Občas se nás někdo ptá, proč jsme nevydali to či ono a proč se v sekci krimi stále objevují banální případy typu ukradených kabelek a jízdních kol. Inu, ono je to někdy složité. Zejména, když si policie své heslo překládá tak, že lidé by raději vlastně vůbec neměli vědět, co se kolem nich děje.

Jako z pověstné chlupaté deky. Přesně tak musíme páčit informace z olomouckých policistů. Často se to přitom týká závažných případů. Minulý týden jsme se díky svědkům téměř okamžitě dozvěděli o rozsáhlém pátrání po muži, který utekl silniční hlídce. V kufru auta navíc byly bílé plastové kanystry, což se v den, kdy policie prováděla rozsáhlé zátahy na lihovou mafii, zdálo jako příliš velká náhoda. Tisková mluvčí náš dotaz lakonicky odbyla s tím, že se jednalo o banalitu. Až druhý den pak neochotně její kolegyně potvrdila, že bylo skutečně nasazeno větší množství mužů. Pořád to ale byla banalita. O den později se nám ozval svědek, který popsal, že k události došlo úplně na jiném místě a policisté dokonce stříleli. Navíc byl do akce nasazen i vrtulník. I toto následně neochotně mluvčí potvrdila. Proč tolik tajností?
Možná se policisté jednoduše styděli: chlapík jim totiž pláchl od služebny a vrhl se do ledové Moravy, kam se za ním strážcům zákona nechtělo. Nakonec se uprchlík dostal až domů, převlékl se a dopaden byl, navzdory všem rozsáhlým opatřením, hlídkou strážníků. Neochota informovat je ale zarážející. Jiný případ. Nezřídka nám v redakční poště přistane "prosba" o pomoc při pátrání. Policie třeba potřebuje najít svědky srážky cyklistky s toulavým psem, při které si dotyčná odřela řídítka. Máme se vás, našich čtenářů, zeptat, jestli jste to neviděli. Problém je, že celá událost se stala před dvěma měsíci. Nepomáhají ani nechrání, spíš si jen vyprazdňují šuplíky. O pár minut později přijde další zaprášené pátrání a během dopoledne třeba ještě i tři čtyři. Soudnému člověku je jasné, že tolik pátraček noviny neunesou, ale druhé straně je to jedno. Odškrtli si, že mají splněno. Zda to někde vyjde je jim jedno.
Oblíbené jsou i pravidelné ranní svodky. Z těch většinou plyne, že Olomouc je to nejkrásnější město pro život, neboť se tu páchá jen drobná kriminalita. Kradou se kabelky, mobily, vykrádají se auta s volně loženými cennostmi a občas hlídka načape chudáka s 0,2 promile. Pohodička. Znásilnění, zmlácení noční chodci v parku i vraždy se většinou tají. Proč s tím taky lidi otravovat, že? Vrcholem byla věta jedné pracovnice policejního tiskové oddělení, která mi před časem do telefonu řekla, že o těch falešných bankovkách, které se objevují po celém městě, bychom raději psát neměli, aby se to lidé nedozvěděli a nevypukla panika. Jediná potíž je v tom, že když vás s tím padělkem načapají, máte pořádný problém. Pomáhají a chrání. Asi jak kteří. A často hlavně sami sebe. Od práce.