Alespoň to tvrdí Michal Krejčí z Unie pro řeku Moravu, ekologického sdružení, které má řeku v popisu práce už třináct let. Řeka Morava a její okolí by podle něj v Olomouci mohla být rekreační zónou a ne jen jakýmsi nutným zlem, které protéká městem a čas od času ho zaplaví.

Po katastrofální povodni v roce 1997 byla Unie pro řeku Moravu jedním z prvních subjektů, který se začal zabývat problematikou protipovodňových opatření. Pod vedením vodohospodáře ing. Václava Čermáka vznikla unikátní studie, která řešila, jak ochránit Olomouc před mnohem větší vodou, než byla ta v roce 1997. Čermákova studie však neřešila jen ochranu před vodou. Její součástí bylo zpřístupnění okolí řeky pro občany, její využití k rekreaci, tak, jak tomu je zvykem v evropských metropolích. Tato studie byla mnohonásobně levnější než paralelně vznikající studie vodohospodářské společnosti Aquatis, kterou zadalo město. Studie Unie pro řeku Moravu, přes svá jednoznačná pozitiva, narazila na nezájem ze strany magistrátu a přednost dostala společnost Aquatis. Výstavba se rozběhla teprve nedávno. Prováděná protipovodňová opatření však situaci řeší jenom částečně. Revitalizace řeky, nebo jejího využití k rekreaci se nedočkáme. K rozhovoru jsem si pozval Michala Krejčího, předsedu rady mluvčích Unie pro řeku Moravu.

Průtok v Moravě v Olomouci byl v době povodní v roce 1997 760 m³/s. V současnosti budovaná protipovodňová opatření počítají s maximální průtokem 650 m³/s znamená to, že pokud by přišla podobná povodeň jako před deseti lety, měla by opět katastrofální následky?
Stávající oficiání koncepce počítá s úpravou koryta Moravy na kapacitou 650 m³/s, znamená no to tedy, že podobnou povodeň jako v roce 1997 bychom ani po realizaci protipovodňových opatření v Olomouci nepřevedli.

To znamená, že to, co se v současnosti staví, by bylo k ničemu?
V případě , že dojde k většímu objemu vody, než na jaký jsou technická řešení koncipovaná, ať už jsou to hráze, úprava koryt nebo nádrže, dojde k rozlití vody do okolí a tato protipovodňová opatření je mohou pouze zmírnit.

Studie, kterou vypracovala Unie pro řeku Moravu počítala s jakým maximálním průtokem?
Námi navrhované řešení počítalo až s průtokem 836 m³/s. Povodně z roku 1997 by náš návrh na zkapacitnění Moravy v Olomouci převedl s velkou rezervou.

Přitom byl váš projekt vzhledem k městu i řece podstatně citlivější…
Naše studie si totiž od počátku vytkla vedle cíle ochránit město před velkou vodou i zpřírodnění okolí řeky a její využití pro rekreaci. Počítali jsme s návazností na městské parky, jak tomu je v mnoha evropských městech. S ničím takovým Aquatis nepočítal a to, co se teď buduje, je jenom čistě technické řešení.

Jakým způsobem tedy řešila vaše studie řeku Moravu v Olomouci?
Pokud chceme řeku revitalizovat a současně zvýšit stupeň protipovodňové ochrany, musíme koryto daleko více rozevřít a otevřít městu, pak můžeme k řece pustit zeleň, stromy. Chtěli jsme dosáhnout toho, aby stavba nemusela být neustále udržovaná v projektovaném stavu. V dřívější době se vodohospodářské úpravy řešily většinou tak, že se udělal lichoběžníkový profil a řeka pak vypadala jako kanál. To je i případ Moravy v Olomouci. V okamžiku, kdy vznikne nějaká náplava nebo začne růst stromek, je povinností správce toku přijít, náplavu vytěžit, stromek vykácet. Tato metoda je už dávno zastaralá, moderní úpravy by měly s přírodou počítat, měly by koryto nadimenzovat tak, aby tam stromy a náplavy mohly v určitém rozsahu být. Vodní toky ve městech by měly mít možnost jistého, byť technicky vymezeného, dilčího vývoje a formování koryta.

A neznamenalo by to dost radikální rozšíření pásu kolem řeky? U Hradiska jste například počítali s přesunutím silnice o třicet metrů. V některých místech je řeka v dost husté zástavbě.
Byly by to převážně zemní práce, které jsou určitě levnější než přeložky inženýrských sítí a další problémy infrastruktury, které musí být řešeny u Pevnůstky v souvislosti s výstavbou obtokového kanálu.

A nebojíte se například problémů s majiteli pozemků? Studie počítá třeba se záborem vysokoškolské půdy na Nových Sadech…
Problémy s majiteli pozemků jsou tradičním problémem všech staveb, které jsou ve veřejném zájmu. Má je i Povodí Moravy, kterému nechtějí majitelé odprodat dva metry zahrádek u Kojeneckého ústavu. Je to prostě věc, se kterou se musí počítat a neviděl bych v tom hlavní zádrhel.

Studie Aquatisu i Unie vznikaly souběžně. Vědělo město o vašem projektu, nebo jste ho předložili, až když byl hotový?
Od samého začátku jsme s městem byli v kontaktu. Bohužel, studie Aquatisu, i když byla finančně náročnější a prakticky se nezabývala ekologií, nakonec zvítězila.

Protože ji platilo město?
Studie Aquatisu stála milion, ta naše sto tisíc. Více bych to nekomentoval.

Využilo město z vaši studie alespoň něco?
Ze společných cílů je splněna pouze ochrana proti povodním, a to ještě na nižší úrovni. Vlastní koryto Moravy se prakticky nezmění, což je velká škoda, promarní se tak obrovská šance. Podobně rozsáhlá opatření se prováděla v první polovině dvacátého století a až se v Olomouci dokončí to, co se teď buduje, dalších možná sto let se s řekou nic dít nebude. Teď, když je ta možnost s řekou něco výrazného udělat, vypadá to, že se nestane nic a to mě mrzí.

Myslíte, že by Morava mohla být podobná, jako třeba Isar v Mnichově, kde je okolí řeky ukázkovou odpočinkovou zónou?
Mohla, ale vypadá to, že nebude. Všechny stavby, které se realizují, jsou čistě technického charakteru a maximum bude, když po hrázích povedou cyklostezky. I projekty na další etapy protipovodňových opatření, které se v současnosti rozbíhají, vypadají, že budou řeku řešit spíše technicky. Doufáme, že se nám podaří je alespoň trochu ovlivnit. Bylo by škoda, nemít v Olomouci jakousi zelenou páteř, která by doplnila unikátní parky, které obklopují historické jádro. Na západě je zpřístupnění řeky trend, k nám však bohužel ještě nedorazil. Poříční zóna je něco, čím se třeba v Bavorsku města pyšní.

Před časem jsme se spolu bavili o možnosti koupání v Moravě. Většina Olomoučanů se asi ušklíbne a přiznám se, že ta představa mě v současnosti taky moc neláká.
Na území města jsou odpadní vody řešeny v rámci kanalizace a do řeky se znečištění nevypouští. Stejná voda jako v CHKO Litovelské Pomoraví teče i v Olomouci. Pokud třeba vyjedete do Hynkova, kde se lidé koupou běžně, je to pořád ta stejná řeka se stejnou vodou.

Ale moc lákavě nevypadá…
To je dané charakterem koryta, tím že je Morava skutečně řešena jako kanál s bahnitým dnem, nepřístupnými břehy s kamennými záhozy, které prudce spadají do vody. Kdo by tam za tohoto stavu chodil?.

A čistota se zlepšuje?
Čistota vody se určitě zlepšuje, ale co se týče koupání, je dost fyzicky obtížné se k samotné vodě jednom dostat, natož do ní vlézt nebo z ní vylézt. Kdyby se koryto více otevřelo podobným způsobem, jako jsme navrhovali, řeka by i vypadala daleko přitažlivěji a čistěji.

Co plánuje Unie pro řeku Moravu do blízké budoucnosti?
Chceme začít jednat s novým vedením města a budeme se snažit o prosazení našich ekologických cílů. Připravujeme i celou řadu dalších projektů, jež jsou zaměřeny na plánování v oblasti vod, ochranu řek a protipovodňou ochranu.

Nezbývá tedy, než popřát hodně štěstí a poděkovat za rozhovor.