V rámci Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc se ve středu 30. září 2026 v 19:00 rozezní Katedrála sv. Václava tóny raného baroka. Koncert propojí dvě výjimečné autorské osobnosti středoevropského prostoru: Samuela Capricornia a Adama Václava Michnu z Otradovic. Vrcholem večera bude kompletní provedení Michnovy monumentální mše Missa sancti Wenceslai, která vznikla přímo pro potřeby olomouckého chrámu. Zářivé i niterné barokní kompozice oživí v autentické zvukové podobě renomovaný pražský soubor Ensemble Inégal pod vedením dirigenta a varhaníka Adama Viktory.

Pane Viktoro, na Podzimním festivalu duchovní hudby v Olomouci nejste s Ensemble Inégal poprvé – v minulých ročnících jste zde publikum nadchli interpretací vrcholně barokních děl Jana Dismase Zelenky. Jaké to je vracet se na toto specifické festivalové podium tentokrát s autory raného baroka 17. století?

Posluchači i my hudebníci máme všichni to štěstí, že pořadatelé olomouckého festivalu mají výborný vkus. Vždy nás totiž pozvou s něčím naprosto neobyčejným. Zelenkova úžasná díla jsme zde uvedli dokonce dvakrát a hráli jsme tu i hudbu Claudia Monteverdiho, Georga Friedricha Händela nebo západočeského skladatele Johanna Caspara Ferdinanda Fischera, který pozoruhodným způsobem ovlivnil Johanna Sebastiana Bacha. Na olomouckém festivalu jsme úplně dostáli našemu jménu Inégal (tedy nestejný), provedli jsme zde totiž také Requiem Alfreda Schnittkeho, a to je opravdu hudba z úplně jiného světa. Troufám si hádat, že ve všech těchto případech se jednalo o olomoucké premiéry. Letos to bude poprvé jinak, Michnova Svatováclavská mše je tu totiž v Olomouci doma.

Ústředním bodem programu je Michnova Missa sancti Wenceslai. Skladba je historicky spjata právě s prostředím Olomoucké katedrály, kde se bude koncert konat. Jak moc pro vás jako pro interpreta hraje roli tento genius loci a fakt, že mši uvádíte v její „domovské“ akustice?

Na náš přístup k interpretaci to samozřejmě nemá žádný vliv a o samotnou akustiku kostela také ani tak moc nejde. Je to ale zvláštní a posvátný pocit. Např. u Zelenky takové štěstí mít nemůžeme, protože svatyně, pro kterou zkomponoval naprostou většinu svých děl, již dávno zmizela z povrchu země. Tento unikátní olomoucký souběh okolností obohacuje všechny zúčastněné o jakýsi exkluzivní typ bázně a připomíná výstižnou pravdivost slov Vladislava Vančury, že „i věci nejstarší leží v síti přítomného času“.

Michnova mše Missa sancti Wenceslai je považována za jedno z jeho nejrozsáhlejších a nejambicióznějších děl. V čem spočívá největší interpretační náročnost této skladby, která kombinuje starší polyfonii s modernějším koncertantním stylem?

Základní kritérium pro posouzení kvality interpretace barokní hudby spočívá v míře pravdivosti podání zhudebněného slova. Další hodnoty, jako souhra, intonace, technické ovládnutí nástroje či hlasu, jsou stejně platné pro všechny ostatní hudební styly. Slovo je ale v barokní hudbě něco jako zákon, od něhož se odvozují všechny specifické souvislosti. K jeho pravdivému přednesu slouží interpretům nesmírně bohatá paleta nejrůznějších prostředků, které musí hudebníci celoživotně studovat a osvojovat si je, aby je pak mohli užívat „s uvážlivostí, dobrým vkusem a zkušeností“. Michna získal prvotřídní vzdělání u jindřichohradeckých jezuitů a měl evidentně perfektní přehled o hudební produkci ve světě. Nejdůležitějším úkolem pro interpreta této Michnovy hudby je porozumět její rétorické hodnotě. 

Michna ve své mši citlivě pracuje s textem a reaguje na jeho obsah od zářivých úseků v Gloria až po niternou pokoru v Agnus Dei. Jak náročné je pro soubor vystavět tento dramatický oblouk napříč celým ordináriem?

U koncertního provedení mešního ordinária dochází k velmi specifickému jevu, který spočívá ve sjednocení odděleně koncipovaných částí mše do jednoho celku. Tato hudba vznikla jako doprovod liturgie, která u koncertu úplně chybí. Zejména mezi částmi Gloria, Credo a Sanctus tak zaniknou přirozené časové odstupy. Pak je zde obrovský nepoměr množství zhudebněného textu u Kyrie, čítající jen tři různá slova, kde všichni skladatelé museli nutně tato slova mnohokrát opakovat, zatímco část Credo je textově velice rozsáhlá. Díky Michnovým mimořádným skladatelským schopnostem, dokonale přesvědčivému citu pro rétoriku i znalostem principů dramatické výstavby díla (součástí studia u jezuitů bylo i studium řeckých dramat a nácvik divadelních představení) je Svatováclavská mše skutečně koncipována jako dramatické dílo. Kyrie a Gloria, stojící vedle sebe, představují slavnostní vstup do děje s očištěním a expozicí. Credo přináší vyznání včetně dramatické scény s vylíčením života Ježíše Krista, z níž pak vychází v částech Sanctus a Benedictus rituální vrchol díla. Agnus Dei je jakousi katarzí s uklidňujícím účinkem a závěrečná část Dona nobis pacem, kde Michna použil stejnou hudbu jako v úvodu celého díla, představuje smíření a symbolické uzavření kruhu. Svatováclavská mše má jinou povahu než jeho ostatní liturgická díla, protože vznikla pro specifický účel, při němž účinkoval prvotřídní profesionální soubor olomouckého biskupa, zřejmě včetně později velmi proslaveného Heinricha Ignáce Bibera. Ostatně, jak upozorňuje prof. Jiří Sehnal, Biber použil ve své později zkomponované mši Missa Saliburgiensis stejnou myšlenku pro zhudebnění textu Et unam sanctam catholicam (věřím v jednu svatou katolickou církev) jako Michna. 

V první polovině koncertu představíte tvorbu Samuela Capricornia, včetně jeho Dixit Dominus, Magnificat či instrumentální Sonaty III. Jak Capricornova hudba plná italských vlivů, kontrastů a dramatického rytmu ladí s Michnovým duchovním světem?

Výborně. To, co popisujete, je společné oběma těmto současníkům. Oba se narodili v Čechách, formovaly je podobné kulturní podněty, působili ve stejném teritoriu, a co je obzvláště pozoruhodné, jejich hudba z našeho programu se dochovala na stejném místě. Michnova Svatováclavská mše existuje v jediném dobovém opisu pořízeném Pavlem Josefem Vejvanovským ve sbírce olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelcorna. Ve stejné sbírce se nacházejí i Capricornova díla Dixit Dominus a Magnificat. Objednatel této hudby, Karel II., bude tomuto provedení po více než 350 letech částečně přítomen, neboť je v olomoucké katedrále pohřben.  

Ensemble Inégal je oceňován za to, že starou hudbu nepředstavuje jako mrtvý historický artefakt, ale jako živé svědectví. S jakým hlavním záměrem a energií tedy předstoupíte před olomoucké publikum v Dómu sv. Václava?

Bude se jednat o událost v rámci projevů úcty svatému Václavovi a připomenutí významného jubilea 350 let od úmrtí Adama Václava Michny, rytíře z Otradovic. Svatý Václav byl zavražděn den před svátkem sv. Michaela, patrona rytířů, na jehož oslavu do Staré Boleslavi přijel. Sám Václav se pak stal patronem a vzorem českých rytířů, a tedy i patronem Adama Václava Michny. Provedení Michnovy nádherné hudby v těchto souvislostech pokládám za skvělou příležitost k oslavě krásy zděděné po předcích i poselství, které nám protagonisté těchto dějů zanechali. Všichni nám mohou být vzorem rytířských ctností, protože je na ně spolehnutí a nikdy nás nezradí.