Pro většinu rodin znamená štědrovečerní večeře něco mimořádného. U společného stolu se zpravidla sejdou i ty rodiny, které jsou zvyklé běžně večeřet po vlastní ose. Kromě tradiční společné večeře navíc následuje spousta zvyků, které rodiny z generace na generaci dodržují, i když nevíme proč. Šupiny pod talířem i ubrus, který se nikdy jindy nepoužívá. Obklopují nás však už od rána a ani po večeři se z nich tak docela nevymaníme.

Když vydržíš až do večera nepapat...

Jedním ze zvyků, kterým štědrovečerní večeře začíná, bývá vyhlížení zlatého prasátka, které, podaří-li se některému členu domácnosti kouzlit se zrcátkem dostatečně nenápadně, přeběhne ze stěny po stropě a zase se schová, až do příštího roku. Vidět jej mají ti, kteří vydrželi po celý den nejíst, a to až do východu první večerní hvězdy, se kterou se zlaté prasátko někdy ztotožňuje. Odkud prasátko mezi štědrovečerní zvyky zabloudilo, však tak úplně jasné není. V předkřesťanských dobách sloužilo prase, mimo jiné, i coby symbol slunce. Vánoce pak připadají přibližně do období zimního slunovratu, kdy se sluneční kotouč ujímá vlády a noci se začínají pomalu zkracovat.

Chcete být milionářem? Pak k mincím přihoďte také šupinu

Ačkoli zvyk jíst o Štědrém večeru kapra nijak starý není a v mnoha domácnostech jej supluje modernější losos, nebo dokonce řízky, kapří šupiny mají na vánočním stole své pevné místo a při přípravě kapra by se rozhodně neměly vyhazovat. Podle vánoční pověry vám totiž mohou v následujícím roce zaručit dostatečný přísun financí. A to v případě, když si je během štědrovečerní večeře schováte pod talíř, nebo je budete po celý rok nosit v peněžence. 

Jak by měla vypadat etiketa o Štědrém dni?

Jak už jsme zmínili, štědrovečerní večeře se od těch ostatních poněkud liší a to třeba i pravidly, které platí u svátečního stolu. V hodně rodinách se dbá na to, aby u štědrovečerního stolu seděl sudý počet stolovníků. V případě lichého počtu by se podle pověry mohlo v příštím roce vloudit do domu neštěstí. Pokud přeci je lichý počet nevyhnutelný, často se prostírá jedno místo navíc. Toto místo je určené pro náhodného osamělého člověka, anebo je vzpomínkou na ty, kteří nás opustili a už nikdy s námi u jednoho stolu nezasednou. Nepřípustné je také to, aby od štědrovečerní večeře kdokoliv vstal. Traduje se totiž pověra, že ten, kdo od stolu vstane, do roka zemře. Čím dál vzácnější je ovazování noh stolu pevným provazem, aby se po celý příští rok vyhnuli domácnosti zloději. Stůl opásaný řetězem má zase pro změnu zajistit soudržnost rodiny, která u stolu jí.

Jablíčko v roli věštce

Zvyk, který je stále oblíbený ve většině českých rodin, je krájení jablíčka. Potřeba jsou v podstatě pouze dvě věci – jablíčko a nůž. Po večeři jej můžete rozkrojit napříč, tedy kolmo na stopku. Kdo ve svém jablku nalezne pěticípou hvězdičku ze zdravých jadérek, může být spokojen, v příštím roce ho čeká zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, znamená to, že se v rodině brzy vyskytne nemoc.. A když místo pěticípé hvězdičky najdete jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozí to nejhorší – úmrtí v rodině. Osudu však můžete také trochu pomoci. Vyberte si krásné, zdravé jablko a vaše šance na úspěch se zvyšují.

Dávám bolševikovi rok, maximálně dva

Tradice, která je na přípravu poněkud náročnější, a proto se už dodržuje jen vzácně. Co se týče významu, je však mnohem zajímavější. Oproti ostatním zvykům, je zde totiž větší prostor pro fantazii. Nad plamenem či na kamnech se roztaví kousek olova, které se posléze najednou vylije do nádoby s vodou. Podle tvaru, do kterého olovo ve vodě ztuhne, přítomní usuzují, co dotyčného čeká. Svobodné dívky se v něm snaží rozeznat tvář či monogram toho, kdo je jim určen. Výsledný tvar olova je také možné číst jako odpověď na předem položenou otázku.

Manželství za botu

Tak co dámy, už byste se chtěly vdávat? Na Štědrý den se můžete zeptat osudu, jestli váš vysněný den přijde už příští rok? Tentokrát potřebujete pouze vlastní střevíc. Ten vyhodíte přes hlavu do dálky. . Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodičů.

Zvedáme kotvy, naše loďka opouští rodné hnízdo

Pouštění lodiček z ořechových skořápek – to je kouzelný zvyk, který se dodržuje především v rodinách s malými dětmi. Do vyprázdněných polovin skořápek se pomocí nakapaného vosku připevní maličká svíčka . Ořechová lodička se pak vypustí do větší nádoby s vodou. Její plavba předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal. Když vydrží dlouho svítit, čeká majitele život dlouhý a šťastný. Jestliže se lodička pustí na volnou vodu, dotyčný se vydá na cesty, drží-li se při břehu, zůstane doma.