S velkou slávou točil během loňského roku v Olomouci Jan Hřebejk svou televizní detektivku Případ pro exorcistu, jejíž první díl premiérovala ČT v neděli. Těžko říct, jestli autor nesmrtelných Pelíšků začal brát drogy, nebo se na vlně úspěchů jen vznesl trochu moc vysoko. To, co vytvořil, je paskvil, který si v ničem nezadá s nechvalně proslulou brakovou klasikou Hořké léto. Navlékl Hanou i její historické srdce do tepláků, po náměstí nakydal konince, policii posadil do žigulíku a nechybí ani letící vidle. Nic nespraví báječný Krobot a smutné oči Terezy Voříškové. Hřebejk chtěl vytvořit detektivku v kulisách hnoje, mrvu ale kydá jen on sám.

Mohlo by to být dobré napínavé drama. Rituální vraždy nejsou v našich končinách (naštěstí) moc obvyklé a podle prvních zpráv se zdálo, že nás čeká dobře obsazená detektivka v severském střihu. Omyl. Herci to nezachrání, přestože třeba Miroslav Krobot a Jan Budař se opravdu snaží. Jan Hřebejk a jeho tým bohužel zcela naplnili klišé “na venkov přijeli filmaři z Prahy”. V jeho pokřivené paralele současnosti se ale dějí věci! Zkraje nás nechá kochat se plochou zamlženou krajinou, ve které zastaví žigulík a jeden z pasažérů se u krajnice vymočí. O pár dlouhých minut později zjistíme, že žigulík je služebním vozem olomouckých policistů. Jedním z vozů, tím druhým je pro změnu moderní Škoda Yeti (mimochodem, starší z vozů má novější SPZ!). Ostatně, co se týče policie, museli strážci zákona režiséra buď hodně naštvat, nebo je opravdu v kriminálním oboru panicem, což ho ovšem neomlouvá. Místní strážci zákona sídlí v katakombách, za něž by se nemuselo stydět ani gestapo, hulí na chodbách a výslechy nahrávají na kotoučový magnetofon, který zřejmě nefungoval moc spolehlivě, neboť se v záběrech točí jen občas. Policisté sedí u předpotopních počítačů v jakési openspace špeluňce s klenutým stropem po vzoru Jamese Bonda z doby, kdy MI6 čelilo teroristickému útoku a hlavní policejní boss má pochopitelně svou oddělenou prosklenou kancelář vybavenou nezbytnými žaluziemi, které zatahuje, když chce seřvat podřízené. Vrcholem umu scénáristy jsou pak jejich přezdívky jako Snoopy a Spacák. Neuvěřitelné jsou i vyšetřovací metody: třeba scéna, v níž se policii nabízí záznam z bezpečnostní kamery, na němž by mohl být zachycen vrah. “Kdyby tam bylo něco zajímavého, tak se ozvěte,” odbude to lakonicky detektiv v kulichu. Že dělá z policie blbce Troška, se dá pochopit, protože je to karikatura (byť trochu zvrácená). Tohle se ale tváří až nechutně vážně.

Hřebejk jako by si řekl, že se pokusí trumfnout jiný filmový produkt, který kdysi vznikl v Olomouci: legendární Hořké léto, snímek, jemuž těch pár šťastlivců, kteří ho viděli, (mezi které patří i autor těchto řádků) přiřklo podtitul nejhorší český film všech dob. Některé hlášky, jako by Hřebejk doslova vykradl. “Kde jste byl v noci,” ptá se vyšetřovatelka podezřelého před rozpadlou hospodou. “Byl jsem u Zdeny. Koukali jsme na filmy. Zdena má internet,” odpoví podezřelý s hrdostí v hlase. Nebo: “Ještě jednou a půjdete do tepláků,” vyhrožuje vyšetřovatel, načež dotyčný sklopí pohled. “No do těchhle ne,” štěkne po něm ten drsný polda s rusým vousem. Ha ha ha. Režisérova představa Moravy jako zahnojeného venkova je pak korunována scénou z Dolního náměstí, po kterém jdou v družném rozhovoru vyšetřovatelé a před siluetou morového sloupu jako by nic projedou dva lidé na koních. To my tady na Hané tak běžně po náměstí jezdíme, kdyby to někdo nevěděl. A následuje hned další odkaz na zmiňované Hořké léto, hemžící se nesmyslnými odbočkami. U Trojice se vyšetřovatelka odpojí a jde vstříc primátoru Martinu Majorovi s dítětem na krku. “Pane starosto,” říká mu, “tak už je to všechno v pořádku.” Degradovaný Major pokývá hlavou a zmizí ze záběru. Vláček se vrací na koleje a jede se dál. Hloupostmi se to tu jen hemží. Tak se třeba dozvíme, že zavražděná bydlela na ubytovně v Olomouci a pracovala na soukromém gymnáziu v Loučné (zřejmě nad Desnou). Pokud to tak skutečně bylo, sázel bych, že šlo nakonec spíš o rituální sebevraždu. Trmácet se každý den tam a zpět, to jednoho připraví o chuť žít. Navíc, když za celý den ten gympl ani nedokážete najít. Ale nepředbíhejme, čekají nás ještě dva díly. Třeba se všechno rozhodne na státním zastupitelství v Nové Hradečné, před kterým zastaví stařičká hranatá Karosa. A nebo nás zachrání Batman, jedoucí v upraveném traktoru značky Zetor. Já bych se už nedivil.
Nadsázka nevadí. Jako my si děláme legraci z Pražáků, oni si ji dělají z nás. Je to hašteření, které nikomu neublíží. Ale pan Hřebejk zřejmě v rámci přípravy na práci vůbec nevytáhl paty ze stověžaté matky měst a nebo ho na Moravu vezli takovou oklikou, až si připadal, že už musí být dávno někde za Uralem. Tohle prostě už ani není legrace, ale prvoplánové házení hnojem na popředí jakési zápletky, kterou režisér svým vlastním přístupem pod mrvou zcela pohřbil. (Mimochodem, jedny letící vidle skutečně v prvním dílu uvidíte a kamera si záběr na ně vychutná.) Pěkně děkuju, ale pokračování téhle pokřivené podívané si rád nechám ujít.