"Od začátku jsem cítil, že prostor buduji jen dočasně. Netušil jsem, jestli vydrží tři týdny, měsíce, nebo roky. Podobné místo v Olomouci chybělo. A protože jsme už měli v tomto domě zázemí pro Ološlap, kam lidé chodili na punče a promítání, nedalo mi to nechat zbytek vnitrobloku pro veřejnost skrytý," vrací se k samotným začátkům Šimon Pelikán.

Olodvorek nakonec překvapil všechny. Stal se kulturním místem, které si zamilovaly doslova tisíce návštěvníků. Začínající umělci zde mohli poprvé vystoupit před lidmi a ukázat, co umí. Potkávali se zde jednotlivci i celé skupiny, přátelé i neznámí, profesionální hudebníci i úplní začátečníci. Později se v centru objevily podobné projekty, které Olodvorek možná trochu inspiroval. Kulturní dění ve městě ožilo a přestalo být jen o velkých akcích a koncertech.

"Mám radost, že jsme mohli být inspirací. A ještě větší radost, že kultura v Olomouci žije dál. Přeji všem, kteří v ní pokračují, ať se jim daří. Rád si k Vám přijdu poslechnout koncert nebo se jen tak posadit," říká Šimon Pelikán a přiznává, že po pěti letech je z provozu Olodvorku lehce unavený: "Cítím, že přišel čas jít dál. Podobný projekt zabere neskutečné množství energie a udržet ho v centru města, v kontaktu se sousedy, žánrově otevřený a zároveň citlivý, není vždy snadné. Zažili jsme i stinné stránky – od problémů s okolím, přes poničená aut, až po komplikace s provozovateli jiných podniků. Ale i to všechno k té cestě patřilo. A ničeho nelituji."

Jaký bude další osud vnitrobloku na Dolním náměstí se musíme nechat překvapit. "Majitel budovy s ní má v brzké době plány týkající se rekonstrukce, tak uvidíme, jak se prostor promění a k čemu bude sloužit… Sám jsem na to zvědavý," uzavírá Pelikán.