Víte, jak se pozná okurka? To máte jedno téma a na něm hejno hodujících novinářů, blogerů a všech, kdo světu přinášejí své ctěné názory. Letošní úroda však naštěstí ještě nedozrála do echt okurkova. Proč? Témat, na kterých se v českých vodách dá namlsat, je hned několik. Letošní léto je navíc podle všeho k nezaplacení. Máme tu mimořádně vděčné a nekonečné etudy naší politické scény, hned za nimi s nevídanou vytrvalostí českou zpěvačku (schválně jestli uhádnete kterou...) a konečně nejmladšího člena naší mediální okurkiády, ano správně, čerstvý přírůstek do královské rodiny. A své si z toho vzali i Olomoučané.

Když je nejhůř, takový královský novorozenec si najde své teplé místečko taky u nás na Hané. Zatímco tragikomický děj na scéně politické zavání skoro jako zutá bota uprostřed tropického vedra, politováníhodné osudy Ivety Bartošové nedojmou už ani hormonálně rozbouřené hltače mýdlových oper. Ještěže tu pro takové případy máme naše obdivované království se sličným princem a jeho vévodkyní, která v těchto dnech povila svému milovanému choti zdravého synka, následníka trůnu. Ano, zpravodajství naší české země se proměnilo k nepoznání. Skoro by z toho člověk začal trpět schizofrenním dojmem, že se ocitl v jiné zemi. Mluví se tu o království a následníkovi trůnu, ani netřeba zmiňovat, že jde o dění britské, nač taky. Když se mluví o takové šťastné události, jako je porození královského syna, bez mrknutí oka je rádi přijmeme za své. Jak skvělá a naděje plná novina pro "naše“ království. A kdyby vás to zajímalo, v tento velký den se rodino také u nás na Hané. Nemocnice se samozřejmě při této jedinečné příležitosti neopomněly ohlásit: tak například ve Šternberku na svět přišli hned dva malí "princové“ a jedna "princezna“. Nádherné. Myslíte, že si budou pamatovat, že to bylo v ten velký den, kdy přišel na svět i královský následník?

Teď, kdy ona mánie již opadá, zatímco ve skutečné rodné zemi malého prince asi ještě několik dlouhých dní vydrží, si tak říkám, jestli to není škoda, že náš prezident raději není monarcha, jako tomu bylo za časů minulých. Podle některých kritických hlasů stejně nemá k takovému vládci, navíc absolutistických rysů, daleko. On sám si již zřejmě následníka trůnu nepořídí, ale třeba jeho sličná dcera Kateřina by mohla pro naši zemi obstarat následníka trůnu. Třeba by zdědil smysl pro humor po svém dědovi a možná také nastolil konečně pevný řád. Jen jestli by pak bylo ještě o čem psát. Přeci jenom, když máte v čele země takového svérázného humoristu, hned se to hemží náměty, a to i v létě...
Kdyby se pokaždé přírůstek do vládnoucího rodu každého království, co tato Země nese, stal takovým hitem jako malý George, asi by okurkám odzvonilo. A nejspíš i těm olomouckým. Bohužel aktuálně se zdá, že se zase vrátíme k domácím politickým storkám pro storky a budeme, ať už jako novináři či čtenáři, živit jejich nesmrtelnost. Mezi to si střihneme nějaké více či méně drastické krimi a obě strany budou spokojeny.