Skutečné umění je ze své podstaty skromné. Nenutí člověka klekat si před svou velikostí, vypočítanou pro efekt, ale snaží se s ním vést dialog jako rovný s rovným. Aby jej obohatilo, nebo mu jen připomenulo, jaký je. Přesně takové jsou fotografie nezúčastněného diváka a příležitostného fotografa nevšedností všedního dne, Jardy Krátkého alias Tenza. Fotografie, které nyní vystavuje v prostorách Galerie U Mloka, nejsou z těch, na jaké jsme v galeriích běžně zvyklí. Fotograf se v nich protentokrát zbavil všeho, co máme s uměleckou fotografií spojeno a s mobilním telefonem vyrazil do ulic snít v bdělém stavu. Bez ateliéru, čekání na "dobré světlo" nebo jakéhokoli záměru. S trochou nadsázky lze říct, že jediné co zbylo, je to nejdůležitější: fotografovo oko. Většina snímků jsou zcela náhodné výjevy, kterým mnohdy vyznění dodá až název. Nudné a lhostejné totiž nemohou být věci, jen pohled na ně.

Fotografie jsou pořízeny mobilním telefonem Nokia 6303i, čili fotoaparátem s rozlišením 3,2 megapixelu. Jakkoli vznikaly fotografie náhodně, zpětně je lze rozřadit do několika tematických kategorií: od romantické čisté lásky až po drsnou realitu života. A vizuálně patrně nejzajímavější, sérii Švanknatura. Volně inspirovanou právě tvorbou Jana Švankmajerem a jeho cykly Schwankmeyerslexikon, ve kterém autor částečně nalézá inspiraci pro svou volnou tvorbu.