Na oko se nic nemění, z mapy města ale postupně mizí staré dobré názvy. Zapomeneme za pár let, kde stával Prior, stejně jako jsme zapomněli, kde bývala Hanačka? A zapomeneme na Moravské železárny? Už nám je totiž taky sebrali. Napovím, nově se jmenují Unex - provozovna Olomouc.

Je to hned u Hanačky. Ten dům je vedle Panorámy. Bydlím u Zenitu. Dávají to v Pohraničáku. Koupíš to v Prioru. Jeď kolem železáren... Ztrácíte se? Pokud v Olomouci žijete posledních třicet let, tak možná ne. Pokud jste trochu mladší, už zřejmě ano. Pomalu ale jistě se nám z mapy města vytrácí staré dobré názvy, na které jsme byli po léta zvyklí. U některých je to pochopitelné. Jít na novou bondovku do kina Pohraniční stráže by asi bylo přinejmenším divné. Už dávno jsme si zvykli, že místo Hanačky máme Albert u nádraží. (Mimochodem, v dnešní době patriotismu dotovaného z Bruselu by to klidně mohla být nějaká dobře zaplacená krajská regionální značka!) Panoráma se proměnila na cosi nezajímavého bez jména a co zbylo ze Zenitu, je škoda popisovat. To jsou ale dávné ztráty. Jenže ta slavná nová doba nám začala brát i další jistoty. Bylo bohulibé opravit Prior, ať už se vám jeho nová podoba líbí, či nikoliv. Toho ale bohdá nebude, aby mu Olomoučané začali říkat Galerie Moritz, tvrdilo se, když se nákupní svatostánek otevíral. A dnes už kolem sebe až příliš často slyším ohavný patvar "Koupíš to v Moricovi". Brr.
A teď se dozvídáme, že z mapy zmizelo i další slavné jméno. Moravské železárny už se nejmenují Moravské železárny, ale Unex - provozovna Olomouc. Jen abychom z té globalizace nechytili střevní potíže. Z podniku s více než stoletou tradicí je teď pouhá provozovna, jakási pobočka. Pěkné. Ale ono to půjde dál. Železárny i s celým Uničovem za pár let koupí Číňan a nad bránu umístí nápis Ho-hu-fen 05646. Nebo možná jen to číslo...
Já vím, jsou to hlouposti a jde jen o název. To hlavní je, že firma dává práci, že obchodní galerie nabízí služby, bez kterých nelze přežít. Že Slovanské gymnázium poskytuje lepší vzdělání, než kdysi poskytovala Poděbradka. Že komoušské pohraničníky, kteří stříleli do lidí, nahradil dávno před Shengenem mírumilovný Metropol. A že v Hanačce, kde věčně nic neměli, si můžeme v barvách Albertu koupit v lednu čerstvé jahody a v srpnu sněhuláka.
Zůstala nám Zora, ale na obaly tiskne čokoládovou hvězdu. Zmizelo Seliko a jeho loga teď zdobí jakési pochybné výrobky z dovozu. Zkrátka těch starých názvů, které tvořily část Olomouce, je čím dál méně. Ať už jsou to marmelády, fabriky nebo obchoďák. Možná by stálo za to je začít trochu chránit. Železárny jsou odstrašujícím příkladem.