Věřím, že se mnou budete souhlasit, když prohlásím, že Olomouc je kulturním skvostem Moravy. Stačí se jen porozhlédnout. Bohužel, byť je to skvost sebespanilejší, hyzdí jeho krásu kaňka nelibého zjevu i zápachu. Řeč je o neblaze pověstných bezdomovcích, kteří ne zcela šťastně obohacují hanácký kolorit našeho města. Existuje vůbec nějaké vhodné a zároveň přiměřené řešení vleklého problému? Úklid. Rozumějte, úklid bezdomovců, někam kde nebudou natolik křiklaví.

O zamýšleném řešení radnice otázky žebrajících lidí bez domova v centru Olomouce přímo pod nosem turistů jsme vás informovali včera. Většině z vás asi nemusím dlouze napovídat, o čem je řeč. Pokud máte obzvláště v těchto teplejších měsících v roce cestu přes centrum města, nemohli jste si nevšimnout. Bezdomovců přibývá. Jsou skoro všude. A k jejich vlastní smůle právě v těch místech, kam kultury chtivé oko návštěvníků města dopadá nejčastěji. Divit se tomu snad ani nelze. Čím více lidí, tím snazší příležitost k žebravému přivýdělku. Ale reprezentativně se při tom rozhodně nechovají. Opilí uléhají, kde se jim zamane, nevybíravě se vyjadřují, totéž lze říci o odéru, který se kolem nich s naprostou samozřejmostí line, jsou hluční, někdy agresivní, vlezlí. Prostě trnem v oku většině lidí, a tím samozřejmě i města. S velkým gustem si užívají uvolněnou prázdninovou atmosféru, která v tyto dny Olomoucí vládne.
Jsou místa, kam si kvůli nim nesednete ani na lavičku, nebo dokonce neprojdete na chodníku. Zatímco vás by to ani nenapadlo zakempovat s partou kamarádů uprostřed chodníku v cestě všem, jim to problém rozhodně nedělá. Poplkají, popijí, pokouří. Pohodička, dokud nedorazí na oznámení některého znechuceného občana strážci pořádku, kteří tak nemají nic jiného na práci než po dobu své dvanáctihodinové směny obcházet všechny přebujelé bezdomovecké skupinky houfující se po městě a řešit s nimi desítky takových stížností, které bohužel nemívají řešení. Vyženete je dveřmi, vrátí se vám oknem. Uměle vytvořená pravidla naší společnosti je totiž nezajímají. V "jejich“ světě panuje poněkud jiný řád, než v "našem“. Vlastně jaký řád? Spíše anarchie, někdo by možná řekl i středověk.
Bohužel, ti na očích jsou obvykle ti nejhlučnější, nejagresivnější, nejopilejší. A to, pravda, není právě slavná vizitka města. Řešení? Pryč s nimi. Z očí veřejnosti a návštěvníků. Naštěstí, v "našem“ světě již středověk nevládne, takže nezbývá než vymyslet řešení maximálně humánní. Radní dali hlavy dohromady a vykřesal se plán. Přesunout je z centra pryč, do míst, která nelákají oko návštěvníků. Takže, jak se zdá, spoluobčané bez střechy, zapomeňte na lukrativní prostředí kolem Wurmovy ulice. Pro ty, kterým chybí souvislosti, právě zde totiž sídlí charita, a tudíž i bezplatný přísun jídla. Kde jinde by se tedy měli nejvíce koncentrovat? Navíc právě kolem této uličky vede jedna, co do chodců, z nejrušnějších ulic. Jasno se tedy má udělat do konce roku. Možná dokonce olomoučtí bezdomovci nahradí vojáky, kteří právě postupně město opouští. I takové změny se dějí. Hlavní je, aby nám už svým způsobem života nehyzdili město. Nezní vám to strašně? Nevoníš, tak běž. Pravda, názor většiny ve společnosti je určující. Mně to připadá, jako když se vám v bytě vylíhne nežádoucí mol, a tak nezbývá než pořádně uklidit. Vím, není to příjemné denně čelit jejich nájezdům za drobáky na krabičák, nebo je mít pod okny svého bytu. Po tom netoužím ani já. Přiznávám. Jaké je řešení? Možná se vám mé smýšlení zdá přespříliš liberální. Možná i je. Ale to jen proto, že se mi situace taková, jaká je, a hodnoty považované za normu nelíbí. Společnost rozdělená na my a oni, přizpůsobiví a nepřizpůsobiví. My žijeme tady, vy běžte tam, kde jsme vám milostivě vyhradili místo. Neobtěžujte a my vám za to podělíme i polévkou a chlebem. Milosrdenství naštěstí ještě nevymřelo. I když populární rozhodně není. Bohužel, řešení, jak z toho ven, neznám. Snad by ho měli za domácí úkol k vymyšlení dostat ti, kteří svými kroky, rozhodnutími a smýšlením, nastavili společnost tak, že jsme si zvykli rozdělovat na dobré a špatné, přizpůsobivé a nepřizpůsobivé. To bychom ale asi museli křísit státníky hluboko do minulých staletí. Snad by stačilo se jen poučit z chyb předků? Snad. Snad můžeme být také vděční za maximálně humánní řešení naší radnice. V dobách minulých to totiž nebývalo zvykem. I to je ale pozitivní poučení z činů předků.