V sobotu 10. října 2026 se v chrámu Panny Marie Sněžné v Olomouci uskutečnil v pořadí šestý koncert Festivalu duchovní hudby Olomouc, který nabídl setkání tří místních pěveckých sborů, jež spojuje láska k hudbě a zájem o duchovní repertoár. Pestrý program provedl posluchače od renesanční polyfonie přes současnou sborovou tvorbu až k rozsáhlé kompozici pro pěvecké sbory a smyčcový orchestr. Večer se nesl ve znamení hudební rozmanitosti, generačního propojení a radosti ze společného zpívání.

Úvodní část večera patřila pěveckému sboru Campanella, který je významnou součástí olomouckého kulturního života již od roku 1967. Pod vedením zkušené sbormistryně Jany Synkové navazují mladí zpěváci ve věku od jedenácti do osmnácti let na dlouholetou tradici sborové přípravy v rámci ZUŠ Campanella Olomouc. Široký repertoár tělesa zahrnuje duchovní hudbu různých období i tvorbu současných skladatelů, což se výrazně odrazilo také ve festivalovém programu.

Vystoupení zahájila skladba Gloria Jana Nováka s klávesovým doprovodem, po níž následoval blok skladeb a cappella. Přestože zvuk klávesového nástroje působil v důsledku jeho akustických možností nevyrovnaně, naznačila již úvodní skladba interpretační jistotu mladých zpěváků. Následovaly skladby Una hora Tomáse Luise de Victorii, Ave Maria Zoltána Kodálye a Helliseb väljadel Urmase Sisaksa. Program pokračoval díly Favete linguis singuli Jana Campana Vodňanského a Cantate Domino Ruperta Langa. Závěr této části patřil skladbám Lauda Sion Györgye Orbána a Ave generosa Ola Gjeila. Dramaturgie tak propojila historické kořeny duchovní sborové tradice s kompozicemi, které hledají nové výrazové možnosti a současný zvuk. Campanella v nich opět potvrdila, že patří k nejvýraznějším představitelům mladé sborové generace.

Ve druhé části večera se Campanella spojila s komorním pěveckým sborem Bel canto, který vznikl v roce 2018 z iniciativy bývalých členů Campanelly. Dnes sdružuje přibližně čtyři desítky zpěváků a pod vedením Filipa Volmuta se věnuje repertoáru sahajícímu od středověké hudby až po klasicismus, stejně jako lidovým písním z různých koutů světa. Jeho účast na koncertě připomněla přirozené propojení generací a kontinuitu olomoucké sborové tradice. 

Společné vystoupení Campanelly a Bel canta přineslo skladbu Ave Maria Franze Biebla. Zpěváci svým rozmístěním zaplnili celý prostor a posluchači se ocitli doslova obklopeni sborovým zvukem. Tento prostorový účinek umocnil zážitek z provedení a vtáhl publikum přímo do hudebního dění. Následovala energická skladba Baba yetu Christophera Tina za doprovodu kláves, zobcové flétny a cajonu. Vedle tradičněji pojaté duchovní hudby se tak otevřel prostor pro moderní kompozici, jejíž působivost spočívá mimo jiné v rytmu, souhře hlasů a společném hudebním projevu. Energie, která proudila ze zpěváků, doslova pohltila i samotné posluchače.

Další rozměr večera přinesl pěvecký sbor Olio, založený v roce 2016. Jeho členové různého věku a profesí spojuje zájem o duchovní repertoár a jeho interpretaci. Sbor se pravidelně podílí na liturgickém životě, pořádá koncerty a vystupuje na hudebních festivalech. 

Závěr koncertu patřil skladbě Sunrise Mass norského skladatele Ola Gjeila v podání pěveckých sborů Bel canto a Olio za doprovodu olomouckého souboru Gaudio ensemble pod vedením Zdeňka Červinky. Toto rozsáhlé duchovní dílo, vystavěné na liturgických latinských textech a doprovázené smyčcovým orchestrem, přineslo působivé propojení sborových hlasů a instrumentálního zvuku. Čtyři části kompozice vytvářejí metafyzickou cestu z nebes na zem – od éterické zvukové atmosféry Kyrie, inspirované představou sfér, až po Sanctus, v němž se motivy duchovního a pozemského světa setkávají v hudebním obrazu identity a zakořenění. Sunrise Mass se stala dramaturgickým vyvrcholením večera i působivým završením programu, který představil rozmanité podoby duchovní hudby a potvrdil vysokou interpretační úroveň zúčastněných těles. Zdeněk Červinka vedl všechny tři soubory s jistotou a sjednotil sborové hlasy a instrumentální složku v přesvědčivý hudební celek. Jeho citlivý přístup k výstavbě kompozice podpořil její proměnlivou atmosféru i duchovní rozměr a umožnil naplno vyniknout barevnosti Gjeilovy hudby. 

Mimořádná byla také atmosféra koncertu. Chrám byl zaplněn do posledního místa, což svědčí o tom, že sborová hudba má v Olomouci své pevné místo a dokáže oslovit širokou veřejnost. Podpora místních posluchačů, jejich zájem o kulturní dění a ochota setkávat se při podobných příležitostech dávají festivalu jeho skutečný smysl. Nejde totiž pouze o prezentaci špičkových interpretačních výkonů, ale také o vytváření prostoru pro společné prožitky, sdílení hodnot a posilování vztahu k hudbě i k místu, kde vzniká.

Setkání Campanelly, Bel canta, Olia a Gaudio ensemblu tak bylo nejen mimořádným hudebním zážitkem, ale také krásným potvrzením živé kulturní tradice Olomouce. Večer ukázal, že hudba dokáže spojovat generace a vytvářet chvíle, které přetrvávají i po posledním tónu.