Jakoby se v Olomouci pořádaly dva typy akcí. Ty první stojí za to, lidé se na ně těší a do města lákají turisty. A pak tu máme ještě jeden typ: malé hanácké akce, které se dělají jen proto, že se to tak nějak očekává. Třeba jako paskvil v podobě leteckého dne. Ten poslední tuto teorii opravdu potvrdil.

To zase byla show. Sobotní letecký den opravdu předčil očekávání. Tak zmatenou a snad v každém ohledu pokaženou akci jsme tu dlouho neměli. Popořádku. Pár dní před akcí přišla do místních redakcí tisková zpráva, zvoucí veřejnost na letecký den. Autor se v ní chlubil hned několika zajímavými stroji, které na letecký den dorazí. Zprávu jsme vydali a já se začal podobně jako řada našich čtenářů těšit na zajímavá historická letadla, byť jen ve variantě replik. Aspoň něco, už pár roků letecké dny za moc nestály. Z avizovaných lákadel v podobě atraktivních strojů nakonec dorazil jen vrtulník Cobra. Po chvíli marného hledání jsem se začal ptát. Jeden z pořadatelů se mě snažil uchlácholit, že někde řece budou. Ale nebyly. Jednomu z letadel se rozbil podvozek, takže přelet do Olomouce byl vyloučen. To se dá pochopit. Ovšem další avizovaný stroj se už před několika týdny (!) zřítil, přičemž zahynul i jeho pilot. Že ho přesto pořadatelé zahrnuli do pozvánky považuji za dosti morbidní omyl. Největší překvapení mě ale čekalo, když jsem zjistil, že několik letadel nepřiletělo, protože nakonec jejich posádky daly přednost větší akci v Čechách. To už mě vyloženě dopálilo. Termíny podobných akcí známe dlouhé měsíce dopředu. To si tu vážně někdo myslel, že piloti přiletí do Neředína, když se mohou ukázat na opravdovém leteckém dnu? Kdo proboha měl takovou drzost zvát na ně lidi? Ti totiž přišli opravdu v hojném počtu a mohli si prohlédnout celou řadu ultralightů a práškovacího čmeláka. Pořadatelé samozřejmě neopomněli zajistit koutek s kolotočem a skákacím hradem. To bylo také jediné místo, kde byly umístěny ampliony, v nichž moderátor komentoval dění na obloze. Dobrých tři sta metrů od místa kde stáli diváci. Bylo to ovšem stejně zbytečné. Přestože poloha naší nejbližší hvězdy v kteroukoliv dobu je dobře známá už tisíce let, nenapadlo nikoho, že letové ukázky umístěné mezi Slunce a diváky budou prakticky neviditelné. Na uslzené lidi stínící si oči ve snaze alespoň něco vidět byl opravdu smutný pohled.

Celý tenhle debakl, který se s mírnými obměnami opakuje už roky, mě přivedl na myšlenku dvojakosti akcí pořádaných v našem městě. Tahle patří do kategorie těch malých hanáckých. Tváří se nabubřele jako něco velkého a úžasně zajímavého, čímž zmate spoustu lidí, má ovšem úroveň odpoledne s dobrovolnými hasiči z Horní Lhoty. A pak tu máme akce, na nichž městu záleží. A ty se potom opravdu povedou a stojí za to na ně vyrazit i zdaleka. Třeba teď, když zahajujeme Dny evropského dědictví. Najednou jdeme příkladem, delegace z ostatních měst budou skřípat zuby, protože ten program je vskutku vymazlený. Proč si ale musíme kazit reputaci něčím, jako je neředínský letecký den? Je to snad tím, že tahle akce se pořádá "jen" pro Olomoučany a nemá velebit tvář města před turisty?
Přitom by samozřejmě šlo to udělat pořádně. Argument, že je letiště malé, je nesmysl. Pravda, bombardér B-52 tu nepřistane, ale zajímavé historické stroje z doby válečné a starší nemají s naším letištěm nejmenší problém, ostatně v dobách jejich aktivní služby nevypadala neředínská plocha o moc jinak než dnes.

Máme tu víc akcí, které jedou roky podle stejných scénářů po vyjetých kolejích. Ten vlak co po nich jede, sice má svoje tempo a drží se jízdního řádu, ale je rezavý, páchne a je v něm nuda. Raději jít pěšky.