Hnutí ANO je na olomoucké radnici osm let a rádo by pokračovalo další čtyři roky. Spolupráce v rámci stávající koalice nebyla jednoduchá, podle primátorky a lídryně hnutí ANO Miroslavy Ferancové se členové rady občas rozcházeli v názorech, ale na klíčových věcech se podle ní podařilo najít shodu. V rozhovoru zmiňuje například podporu sportu, rozvoj bydlení či řešení situace s problémovými lidmi v okolí nádraží. "Někteří hlásají, že s tím či oním určitě spolupracovat nebudou. To my neříkáme. Bude záležet na tom, jak volby dopadnou a jak vůbec bude možné koalici poskládat," komentuje primátorka možné povolební vyjednávání. Témat, která jsme stihli probrat, je daleko více.

Krátce před minulými volbami jsem vedl podobný rozhovor s vaším předchůdcem Miroslavem Žbánkem. Shodli jsme se, že město stíhala jedna pohroma za druhou. Covid, válka na Ukrajině, energetická krize, hackerský útok… Máte pocit, že tohle období bylo klidnější?
Měli jsme tu před dvěma roky povodně. Ty nejvíce postihly sever Moravy, ale zasáhly i nás. Ukázalo se přitom, že protipovodňová opatření byla správným krokem. Jejich budování nebylo pro obyvatele některých částí města jednoduché, ale Olomouc ochránila. Pomohla také lidem níže po toku, protože se voda zadržela a postupně upouštěla. 
Bylo to velké nasazení profesionálních i dobrovolných hasičů a dalších složek a také krizového štábu na magistrátu. Všechny nás to důkladně prověřilo. 
Jinak samozřejmě pokračovala krize spojená s konfliktem na Ukrajině, rostly náklady města na opravy a údržbu, ale jinak mohu říci, že oproti tomu, co se dělo předtím, bylo toto období rozhodně klidnější.

Před nástupem do funkce jste mi v rozhovoru řekla: „Moje ambice je taková, aby mé okolí a spolupracovníci v osobním kontaktu vůbec nepoznali, že se něco změnilo.“ Povedlo se to dodržet?
Doufám, že jsem se nezměnila, ale člověk samozřejmě sám sobě není zrcadlem. Snažím se, aby to tak bylo. Bohužel si ale myslím, že se mi nepodařilo, aby okolí změnu nepoznalo, protože na ně mám daleko méně času. S funkcí primátorky je přece jen spojená spousta společenských i organizačních povinností.
A co si budeme povídat, máme předvolební rok, který vždycky vytváří tlak na politiky, aby daleko víc fungovali směrem k veřejnosti. Myslím tím, aby nějakým způsobem představili práci, kterou udělali za předcházející období. Víc se stýkáme s novináři a tak dále, takže je to samozřejmě časově náročnější.

Hnutí ANO vládne v Olomouci osm let, což už je příležitost k bilancování. Když se za tím obdobím ohlédnete, jak se město změnilo?
Myslím, že se výrazně změnilo zejména fungování magistrátu. V prvních čtyřech letech jsme zavedli koncernové řízení. Tady musím zmínit svého manžela, který jako radní tento systém vymyslel a zavedl. Velmi se osvědčil. Ukázalo se, že firmy jako akciové společnosti fungují daleko efektivněji a jejich vedení má větší prostor pro vlastní iniciativu, aby samo vymýšlelo, co může zlepšit a udělat. Přináší to výsledky.
Změnila se také vnitřní struktura magistrátu. Teď nemyslím co do počtu zaměstnanců nebo výkonu, ale spíš z hlediska racionalizace. Myslím, že se tady odvedl kus práce, který nám teď přináší výsledky.
Aquapark si samozřejmě nese dluh z minulosti, ale jinak je to dnes zisková firma. Pan ředitel neustále vymýšlí nové aktivity. Co se týká samotného města, myslím, že občané sami vnímají, jak se postupně opravuje. V tomto období jsme dávali nebývale vysoké částky na opravy cest, chodníků a další infrastruktury. Je to přes sto milionů korun ročně. V centru se nám podařilo opravit všechny nejdůležitější páteřní ulice, ale opravovalo se i na sídlištích a v městských částech.
Máme systém údržby komunikací v celém městě, takový semafor. Zelené cesty jsou úplně v pořádku, žluté jsou na opravu a u červených už se do toho musí šlápnout. Když jsem přicházela jako náměstkyně a měla pod sebou dopravu, červené výrazně převažovaly. Dnes bych řekla, že se je ve velké míře podařilo překlopit do žlutých a zelených. Jsou i části města, které jsou dnes už jen zelené.
Občanům se vždycky zdá, že právě u nich se zrovna neopravuje. Už řeší, že jsme ještě neudělali chodník vedle a podobně. Když se ale ohlédneme, vidíme, co všechno se podařilo.
Vybudovala se například nová knihovna, která nám dnes dělá radost. Ve spolupráci s Povodím Moravy se dokončila náplavka. Za tu jsme dokonce dostali cenu v Senátu jako za příspěvek ke kulturnímu a společenskému vyžití ve městě. Začali jsme opravovat soubor barokních kašen. Nejprve se opravila Herkulova a Delfínova, teď se dokončila Merkurova kašna. Opravili jsme Trojici, je to skoro hotové.
Máme zpětnou vazbu od našich občanů, ale zejména od turistů a návštěvníků, kteří nejsou tak kritičtí a vidí to hezké. Chválí nás jako čisté zelené město s udržovanými památkami. Mezi občany se možná málo ví, že se například náměstí umývají dvakrát týdně. Splachují se, čistí se ulice. Myslím, že odvoz odpadu funguje bez problémů... Snažíme se, aby bylo vidět, že se o město staráme.

Co byste vypíchla z vašeho volebního programu? Co podle vás Olomouc nejvíc trápí a jaký na to máte recept?
Za ty čtyři roky jsme si zmapovali, co nás nejvíc trápí, a začali jsme na tom pracovat. Je to hned několik oblastí, dotýkajících se každodenního života občanů. Protože jsem pod sebou měla sport, viděla jsem, že nám chybí sportoviště, zejména zastřešené haly.
Přichystali jsme stavbu malé hokejové haly, kde už se soutěží zhotovitel. Máme také připravený projekt pětadvacetimetrového bazénu, protože jeden bazén je pro stotisícové město zoufale málo. Na jeho vybudování bychom chtěli hned navázat opravou padesátky.
Uvažujeme i o hale pro míčové sporty v Nemilanech, ta je ale zatím ve fázi prvního plánování. Spolupracujeme také s FIFA na projektu hřišť do škol. Vytipovávají se školy, kde by mohla vzniknout malá hřiště pro fotbal a další míčové sporty.
Ve sportovní infrastruktuře se snažíme dohnat dluh z minulosti. Nemyslím tím jen poslední roky. Za našich předchůdců se tady nic nového nepostavilo ani se výrazně neopravovalo. To chceme napravit.

A mimo sportovní oblast?
Vidíte, opravdu mám ten sport ráda. (smích) Ale samozřejmě se zaměřujeme na více oblastí a problémů.
Jak už jsem říkala, hodně jsme investovali do infrastruktury, i do velkých věcí, jako je lávka přes dálnici. V tom chceme pokračovat, máme dál vytipované, co je potřeba opravit. Teď se například buduje nová lávka přes Bystřičku a podobných věcí je víc. Máme připravenou také třetí etapu tramvajové tratě. U těchto velkých staveb se hlavně čeká, jak budou vypsané dotace.

Zkoušíme se pouštět i do bytové výstavby. Na Janského vzniká kombinovaná stavba: budou tam byty pro rodiny s dětmi, které se ocitnou v bytové nouzi, klasické městské bydlení a také sídlo terénní sociální služby. Spojili jsme dvě dotace a díky tomu můžeme tento dům postavit.

Cestu ale vidíme spíš ve větší spolupráci s developery. Město přece jen není tak efektivní stavitel. Jsme pomalejší, dražší a nemáme už ani dost vhodných pozemků. Většina těch, na kterých se dá stavět, je v soukromých rukou.
Snažíme se proto developerům usnadnit práci. Chceme na úřadě zřídit místo koordinátora, za kterým by stavebník přišel a který by kontaktoval ostatní odbory. Byl by pro něj jediným partnerem, aby nemusel obíhat deset odborů a neustále se vracet pro další doklady. Všechno by řešil na jednom místě.

Schválili jsme také změnu územního plánu, kterou jsme otevřeli některé rezervy pro výstavbu bytových domů. Chceme, aby se na trh dostávalo co nejvíc bytů a aby tím trochu klesaly ceny, protože Olomouc je dnes jedním z nejdražších míst na bydlení. Všichni u nás chtějí bydlet, což nás na jednu stranu těší, ale ty ceny nás trápí.

Tak ještě aby se ti lidé v Olomouci přihlásili k pobytu…
Ano, to je jeden z dalších bodů, ve kterých chceme pokračovat. Chceme občany informovat, o jaké peníze město přichází, když tu nejsou přihlášení k trvalému pobytu. Jsou to peníze, které zase vracíme do infrastruktury.
Pokud chtějí žít v hezkém městě, kde funguje kvalitní městská doprava, kultura a všechno ostatní, potřebujeme, aby nám z rozpočtového určení daní přicházely prostředky, které na to můžeme použít. Jiný významný zdroj příjmůu než RUD vlastně nemáme, takže musíme apelovat na občany, aby se nám přihlašovali.

V programu píšete, že vyřešíte problém s narušováním veřejného pořádku na hlavním nádraží. To je evergreen snad všech nádraží ve větších městech nejen v Česku. Jak na to chcete jít?
Jak říkáte, není to jen Olomouc. Na nádražích ve všech větších městech se shlukují problémoví lidé, kteří nepůsobí dobře na cestující ani na okolí. Správa železnic to po nástupu nového ministra začala znovu řešit. Jestli si pamatujete, bývala železniční policie, která chodila i ve vlacích. Teď by mělo vzniknout něco podobného, jakási pořádková služba. Zatím běží pilotní program na hlavním nádraží v Praze. Jsou to přímo zaměstnanci Správy železnic, kteří tam chodí, kontrolují a snaží se přítomnost problémových osob omezit. Podle informací, které máme, by dalším takto obsazeným uzlem měla být Olomouc.
Intenzivně jsme se Správou železnic jednali také o tom, jací zaměstnanci dnes poskytují hlídací službu, protože v ní občas působily docela pochybné osoby. Dnes jsou tam jiní zaměstnanci, daleko víc kontrolují, zda podezřelé existence opravdu jdou na vlak, jestli tam jen nežebrají, nepijí alkohol nebo nedělají něco dalšího.
Mou ambicí je, a doufám, že by se nám to mohlo povést, abychom ve spolupráci se Správou železnic vyčlenili na nádraží prostor pro stanoviště městské policie.

To už tam přece kdysi bývalo…
Ano, a chtěli bychom ho obnovit. Neříkám, že tam bude dvacet lidí, ale mohla by tam působit hlídka, která by nezasahovala uvnitř nádraží, ale kontrolovala prostor kolem. Na ty lidi funguje už jen to, že kolem projdou uniformy. Stačí, když si policisté jdou koupit kávu a projdou přes nádraží.
Chceme zvýšit jejich přítomnost na místě, aby se občan cítil dobře a nebyl tam sám mezi skupinou lidí, ze kterých může mít zvlášť ve večerních hodinách strach. Zároveň by to mělo odrazovat tyto lidi od toho, aby se tam shlukovali. Vyhledávají místa, kde nemají pocit dohledu. Když cítí, že je někdo pozoruje a monitoruje, mají tendenci odejít.
Dlouhodobě máme také problém se soukromou vilou v Blanické ulici, která funguje jako takový squat. Možná se tam dějí i další závadové věci, ale do objektu nemůžeme vstupovat, protože má vlastníka. Jednáme s ním asi dva roky, nabízeli jsme odkup i dlouhodobý pronájem, ale zatím nejeví zájem situaci vyřešit. Ani nové zámky a řetězy dlouho nevydrží a situace se opakuje. Městská i státní policie může kontrolovat chodník, ale za plot už nesmí.
Ti lidé se pak pohybují kolem nádraží, kde se snaží vyžebrat peníze nebo získat alkohol. Všechno se tam kumuluje. Máme ale představu, jak by se to ve spolupráci se Správou železnic dalo alespoň v okolí nádraží omezit a nějakým způsobem řešit. 

V programu slibujete, že si posvítíte na piráty silnic, zejména na řidiče projíždějící křižovatky na červenou, a zavedete kamerový dohled. Některá opatření už vznikla, instalovaly se radary na měření rychlosti. Máte s těmito represivními opatřeními dobrou zkušenost, a proto je chcete rozšiřovat?
Ta opatření teprve zavádíme. Začali jsme průjezdy na červenou monitorovat a osobně mne šokovalo, jak velké množství těchto přestupků se děje. Pro mě červená znamená, že stojím. Neumím si představit, že bych projela na červenou. Jde přece i o můj život, když vjedu do křižovatky a ostatní nepočítají s tím, že tam budu. Kolegové ale přinesli výsledky a jsou to opravdu stovky průjezdů.
Zatím je to tedy v plenkách, ale je to nutnost. Je vidět, že pokud někde nepůsobíte represivně, lidé to berou tak, že to zkusí. A nemluvím jen o občanech Olomouce, může tudy projet kdokoliv. Děje se to třeba na křižovatkách na Velkomoravské a Foersterově, kde je silný provoz, jezdí tam i kamiony. Lidé se přesto nebojí vjet do křižovatky na červenou, takže represe je nutná.

Plánujete tedy systém, který přestupek zachytí a umožní řidiče zpětně postihnout?Přesně tak. Mám zkušenost třeba z Litomyšle, kde mají hned na začátku města čtyřicítku. Jedete dvaačtyřicet a už vám přijde oznámení a dostanete třeba alespoň stokorunovou pokutu. Důsledně to pokutují, protože vědí, že jakmile povolí kilometr nebo dva navíc, nakonec se tam bude jezdit šedesát a všichni budou v klidu.
Je vidět, že si řidiči dávají pozor, když vědí, že jim hrozí postih. Bez toho to zatím nejde.

Někteří hlásají, že s tím či oním určitě spolupracovat nebudou. To my neříkáme. Bude záležet na tom, jak volby dopadnou a jak vůbec bude možné koalici poskládat.

Jak hodnotíte čtyři roky koalice s vašimi partnery — ProOlomouc a Piráty a hnutím spOLečně? V mnoha věcech jste se neshodli. Jaká to byla spolupráce?
Je pravda, že to nebyla úplně pohodová koalice, kde se na všem shodnete. Mívali jsme poměrně dlouhá jednání rady. V okolních městech, kde měli třeba dvoubarevnou a přátelštější koalici, byli po hodině hotoví. Nám to trvalo dlouho.
Na druhou stranu si myslím, že jsme se nakonec na podstatných věcech dokázali shodnout. A věci, na kterých jsme se neshodli, nebyly podle mě až tak zásadní.

Třeba zimní stadion?
Ano, ale za mě by bylo horší, kdybychom se neshodli například na tom, jak opravíme kanalizace nebo cesty. Na podstatných věcech pro lidi jsme se dokázali dohodnout. U některých dalších věcí jsme navíc znali postoje našich koaličních partnerů dopředu. Řekli nám například, že nepodpoří stavbu nového zimního stadionu touto formou nebo že jejich prioritou není dostavění Šantovky. My jsme zase řekli, co chceme prosazovat ve sportu a podobně.
Některé záměry se během jednání také trochu osekaly. I my jsme nakonec zjistili, že něco z toho, co jsme původně chtěli, nebylo až tak podstatné. To, co se nakonec prosadilo, pak bylo lepší.
Nebyla to lehká spolupráce. Ale když se podíváme na výstavu na Horním náměstí, kde bilancujeme, co se povedlo, myslím, že se podařilo udělat opravdu hodně věcí. Podle mě je ta koalice úspěšná.

Karty rozdají voliči, ale jaká příští koalice by pro vás byla ideální? Pokračování té stávající, nebo spolupráce s někým jiným?
To je hrozně těžké říct. Jak říkáte, karty rozdají voliči. Teď si netroufám říct, kdo by byl pro mě lepší nebo horší, protože to nerozhodneme my.
Na stole jsou předvolební programy a naše představy o tom, co bychom chtěli a nechtěli. Bude potřeba programy porovnat a vybrat toho, kdo je nám nejblíž. Nejdřív oslovíme toho, s kým by domluva byla nejjednodušší, a tak budeme dál postupovat.
Konkrétní strany ale teď nechci jmenovat, protože nevím, jak to dopadne. Letos mi volby připadají hodně vyrovnané a výsledek se bude těžko předvídat. Alespoň na mě to tak působí, možná to tak není.

Sledoval jsem váš televizní duel s panem Vašířem a přišlo mi, že jste si docela notovali. Programy nemáte až tak rozdílné. Mohla by být jednou z variant i koalice s ODS, která by se tak vrátila na radnici?
My dnes neříkáme, že s někým nepůjdeme. Někteří hlásají, že s tím či oním určitě spolupracovat nebudou. To my neříkáme. Bude záležet na tom, jak volby dopadnou a jak vůbec bude možné koalici poskládat.
Můžeme si přát cokoliv, ale pokud nebudeme mít dostatek hlasů, budeme se muset domlouvat s tím, kdo je nám nejblíž. Vy říkáte, že podle programu se vám zdá nejbližší ODS…

Spíš říkám, že těch průniků je hodně. I s mnoha dalšími stranami. Cíle máte podobné, lišíte se možná ve způsobu, jak jich chcete dosáhnout. 
Ano. Když se dnes podíváte na volební programy, všichni mají v podstatě skoro stejná témata. Na mě to působí, že jsme tu práci asi dělali dobře. Není to milion věcí, ale tři nebo čtyři zásadní témata, která vnímáme všichni.
My už na nich pracujeme, protože jsme teď zkrátka u moci. Ostatní také cítí, že právě tohle by se mělo dál řešit. Dnes tam asi není strana, o které bychom si řekli, že je úplně mimo, má nesmyslný program a spolupráce s ní by nešla.

Máte pocit, že poslední čtyři roky byly na zastupitelstvu vyhrocenější než ty předchozí? Řada lidí mi říkala, že jim jednání v tomto období připomínala Sněmovnu.
Já bych řekla, že předcházející čtyři roky byly daleko horší. Bylo to dané i tím, že se řešily zásadní věci, například bytové družstvo Topolová a Janského. To jsme si přinesli na začátku tohoto období a vyřešilo se to v prvních dvou letech.
Jinak bych naopak řekla, že oproti minulým letům na nás byla opozice docela hodná. Moc nás její zastupitelé nekritizovali a nepřinášeli kontroverzní témata. Řekla bych, že s námi snad byli i spokojení. Dnes mají ve volebních programech, co všechno by chtěli změnit, ale ani s jednou z těch věcí za celé čtyři roky nepřišli, aby řekli: „Tohle byste měli udělat, proč to neděláte?“
Samozřejmě tam byla témata jako sloučení divadla a filharmonie, územní plán nebo zimní stadion. Nakonec se ale hlasovalo napříč, bez ohledu na stranickou příslušnost, spíš podle toho, jestli lidé považovali danou věc za smysluplnou, nebo ne.
Myslím tedy, že to nebylo tak strašné a že to nebyl parlament. Hlavně jsme se k sobě pořád chovali slušně.

Zmínila jste sloučení filharmonie a divadla. Už druhým rokem fungují společně. Osvědčilo se to?
Z mého pohledu ano. Spousta lidí z uměleckého světa říká, že ne, že to bylo zbytečné. Já si ale myslím, že se přínosy ukazují a budou se ukazovat i nadále. Nešlo jen o finanční úsporu, že bychom na divadlo nebo filharmonii dávali méně peněz, ale o to, aby náklady nerostly tak skokově jako do té doby. To se podle mě podařilo zastavit.
Proces reorganizace ještě není ukončený. Neukončovaly se hned pracovní poměry a nedělaly se velké změny, které by ohrozily provoz.
Myslím, že zejména zaměstnanci divadla k tomu přistoupili s daleko větším pochopením. Nevyvolávalo to tam takové obavy jako ve filharmonii. Dnes podle mě filharmonie funguje stejně jako předtím. Samozřejmě nevidím dovnitř, jestli se tam neperou houslisté s trumpetisty. Teď si dělám legraci. (smích) Ale z výsledků, které mi jsou předkládány, i z toho, co sama vidím, mám dobrý pocit. Pan ředitel se navíc snaží o modernizaci a změny. Vnímám to opravdu pozitivně.
Na radě jsme teď schválili převzetí prostor, které uvolňuje rozhlas, aby měla filharmonie možnost nahrávání. Vzniklo také Kulturně edukační centrum s dílnami, které podle mě nemají v republice obdoby. Opravdu se mi jeví tak, že jsme učinili dobrý krok.

Už v minulých rozhovorech jsme se bavili o převzetí vodohospodářské infrastruktury městem, má k němu dojít roku 2030. Není to asi téma na billboardy, ale sama jste říkala, že pod zemí máme obrovský dluh...
Ano, je to tak.

Před převzetím probíhá pasportizace, takže předpokládám, že máte už trochu větší přehled o tom, v jaké kondici jsou ty trubky a kanály. Ukázala třeba červnová havárie vody, že je stav infrastruktury tikající časovanou bombou?
Časovanou bombou bych to nenazvala, ale je to problém, o kterém se ví a o kterém věděla i všechna předchozí vedení města.
Pasportizace dál probíhá. Není to jednoduchý proces. Začíná se od nejnovějších částí, kde to jde poměrně rychle, protože některé plány už byly digitalizované a další podklady máme v archivech. Čím hlouběji ale jdeme do minulosti, tím hůř se dohledávají mapy a ostatní dokumentace. Přesto se pokračuje zdárně a připravujeme se na převzetí.

Co se týká dluhu, máme fond, do kterého každý rok ukládáme peníze na opravy. Řada z nich je ale spojená s nutností uzavřít velkou část města nebo významné komunikace. Snažíme se proto spojovat opravu povrchu s opravou toho, co je pod ním.
Tak jsme teď opravili chodníky v Ostružnické. Věděli jsme, že se tam plánují práce na sítích. Správci sítí vykopali starý chodník, udělali, co potřebovali, a my jsme potom mohli položit nový.
Byla za tím velká práce odboru dopravy, který dva roky vyjednával s památkovým úřadem. Stejně chceme opravit Ztracenou, a pokud se nám to podaří, také Riegrovu. Tamní chodníky jsou dlouhodobě ostuda. Bojujeme s památkáři, tak se snad domluvíme a opravíme je.

Jedním z velkých problémů je třída Svobody. Tam se původně zavezlo koryto řeky a my nevíme, čím vším se tehdy zasypalo. Jsou tam jíly a mezi nimi možná zdivo, materiál z bourání hradeb a podobně. Na to se položily dlažební kostky. V době, kdy se to dělalo, to pro těch pár povozů a aut, které tam projely, bylo v pořádku. Dnes je tam ale velmi silná autobusová doprava.
U kolejových lůžek to není tak hrozné, už se některé úpravy podloží udělaly. Pod komunikací ale vede i kanalizace a tady to trochu časovaná bomba je. 

To je vidět. Jenom co se opraví vyjeté koleje, už se pomalu může začít znovu...
Představte si plastelínu a žulovou kostku. Když ji do plastelíny silně zatlačíte, ujede vám. Tak tam vznikají ty vlny.
Snažíme se to opravovat tak, že postiženou část vykopeme, znovu nasypeme podloží a kostky usadíme. Jedinou cestou k celkovému řešení je ale celou ulici zavřít, vykopat a opravit to, co je pod komunikací. Ideálně bychom tam dali asfalt, pokud by nám to památkáři povolili. To je samozřejmě na jednání s nimi. Mohly by tam zůstat i kostky, ale musely by být jinak uložené. Současné řešení dnešnímu provozu prostě neodpovídá.

Když pominu, co ta uzavírka způsobí, asi to bude i docela drahá záležitost...
Peníze paradoxně nejsou to hlavní. Část prostředků na to už máme, počítáme s využitím dotací. Je to spíš otázka koordinace, abychom měli jistotu, že se na objízdných trasách nebude nic dělat. Tohle totiž není oprava na dva měsíce, může to být třeba na rok.
Zdaleka nejsme jediným vlastníkem komunikací ve městě. Stává se nám, že začneme s rekonstrukcí, máme domluvenou objízdnou trasu a najednou zjistíme, že na ní Správa železnic bude opravovat přejezdy. Nikdo nám to neřekne dopředu, dozvíme se to dva dny předem. Do toho ještě někde praskne potrubí. A za blázny jsme potom my na městě, že jsme si to nezařídili, s nikým se nedomluvili a kvůli nám stojí doprava.

Myslíte, že se s touhle opravou začne v následujících čtyřech letech?
To si nemyslím. Nejprve je potřeba opravovat komunikace na objízdných trasách. Stav třídy Svobody navíc není havarijní. Je ale nepříjemné, že ji musíme opakovaně zavírat a srovnávat vlny, aby se tam dalo jezdit. V podstatě to děláme každé léto.
Musíme mít jistotu, že budou objízdné trasy v pořádku. Třída Svobody tvoří takový malý okruh městem a její uzavření bude velmi komplikované pro MHD i pro občany, kteří potřebují touto částí Olomouce projet. Musí se to připravit.
Abych se vrátila k vodárenské infrastruktuře, občané se nemusí bát. Dodávky pitné vody nejsou v žádném případě ohrožené, všechno funguje. Musíme ale myslet dopředu a připravovat další postup. Nejde ani tak o opravy jako spíš o modernizaci. Dnes už jsou jiné typy trubek a jiné technologie, které chceme postupně zavádět.

Dnes je otázkou, co dostane v čase přednost, jestli silnice, nebo vodní zdroje.

Na závěr jsem si nechal několik témat, kterým říkám olomoucké nekonečné příběhy. Před volbami nebo těsně po nich se na ně ptám primátorů a říkám si, jestli budu za čtyři roky pokládat stejnou otázku znovu. Jedním z těch příběhů je zimní stadion. Vývoj, který teď nastal, ale nikdo nemohl čekat. Je velkou neznámou, zda po náhlém úmrtí pana Morávka bude vůbec projekt multifunkční haly pokračovat…
Byli jsme přesvědčení, že jsme řešení našli. S tím, jak do toho pan Morávek šel, to podle mě vypadalo jako skvělý projekt. Otázkou je, kolik v tom bylo jeho osobního vkladu. Myslím, že hodně a že možná ne všichni ve firmě s ním úplně souhlasili. Nevím, co to teď bude znamenat.
Budeme muset v podstatě začít od začátku a vymyslet, jak to vyřešíme. Nechci být skeptická, pořád věřím, že to nějak dobře dopadne. Ale jak? To neví zatím nikdo. To ale neznamená, že se nebudeme snažit řešení najít. 

Ten druhý nekonečný příběh se jmenuje Východní tangenta, momentálně zablokovaná vodním zdrojem Olmy…
To je jedna z věcí. Musíme si ale uvědomit, že to není záležitost města, ale státu.

Já vím, ale města se to týká bytostně.
Samozřejmě. V minulosti ale stát z projektu couvl a my jsme nebyli schopni ho nějak rozhoupat. Pak do toho vstoupila další výstavba směrem na Ostravu, Olma začala bránit své vodní zdroje a celé se to zkomplikovalo.
Snažíme se být aktivní, jak jen můžeme. Nemůžeme ale vstupovat do záležitostí mezi státem a soukromou firmou. Kde můžeme pomoci, pomáháme, zároveň ale nesmíme do procesu zasahovat tak, abychom ho nepatřičně ovlivňovali. Zájem na výstavbě samozřejmě máme. Dnes je otázkou, co dostane v čase přednost, jestli silnice, nebo vodní zdroje. S rostoucím počtem obyvatel rostou také nároky na pitnou vodu. To jsou ale věci, které řeší stát, ministerstvo životního prostředí a ministerstvo dopravy. My můžeme pomáhat tam, kde je to možné. Když nás vyzvou k součinnosti, reagujeme, ale jinak…

...můžete lobovat.
Můžeme lobovat, ale pouze v zákonných mantinelech.

To je případ i dalšího nekonečného příběhu — rozpočtového určení daní.
Ano. Nedostatek peněz nás nejvíc limituje. Příspěvek na obyvatele máme jako okresní město, ale provozujeme rozsáhlou veřejnou dopravu, divadlo, filharmonii, zoo nebo aquapark. To všechno slouží i lidem ze širokého okolí.
Navíc tu žije asi třiadvacet tisíc studentů a další lidé, kteří nejsou přihlášení k trvalému pobytu. Příspěvek na ně nedostáváme, městské služby ale využívají. Někdo nás podezírá z umělého pocitu křivdy, ta je však skutečná.

Pociťuje ji i více podobně velkých měst.
Přesně tak. Připojili jsme se k podání k soudu, které inicioval Liberec. Doufáme, že to přiměje parlament se tím opravdu zabývat.
Praze leží na účtu sto sedmdesát miliard, které neumí utratit, zatímco my pomalu splácíme dluh z minulosti. Za dobu naší vlády jsme umořili asi čtyři sta milionů korun a dalších více než čtyři sta milionů investovali do nákupu majetku. Dluh a jeho úroky nás ale dál zatěžují.
Kdybychom dostávali o nějaké procento na obyvatele víc, nemuseli bychom dnes řešit, jak financovat zimní stadion. Mohli bychom ho postavit ze svých peněz.

Jak to vypadá v kauze lamp na Horním náměstí? Soud v červnu rozhodl, že se musí vrátit ty, které byly před více než deseti lety odstraněny, město se odvolalo… Je tam nějaký posun?
Ne, od odvolání zatím nemáme žádnou další reakci soudu. Uvidíme, jak se to posune.

Máte připravený krizový scénář pro případ, že byste s odvoláním neuspěli?
Soud nás vlastně nevyzval, abychom tam vrátili původní lampy, protože ty už se nevyrábějí. Dokonce jsme ho žádali, aby rozhodl, co tam tedy máme dát. To samozřejmě soud neudělá. To rozhodnutí je zvláštní.
Pořád věřím, že zvítězí zdravý rozum a soud nás nebude nutit hledat podobná málo funkční svítidla, jaká tady byla. Všichni si pamatujeme, proč se odstranila. Nebyl to estetický důvod, ale to, že zkrátka nedávala dost světla.
Doufala jsem, že se architekt Jan Šépka časem zachová velkoryse a řekne: „Dvacet let náměstí funguje podle mého návrhu, souhlasím tedy, abychom svítidla nechali tak, jak jsou, pojďme se domluvit.“ Pan Šépka ale trvá na tom, že to pořád musí být podle něj.

Už jsme se bavili i o tom, jestli nenastal čas vypsat soutěž a náměstí pojmout jinak. Připravit nový architektonický návrh, jiné osvětlení, lavičky, případně zeleň. Pokud nejsme schopni se s původním autorem domluvit, možná by cestou byl úplně nový návrh.
Nechci ale říkat, že to tak bude. Ještě nevíme, jak rozhodne soud.

Řadu plánovaných investic jste už zmínila, třeba bazény nebo malou hokejovou halu. Co parkovací domy?
V Olomouci nemáme dost velkých ploch pro běžná parkoviště. Jednáme proto s vlastníky pozemků na okraji města o záchytných parkovištích. Nechtějí ale příliš prodávat, protože očekávají, že se město rozšíří a ceny pozemků porostou. Určitá naděje nám teď svítá v Neředíně.
Uvažujeme o třech projektech, jedním z nich je Poupětova ulice. Parkovacím domem svého druhu je i Namiro, které jsme koupili a které už veřejnosti slouží.
Nejdál jsme asi právě v Poupětově, ale je tam spor s místními. Všichni chtějí parkovací domy, nikdo se na ně ale nechce koukat z okna. Umístění proto musíme probrat s občany a komisemi místních částí, aby domy sloužily a zároveň nesnižovaly komfort bydlení.
Záchytné parkovací domy si umím představit také u hlavního nádraží, pro lidi přijíždějící za prací nebo pokračující vlakem. Dnes jejich auta zabírají místa rezidentům na Masarykově ulici. Parkovací domy tedy vidíme jako cestu, hlavními problémy jsou finance a umístění.

Myslíte, že se během následujících čtyř let posunete dál než jen k úvahám?
Doufám, že ano. Ono nás to donutí.

Poslední otázka, kterou pokládám všem: Kdo by vás měl volit? Kdo by si měl vybrat hnutí ANO?
Myslím, že každý, kdo vidí, že jsme za ty čtyři roky, respektive osm let, něco udělali. Že jsme o tom jen nemluvili, ale spoustu věcí dotáhli. Máme vize a představu, které jsme jen nenapsali na papír, ale reálně ji uskutečňujeme. Projekty, o kterých mluvíme, už jsou rozpracované a budeme v nich pokračovat.
Měl by nás volit každý, komu se v Olomouci dobře žije a chtěl by, aby se mu tu dobře žilo i dál.