Nevím jak vy, ale já mám ze všech možných podob počasí nejraději ono těžko uchopitelné a popsatelné přechodné období. Tedy dobu, kdy už není zima, ale palčivé slunce nás zatím nezahání z otevřené krajiny do ochrany stínu (blízké restaurace). Dobu plátěných kalhot a triček pro jistotu ještě překrytých svetrem či lehkou bundou. Dobu bez chladu, ale také bez potu. A kdy že se jí dočkáme? Osobně tipuji, že v listopadu.

Můj kolega z práce je velkým milovníkem dívčích a ženských půvabů. Je to jen pár dnů, co vpadl do kanceláře a s očima doslova navrch hlavy překotně hlásil, že na ulicích se to hemží tílečky, sukýnkami a šatičkami (ostatní jím použité zdrobněliny z úcty k dámské části čtenářstva raději zamlčím). Copak to blábolí, říkal jsem si ponořený do jakési pracovní činnosti, vždyť z olomouckých ulic ještě nezmizel poslední sníh a ostrý severák táhne prokřehlou Hanou už snad třetím týdnem v kuse.
Jenže jsem to byl tentokrát já, kdo zaspal vývoj venku za kancelářskými zdmi. Únor se skutečně doslova ze dne na den proměnil v červen či možná spíš červenec a krásnější polovina lidstva s neúprosností barometru opět přesně odhadla situaci. Pláště a kabáty bleskově nahradily tenké a nepříliš zahalující letní hadříky, přičemž sáčka a svetříky zůstaly i letos nepovšimnuty někde hluboko ve skříních.
Pravé jaro s teplotami kolem patnácti stupňů nám už několik let zůstává zapovězeno. Sotva roztaje poslední led, teploměr s dravostí náhle rozvodněných řek vyžene svou rtuť až kamsi tam, kde se dvacítky neslušně přibližují k třicítkám. Můj kolega (a další obdivovatelé nematematických křivek) jistě jásají, stejně jako provozovatelé koupališť a zmrzlináři, já bych však přece jen poprosil matku přírodu, aby trochu zabrzdila. Copak jí (a vám všem) ani trochu nechybí ta atmosféra chladnějších rán s čerstvým a voňavým vzduchem, kdy se i spíše studenomilnější jedinci těší na pohlazení od slunečních paprsků, aniž by hned museli vytahovat opalovací krém s vysokým UV faktorem? A nebylo by fajn užívat si pohledu na zelenající se a kvetoucí rostliny o něco déle než jen těch pár dnů mezi rampouchem a horkem ovadlou žlutí?
Třeba mi klimatologové vysvětlí, že jsem jen pošetilý blázen, který si odmítá odvyknout od zažitého cyklu jaro - léto - podzim - zima. Asi bych si měl spíš začít oživovat polozapomenuté vědomosti ze školního zeměpisu o obdobích dešťů a sucha, případně přijmout fakt, že teď už se bude střídat navěky jen hnusná kosa s ještě hnusnějším vedrem. Přesto pošetilým zůstanu a volám dál: Ty, kdo jsi ukradl jaro, hezky nám ho zase vrať!