v téhle roli poněkud zvráceně líbí a nehodláme ji opustit. Možná si ani nechceme přiznat, že nějaký problém máme. Natož proč ten problém vlastně vznikl. Tak nač něco měnit. Bohužel, kde není vůle, těžko lze něco měnit.
Smutný úsměv si pak vysloužilo zjištění, jaké péče se "nebohým" gamblerům dostává. Pokud se oni, nebo někdo z rodiny či blízkých rozhodne vyhledat odbornou pomoc, poslouží jim speciální ambulance v Michalské ulici. A hádejte z jakých peněz – stačí jednou. Přeci z těch, které závislí hráči sami do automatů naházeli. Ač mi to připadá sebevíc paradoxní, aspoň nikdo z těch, komu je hazard na hony vzdálen a cítí se být veskrze počestným Olomoučanem, nemůže hráčům tuto drobnou psychickou útěchu vyčítat.
Očividně závislosti (herny) potřebujeme, jinak by tu nebyly. Sami jsme si je stvořili, fiktivní a zároveň destruktivní náhražku skutečného bytí, samy se také musíme zbavit zoufalé touhy po ní. Až pomine, vymřou i všechny automaty. A spolu s nimi i všechny závislosti světa. Do té doby bychom ale asi měli být vděční i za bezvýznamné kapky v moři.