Shakespearovské léto je fenomén. Festival, který tradičně na začátku srpna pořádá Divadlo Tramtarie na parkánu Konviktu, přitahuje stovky diváků. Ti se často vrací a pod širým nebem v příjemné letní atmosféře si přijdou vychutnat i představení, která už viděli v divadle. Venku jsou totiž trochu jiná. Letošní ročník nabídne opět přehlídku toho nejlepšího z aktuálního repertoáru, nebudou chybět novinky jako Králové dabingu či Don Juan v New Yorku a samozřejmě ani legendární Kabaret nahatý Shakespeare. Lístky rychle mizí...

Olomoucké nejen shakespearovské léto, to už je opravdu fenomén. Jaké bude to letošní?
No já pevně doufám, že shakespearovky budou výborné, jako byly výborné i ty roky předtím. (smích) Hodně se snažíme, abychom je udělali tradiční – tak, jak to mají diváci rádi. Aby věděli, na co přijdou, aby tam byla ta skvělá atmosféra, na kterou jsou zvyklí. Aby prostě dostali to, za čím k nám chodí pravidelně.

Lístky docela mizí. Díval jsem se, že třeba na Kabaret nahatý Shakespeare zbývá už asi jenom dvacet vstupenek…
Jo, myslím, že zájem je standardně vysoký, předprodej vypadá výborně. Ale u venkovních produkcí se dost lístků prodá i na poslední chvíli, lidi zkrátka řeší počasí. Ale to nám vyjde. Celý červenec prší, což je pro nás dobrá zpráva. (smích) Věřím, že budeme atakovat loňské rekordní tržby.

Jaký bude program?
Je složený z tradičních oblíbených komedií a novinek. Takže nebudou chybět Horory z manželských ložnic, což je už několik let velký divácky hit. Matky na tripu, další hit, pro nás trochu nečekaný. Při vzniku inscenace panovaly trochu těžkosti, docela jsme se toho báli, ale nakonec nás velmi mile překvapilo, jak to funguje. Taky budeme hrát Válku Roseových, na festivalu ji čeká derniéra.
A pak tam máme novinky letošní sezóny a to je Don Juan v New Yorku a úplně horká novinka Králové dabingu.

Olomoucké (nejen) shakespearovské léto
6. – 17. srpna 2025 na parkánu Konviktu

Kompletní program festivalu, vstupenky a další důležité informace najdete zde →

Na ty novinky jsem se chtěl zeptat. Jak se na ně těšíš? Přece jenom, venku to představení funguje úplně jinak než v malém sále...
Těším se moc! První venkovní hraní je opravdu taková malá premiéra, vyžaduje to úplně jiný typ herectví a samozřejmě je to mnohem náročnější i technicky. Don Juan už si svůj první open air odbyl v červnu, kdy jsme ho hráli v Letním kině. A fungovalo to skvěle. Takže teď jsem hodně zvědavý, jak budou fungovat Králové dabingu. 

Je to docela komorní představení, hrát ho pro pět set lidí, to je asi docela oříšek…
Je to úplně jiné. Ale my už s tím máme asi desetiletou praxi. Myslím si, že jsme jediné divadlo v republice, co má takhle komorní sál, ale zároveň umí svoje špíly přizpůsobit desetinásobnému publiku.  To fakt není obvyklé a my to umíme. Herci i technika jsou na to zvyklí. Takže se nebojím ani Králů dabingu, jsem spíš zvědavý.
Měli jsme zatím jenom čtyři reprízy, diváci se hodně smáli, bavili se. A tohle představení vlastně celý festival otevírá…

Tys v té komedii zabrousil do prostředí, které důvěrně znáš, kromě Tramtarie totiž působíš jako dabingový režisér a dělal jsi české znění pro spoustu hollywoodských bijáků.
Ano, tohle je hodně autorská komedie. (smích) Roky jsem sbíral zážitky, zapisoval si humorné situace, protože tohle prostředí je opravdu velice inspirativní. A trvalo docela dlouho, než jsem se odhodlal tu hru napsat. Trochu jsem se bál, jak to dopadne, protože tohle na divadle fakt asi nikdo neviděl. Ale funguje to skvěle. Na otvíračku festivalu přijedou i dabéři a vedení dabingové společnosti, kde působím. 

Poznají se tam?
Já doufám, že ne! (smích) Nikdy nepíšu tak, že by se tam měl někdo explicitně poznat. To mi přijde od dramatika nefér. Ale těším se a oni se trošku bojí. A to je dobře.

Kromě novinek na festivalu nemůže chybět ani Kabaret nahatý Shakespeare. Jak dlouho ho vlastně už hrajete?
Člověče, přes deset let! Má za sebou určitě přes dvě stovky vyprodaných repríz. A určitě se vyprodají i ty dvě, které budeme hrát rámci festivalu. Tahle inscenace hodně těží z toho, že je částečně improvizovaná. Lidé chodí podruhé, potřetí…

To určitě přidej. Já jsem ji třeba viděl minimálně osmkrát…
Jo, funguje to i podesáté. Když člověk už trochu zná ten základ, tak se věnuje jiným věcem. Vidí v té hře už i ty druhý a třetí plány a taky se toho přístupnou formou hodně dozví o Shakespearovi. (smích) A tím, jak moc se tam improvizuje, je to doopravdy pokaždé jiné. Ani ta dvě představení na festivalu nebudou stejná. 

Letošní novinkou je hudební program, který následuje po všech představeních…
Ano, to se zrodilo docela spontánně už loni. Pokud diváci budou chtít zůstat a pobýt v tom krásném areálu, bude tam připravený zhruba hodinový hudební program, o který se postarají herci a přátelé. Dominika Hrazdílková zazpívá šansony, Bára Šebestíková s Františkem Herzem zahrají na kytary nějaké pecky a tak dál.. Bude se to odehrávat přímo mezi lidmi, takže diváci mají příležitost poznat naše herce z trochu jiného úhlu. A na tom je Tramtarie postavená, že k nám lidé mají blízko. Že si na nás mohou sáhnout. (smích)

No a budete hrát taky pro děti, je to tak?
Ano, máme tam tři autorské pohádky a každá stojí za to. Vždycky je to spojené s velmi bohatým doprovodným programem, takže děti mohou třeba i žonglovat, malovat, vymýšlíme pro ně různé hry. Určitě je to program tak na tři hodiny a nudit se rozhodně nebudou. 

Takovým zajímavým fenoménem je, že diváci chodí na festivalu i na představení, která už viděli v divadle. Čím to je?
Ano, to máš pravdu a samozřejmě nás to velice těší! Část publika se opravdu jde na festival znovu podívat na svoje oblíbené představení. Přece jenom, ten venek má specifickou atmosféru: na parkáně je krásně, objednáš si drink, potkáš se s přáteli, je ti dobře… A často i ta davová psychóza v dobrém slova smyslu funguje jinak, když se směje ne osmdesát, ale pět set diváků. Jo, je to fakt příjemný festival, všechny zvu. (smích)

Když jsme nakousli téma dětských představení, vy jste se na děti v té nedávno skončené sezoně hodně zaměřili. Jak to fungovalo?
My se na děti zaměřujeme prakticky po celých těch dvacet let, co Tramtarie existuje. Děláme autorské pohádky, jezdíme s nimi po celé republice. Ale je pravda, že jsme teď vymysleli víkendové programy a to tedy fungovalo opravdu výborně. Vždycky je to navázané na nějaké představení, ale ten program kolem toho je opravdu bohatý, hrajeme hry, hledáme pirátské poklady, probíhají soutěže, děti se podívají do zázemí, na rekvizity i kostýmy… Atmosféra bývá výborná. Od října bychom to chtěli dělat už každý víkend. Aby rodiče věděli, že prostě kdykoliv v sobotu nebo neděli k nám mohou zajít a něco tu zažít.
Myslím, že divadlo má pro děti nepopiratelný smysl a mě osobně to velice baví.

A jak hodnotíš uplynulou sezonu? Přece jen jste měli určité těžkosti, v lednu skončila dlouholetá ředitelka Petra Němečková a na pozici ředitele jsi nastoupil právě ty... 
Já bych řekl, že navzdory všemu to byla velmi úspěšná sezona, alespoň tedy po umělecké stránce jsme spokojeni. Vždycky je to trochu loterie, v divadle člověk nikdy neví, jak to dopadne, když se snaží dělat něco nového. Ale ona se rychle mění i doba, to, že něco fungovalo před čtyřmi roky neznamená, že to bude fungovat dnes. Mění se i humor a možná i proto je to tak zajímavé, dělat divadlo...
Otevírali jsme sezonu zmiňovaným Donem Juanem a trochu jsme doufali, že to bude hit. Stalo se. Pak jsme dělali Nebezpečnou hru, po dlouhé době drama. A diváci na to taky pěkně reagují. Udělali jsme i novou pohádku, moderní, která může oslovit děti napříč spektrem. 
Pak přišel Bůh Masakru, což je vlastně asi první konverzační komedie v Tramtarii. Obvykle se to hraje na velkých scénách a nám se podařilo ji inscenovat tady v našich skromných podmínkách. A taky se to velmi líbí. A o představení Králové dabingu jsem už mluvil. Takže za nás je to docela sezona splněných přání a cílů.

A jaká bude ta další sezona, není to tajné?
Je to tajné. (smích) Ale chtěli bychom jít trochu jinou cestou, bude nejspíš víc premiér.

I autorských?
Ano. A rádi bychom ty inscenace dělali trochu komornější, než dřív. Uvidíme, jak se to podaří.