"Chci, aby Olomouc byla udržitelná a silná. My si tu pořád na něco hrajeme, ale bez tvrdých kroků se nic nezmění," říká mimo jiné lídr hnutí ProOlomouc Aleš Prstek. Na olomoucké politické mapě jde už o zavedenou značku, poslední čtyři roky navíc se dvěma náměstky na radnici. Co se povedlo a co ne? "Uplynulé období považuji za poměrně úspěšné," hodnotí Prstek a v rozhovoru se dotkne i ožehavých témat parkování či budování nových bytů. Přiznává také, že volební ambice ProOlomouc jsou okolo deseti mandátů, tedy dvojnásobek toho, co má nyní.

Jak se inženýr z ČVUT stane nakladatelem?
Za vším hledej lehkou náhodu. (smích) Pocházím z Mariánského údolí, ale chodil jsem na Základní školu Stupkova, později na gymnázium Hejčín. Lákala mě technika, proto jsem si jako vysokou školu vybral ČVUT, kde jsem pak studoval konstrukci motorových vozidel. A tam právě došlo k té náhodě: při studiu jsem si našel práci v tiskárně. To bylo někdy v roce 1996. Nejprve jsem nosil papír, ale postupně jsem se vypracoval, dělal technologa, později DTP a obchod, v oboru se mi zalíbilo. Nabíral jsem zkušenosti a časem si bokem založil vlastní nakladatelství a vydával knížky pro radost. Profesně pro mne bylo zásadní, že jsem stál u vzniku společnosti Tutor.cz, pro kterou jsem pak dělal první nakladatelství, zaměřené čistě na učebnice. 

Proč jste se z Prahy vrátil do Olomouce?
Praha je skvělá, ale Olomouc je nejlepší místo k životu. Vůbec to prostředí! Na jednu stranu roviny Hané, na druhou Jeseníky, celé město je skvěle postavené. Takže jsme se s rodinou rozhodli přestěhovat. Ale já ještě dlouho do Prahy dojížděl. 
Abych to zkrátil… Narazil jsem na výběrové řízení do Vydavatelství UP, přihlásil se a získal místo ředitele. V Olomouci jsem třináct let a z toho osm let na univerzitě.

A jak se z nakladatele stane politik?
Já se cítím především jako soused. Pokud s lidmi nemluvím a nezajdu za nimi, špatně si utvářím názor na jakoukoliv věc. Na Olomouci je skvělé, že když jdu po městě, potkávám spoustu lidí, které mohu pozdravit, zastavit se a prohodit pár slov. 
K politice jsem se dostával postupně po malých kouscích. Martin Lubič, jeden ze zakladatelů hnutí ProOlomouc, je náš rodinný přítel. Začal jsem sledovat, co dělá. Pochopil jsem, že členové hnutí jsou všichni normální lidé s obrovskými profesními zkušenostmi, kteří chtějí, aby byl slyšet jejich hlas. Jim prostě nevyhovovalo, jak se Olomouc spravovala, což byl impuls ke vzniku ProOlomouc. To mi bylo sympatické, proto jsem kývl na nabídku volného místa v komisi městské části v Nových Hodolanech, kde bydlím. Začal jsem se v tom orientovat, zjišťoval, jak věci fungují. Už v roce 2018 jsem se maximálně zapojil do kampaně. Jsme vysoce demokratické hnutí, takže jsem se letos při volbě lídra přihlásil jako protikandidát – a velmi těsně jsem vyhrál. A teď to mám na krku (smích).

Bude to čtvrté volební období, už jste na olomoucké politické mapě docela etablovaní. Cítíte se tak?
Na začátku to byl obrovský entuziasmus, dnes jsou to obrovské zkušenosti. Máme město načtené, známe principy. Díky čtyřletému období v koalici jsme poprvé mohli nahlédnout do reálného fungování magistrátu se vším všudy. Do té doby jsme byli ti, co tam telefonují a něco chtějí… 
K odbornosti, která vždy provázela každého, kdo k nám vstoupil, přibyla velká praxe. Kolegové Pavel Grasse a Tomáš Pejpek mají za sebou 12 let neustálého kontaktu s městskou politikou jako zastupitelé nebo členové komisí a taková zkušenost je jednoduše nesdělitelná.

Jaké jsou pro tyto volby vaše ambice? Kolik zastupitelů je cíl?
V roce 2018 jsme začínali se šesti zastupiteli, v končícím období máme čistě za ProOlomouc (hnutí kandidovalo společně s Piráty, pozn. redakce) pět zastupitelů. Zisk pěti až sedmi zastupitelů by byl dobrou zprávou, že jsme nezklamali důvěru voličů, ale vzhledem k našim výsledkům a vysoké odbornosti celé kandidátky míříme na dvojnásobek.

Když se za těmi čtyřmi roky na radnici ohlédnete, co se vám podle vás podařilo?
V oblasti urbanismu a rozvoje považujeme za velký úspěch samotný vznik Kanceláře architekta města, kterou bychom do budoucna rádi ještě více posílili a zapojili do plánování investic. Naším cílem je, aby každý zásah do veřejného prostoru byl kvalitní a funkční s výhledem na 30 až 50 let. Máme nachystané konkrétní studie pro ulice Palackého a Litovelská či malou, ale zaměřením na denní život obyvatel významnou, studii ulice Šmeralovy u kolejí, která řeší smysluplné zapojení prostoru bývalého staveniště zpět do města. Podařilo se nám také rozjet proces směřující k transparentním plánovacím smlouvám se stavebníky. Nechceme věci řešit ad hoc nebo individuálními dohodami, developeři musejí předem znát pravidla a podílet se na výstavbě občanské vybavenosti a spolupracovat, aby nová výstavba nestála město zbytečné peníze na následné údržbě. 
Velkým krokem je i krajinářská soutěž na protipovodňová opatření, u kterých dbáme na přístup k vodě a na to, aby z projektu nevznikla jen betonová lobby.  

Pohnuly se ledy také okolo tržnice, která 30 let v podstatě jen přežívala. Budova dnes má nového majitele, všichni táhnou za jeden provaz a cílem je vytvořit živou zónu fungující po celý týden, doplněnou o skate prvky a přístup k vodě.  

Pak je tu obrovský kus zdánlivě neviditelné práce na magistrátu v oblasti IT. Vyjednali jsme vyšší rozpočet na obnovu IT, provedli audit všech užívaných softwarů a investujeme do nových počítačů a kancelářských aplikací. Úředníci už nemusejí začínat každý den frustrací nad zamrzajícím strojem s točícím se kolečkem, a postupně se posouváme i v tom, jak s podklady a daty na úřadě pracujeme. 

V sociální oblasti a bytové politice se fantasticky promítly pětadvacetileté zkušenosti Kateřiny Dobrozemské. Ukázala, že město má být dobrým moderátorem – propojovat správné aktéry a domlouvat s nimi služby, které město samo neumí zajistit. Zmapovali jsme městský bytový fond a rozčlenili ho: část slouží pro rozvoj města, tedy pro mladé rodiny a profese, které tu chceme udržet, a druhá část pro lidi v bytové nouzi. Pro tyto klienty vzniklo samostatné kontaktní místo pro bydlení na Dolním náměstí, aby měli dostatečný komfort, zbavili se ostychu a nemuseli věci vyřizovat přímo na radnici. V bytech pro komerční zájemce zároveň nastavujeme tržní nájemné.

A na druhou stranu? Co se vám naopak nepodařilo?
Uplynulé období považuji za poměrně úspěšné, co se týče našich gescí. Ale nejvíce jsme s koaličními partnery narazili u velkých městských investic. Nepodařilo se nám kolegy přesvědčit, abychom zastavili jednání o stavbě multifunkční haly na Nové Velkomoravské.
Co se také nepodařilo – i když to dnes vnímám vlastně pozitivně – bylo rychlé zavedení rezidenčních zón. Chtěli jsme je spustit brzy po nástupu jako jeden ze základních nástrojů pro regulaci dopravy ve městě. Když jsme ale projekt převzali a úředníci nás ujišťovali, že je vše připraveno, narazili jsme při spuštění nového webshopu pro zóny A a B na to, že je celý systém z pohledu uživatelského přístupu občanů naprosto nevyhovující a nefunkční. Spuštění rezidenčních zón se nám proto nezdařilo. V důsledku toho jsme však díky externím odborníkům připravili úplně novou zadávací dokumentaci. Vypsala se veřejná zakázka na systém parkování včetně webshopu a online plateb, do které už se dnes mohou hlásit zavedené společnosti zajišťující tyto systémy v jiných městech v Česku nebo na Slovensku.

Dovedete si představit, že by městská vláda po volbách pokračovala v podobném složení jako dosud?
Jsme velmi demokratické lokální hnutí, kde se o všem vnitřně hlasuje a hledá se konsensus. Na prvním místě je pro nás stále logika toho, že město je potřeba spravovat hospodárně, ale zároveň s vizí na následující roky. Jednoznačně jsme se shodli pouze na tom, že nechceme být v koalici s nikým, jako je SPD. Vše ostatní bude záviset na finálním rozložení sil po volbách. Jsme liberální hnutí a škála na liberální straně je dnes poměrně rozmanitá. Pokud jde o pokračování v dosavadním složení, to si představit umím. 

A co ODS? Protože oni představují to, proti čemu jste se na počátku vašeho hnutí vymezovali…
Já vlastně neznám ODS. Nevím, kdo to je – spousta lidí z minulosti je s nimi stále spojená a teď přebírají témata, kterým se dřív nevěnovali. Především ale nemůžu souhlasit s jejich přesvědčením, že všechno vyřeší trh, že trh spásně vyléčí problémy světa. 
Dnes jsme v situaci, kdy trpíme tím, že město nemá dostatek pozemků, které by pomohly k dobudování parkovišť nebo čehokoliv jiného. Město musí být aktivní a vystupovat jako silný partner – vůči stavebníkům, vůči kraji i vůči dopravcům v okolí Olomouce. Nemůže nechat vše plavat s tím, že trh to vyřeší za nás. A z ODS mám pořád pocit, že se takhle prezentují: stačí otevřít možnosti a trh to vyřeší. Já si to nemyslím a jednoduše si to myslet nemůžu.  

Váš program má 17 stran…
A to jsme ho zredukovali! Původní návrh byl ještě mnohem delší.

No, i tak nestihneme probrat všechno. Co jsou vaše hlavní priority?
Ve všem se u nás promítá jedna zásadní myšlenka: pojďme pečovat o to, co už máme. To znamená rozumnou péči o majetek, který v tuhle chvíli vlastníme, ať už jde o stále velmi podfinancovanou infrastrukturu, nebo o veřejný prostor. Dnes v Olomouci neexistuje průhledná pasportizace všeho, co město vlastní. Majetek je často roztříštěný mezi více odbory a neexistuje jedno centrální místo, kde byste o konkrétní nemovitosti či pozemku zjistil všechno. To považuji za hlavní spojnici celého našeho programu – pojďme se nejdříve řádně starat o existující majetek! Krásně se to promítá například do oblasti sportu. Ve městě máme síť městských i spolkových sportovišť. Naším cílem je do nich v rozumné míře investovat mnohem více než doteď, protože už tu stojí. Máme tu obrovskou síť sportovišť u škol včetně tělocvičen, ale chybí jakákoliv součinnost ze strany města. Neexistuje metodický pokyn pro ředitele škol, jak mají nastavit nájemné v tělocvičnách, jak vybrané peníze reinvestovat, nebo jak si podat žádost o pomoc s rekonstrukcí zázemí. Stejně tak u venkovních hřišť chybí sdílení zkušeností a funkce správce. Správcem hřiště nemůže být „někdo“. Má to být člověk, který dokáže lidem na sportovišti poradit, upozornit je, když něco dělají špatně, usměrnit je, nebo je rovnou vykázat, pokud si spletli sportoviště s místem, kam si přišli jen pokecat a zavapovat. Máme skvělé město, o které musíme pečovat.

---

Po zveřejnění nějakých informací vzniklá situace dezinterpretuje a mezi lidmi vypukne panika. Vzniká obava, že se něco ruší, přitom nikde žádný oficiální návrh na zrušení trati do Pavloviček nepadl.

Vybral jsem z programu pár témat. K parkování například píšete, že připravíte podmínky pro vznik parkovacích domů. Jste čtyři roky na radnici a tohle se slibovalo už před minulými volbami. A parkovací dům nestojí ani jeden. Odstavné parkoviště taky žádné…
Parkování je pro každého z nás velice emotivní záležitost. I když nemáte auto, zaparkované vozy se vás dotýkají. Mě osobně přivedlo do politiky mimo jiné nelegální parkování na místech, kde auta nemají co dělat – kvůli tomu jsou ulice v Nových Hodolanech ukrutně nebezpečné.
Lidé mají často pocit, že parkování vyřešíme mávnutím proutku: tím, že postavíme nějaké kapacity na okraji města. 

Já si to nemyslím. Je to postupný proces měnění návyků lidí. Dnes je v podstatě celé město mimo zóny A a B jedno velké parkoviště. Veškeré výnosy z parkování jdou přitom do fondu mobility, ze kterého platíme studie parkovacích domů, samotnou stavbu i návaznou infrastrukturu, jako jsou cyklostezky. A rozhodně neplatí, že by se za čtyři roky nic nestalo – to je jen pohled občana, který nevidí tu mravenčí přípravu. V potu tváře hledáme vhodné pozemky, protože prostě nejsou nachystané plochy a zakopávat domy do země je extrémně náročné. Převzali jsme rozjetý projekt parkovacího domu na Poupětově vedle Flory. Máme vypracovanou studii na parkovací dům na Rolsberské na příjezdu od Ostravy, který logicky naváže na parkovací zónu u přednádraží, a máme připravené kapacitní parkoviště v Pavlovičkách v ulici Roháče z Dubé.

Kdy tedy podle vás padne rozhodnutí a začne se reálně stavět?
Pokud bude politická vůle, věřím, že se začne v tom nadcházejícím čtyřletém období.

Jaký je váš názor na budoucnost tramvajové trati do Pavloviček? Rušit? Zachovat?
Pocitově jsme jednoznačně pro to, aby tramvaj do Pavloviček jezdila dál. Když si objektivně srovnáme jednotlivé tratě ve městě – Slavonín je připravený k dobudování s točnou a zázemím, Nová ulice je zrekonstruovaná a v dobré kondici, pak máme trať ke hřbitovu a právě Pavlovičky. Pokud srovnám Pavlovičky a Neředín, neředínská trať samozřejmě obsluhuje nesrovnatelně větší množství lidí. Typické ale je, že se po zveřejnění nějakých informací vzniklá situace dezinterpretuje a mezi lidmi vypukne panika. Vzniká obava, že se něco ruší, přitom nikde žádný oficiální návrh na zrušení trati do Pavloviček nepadl. Pouze se dělají studie, protože potřebujeme data pro rozhodování. Chceme vědět, kolik by stála celková rekonstrukce ulice, která dnes není bezpečná a nachází se ve velmi špatném technickém stavu. Logickou otázkou v rámci studie je i to, co by znamenala případná náhrada tramvají za elektrobusy. 

Nic se sice nerozhodlo, ale jak primátorka Ferancová, tak její náměstek Bačák celkem bez příkras a veřejně hovoří o tom, že ekonomicky se to nevyplatí a že jsou pro zrušení trati. To nejsou žádné dezinformace.
Jak říkám, nic se nerozhodlo. Ukázalo se, že trať není ve stavu, kdy by se musela zavřít – je funkční a je možné ji nadále udržovat a provozovat. O jejím dalším osudu se bude jednat po volbách.

A co dlouhodobě zablokovaný východní obchvat města?
To, že ulice Hodolanská funguje jako faktický obchvat města, je prostě šílené peklo. Pevně věřím, že se podaří zvrátit stavební uzávěru vyhlášenou společností Olma a ukáže se, že východní tangenta je pro všechny strany jednoznačně prospěšná stavba.  

Mluví se ale o tom, že by se vybudovala alespoň ta část obchvatu, která by pomohla Lipenské ulici…
Nechceme dělat kompromisy. ŘSD má projekt připravený v původní podobě a má ho vybudovat v celém rozsahu. Na jednu stranu nás sice žene touha pomoci starým Hodolanům co nejdříve, ale pokud stavbu udělám polovičatě, té druhé poloviny už se nikdy nemusíme dočkat.

Cituji z vašeho programu: „Zahájíme jednání s Olomouckým krajem o převzetí pečovatelských služeb tak, aby město dokázalo lépe reagovat na potřeby svých obyvatel.“ Jak tomu rozumět? Kraj nedělá ty služby dobře?
Z hlediska péče o seniory už dnes s krajskými zařízeními spolupracujeme a na zastupitelstvu schvalujeme finanční příspěvky na olomoucké občany, kteří v těchto zařízeních žijí. Chceme se na té péči ale podílet daleko aktivněji. Musíme se připravit na to, že společnost stárne a v Olomouci bude žít stále větší procento starších lidí. Rozhodně ale není naším cílem postavit obří městský domov seniorů. Co však chybí, je domov se zvláštním režimem pro seniory trpící demencí. Ale hlavní trend by měl být převzít a posílit nástroje, které seniorům pomohou udržet se co nejdéle ve svém přirozeném prostředí. Dnes se totiž děje spousta nepříjemností – když se rozhodnete postarat o babičku nebo dědečka sami doma, děláte to velmi často na úkor rodinného rozpočtu, vlastních prostředků i vlastní kariéry. My chceme být aktivní v nabízení služeb, které podpoří rodiny ochotné se o své seniory starat. Jde o systém finanční podpory, fungování denních center a vytvoření míst, kde se pečující mohou potkat, vypovídat se a načerpat novou sílu.

Píšete taky o vytvoření městské nájemní agentury. Rozumím tomu správně, že by si město v podstatě založilo vlastní realitku? Jak to má fungovat?
Dá se to tak říct, i když ten princip je trochu jiný než u klasické komerční realitky. Městská nájemní agentura má fungovat jako garant. Spousta majitelů soukromých bytů v Olomouci má strach pronajímat byty lidem v sociální tísni nebo nízkopříjmovým rodinám, protože se bojí neplatičů a zničení majetku.
My říkáme: město vstoupí přímo do toho vztahu, byt od majitele pronajme, garantuje mu pravidelný nájem a to, že se byt vrátí v původním stavu. Následně ho podnajme klientům, o které se zároveň starají naše sociální služby. Majitel má jistotu peněz bez rizika a město získá byty pro lidi v nouzi, aniž by muselo stavět nové domy za miliardy. Kateřina Dobrozemská na tom už pracovala – je to systém, který úspěšně funguje v jiných městech, a chceme ho plně rozjet i v Olomouci.

A přistoupí majitelé na takový model? Proč by dávali byt městu, popřípadě pod tržní cenou?
Protože pro spoustu majitelů je ta jistota a bezstarostnost cennější než šponovat nájemné na absolutní maximum a pak řešit neplatiče nebo vybydlený byt. Nemusejí se o nic starat, nájem jim chodí od města každý měsíc včas – to je pro spoustu lidí obrovská hodnota.

A má město aktivně samo stavět nové byty, respektive bytové domy?
Teď máme modelový příklad na Janského, kde už předchozí koalice řekla: „Ano, budeme stavět dostupné bydlení.“ Podstatné je, že nyní už máme vytipovány další lokality a začalo se s přípravnou fází. Takže ano, město by mělo byty stavět, ale je důležité říct, že by se vždy na takový projekt měly využít dostupné dotační programy. Ne, že se jen tak rozhodneme postavit dům a provozovat ho. To úlohou města není.

V programu píšete, že nebudete přijímat nové úvěry na běžný provoz, ale pouze na případné strategické investice. A já jsem si je – s dovolením – vypsal. Zabírají tak tři čtvrtiny stránky. Nové parkovací domy, výstavba městských bytů, cyklostezky, dobíjecí infrastruktura, jeden park, druhý park, třetí park, rozšíření lesů na Kopečku a tak dál… Kde na to vezmete?
Žádná z těchto věcí se neuvaří za rok a většina se neuvaří ani za čtyři roky. Vy jste ale pojmenoval oblasti, které jsou pro nás klíčové. V Olomouci se teď po dlouhé době slavně dělá rekonstrukce ASO parku, ale žádné další podobné plány v zásobě nejsou. Přitom, kdy naposledy v Olomouci vznikl nový park? 

Holický les?
Vidíte, to mě nenapadlo. Ale to je snad jediný projekt.
Nic z toho, co v programu popisujeme, nepředstavuje obrovskou nebo megalomanskou investici. Jsou to rozumné projekty, které je v první řadě potřeba řádně projekčně nachystat a vypsat na ně soutěže, abychom viděli reálné možnosti.
Vezměte si třeba Neředínský horizont, kde se směrem k Tabulovému vrchu mohutně staví. Tam máme možnost využít velké množství náhradní výsadby za dřeviny, které padly právě kvůli výstavbě. Je potřeba to projekčně připravit a mít politickou vůli si říct, že za výstavbu bytů chceme Neředínský lesopark nebo park na Dlouhé.
Podobně se to lehce hýbe na Svatém Kopečku, kde se řeší, které pozemky přejdou na město, aby se ten prostor dal plnohodnotně využívat jako rekreační zóna s lesními pěšinami. Opakuji: nic z toho není megalomanský projekt.

No, když jsme u těch megalomanských projektů… Co ten slavný zimní stadion? Už jsme nakousli, že jste výrazně proti multifunkční hale. Jaké řešení preferujete?
Za čtyři roky jsme připravili projekt malé hokejové haly. Máme povolení a může se začít stavět. Já si myslím, že stejným způsobem se dá přistoupit k tomu stávajícímu objektu zimního stadionu. Ale musíme začít s nějakým dialogem. Nemůžeme mít všechno hned all inclusive.

---

My si tu pořád na něco hrajeme, ale bez tvrdých kroků se nic nezmění. Dokud nezavřeme centrum pro tranzitní průjezd aut, dokud se nenaučíme chodit pěšky a využívat jiné způsoby pohybu po městě, bude to pořád stejné.

Vaše hnutí se dívá do budoucnosti asi víc, než bývá u politiků zvykem. Tak vám položím mou oblíbenou otázku. Kde vidíte Olomouc za nějakých deset, patnáct let?
Když dnes někdo přijede do Olomouce odjinud, je z města uchvácený. To je ale zásluha našich předků a dědictví po staré pevnosti. Olomouc před 30 lety byla zchátralé město, dnes je krásné díky privátní péči o nemovitosti. Přál bych si, aby si lidé, co sem přijedou za třicet let, řekli: „Tohle je odvážné město, které se při veškerém respektu ke své historické hodnotě nebálo dělat intenzivní změny v jednotlivých ulicích.“ Chci, aby Olomouc byla udržitelná a silná. My si tu pořád na něco hrajeme, ale bez tvrdých kroků se nic nezmění. Dokud nezavřeme centrum pro tranzitní průjezd aut, dokud se nenaučíme chodit pěšky a využívat jiné způsoby pohybu po městě, bude to pořád stejné. Budeme jen nadávat, mít pocit, že je něco špatně, a dívat se na svět skrz sklo. Moderní město má fungovat tak, že jím žijete, procházíte ho... Když vyjedu do Lipska nebo třeba do Vídně, tam udělali spoustu tvrdých, drsných rozhodnutí, protože to město opravdu chtěli posunout. My se tady toho pořád bojíme.

Poslední otázka je pro všechny. Kdo je váš volič nebo spíš, kdo by se jím měl stát
Věřím, že oslovujeme rodiče a ženy všech věkových kategorií. Za sebe bych byl moc rád, aby každý, kdo se cítí být sousedem, byl náš volič. Cítit se sousedem totiž znamená, že když se vám něco nelíbí, zvednete se a jdete to aktivně řešit – ne že jen sedíte doma a nadáváte, jak je všechno špatně. Náš volič je každý, kdo se chce reálně podílet na tom, aby se město měnilo, a to i v případě, že se ta změna dotkne přímo jeho ulice. I kdybychom z ní udělali jednosměrku, ten člověk bude možná chvilku naštvaný, ale uvidí, že to má smysl, a bude přímou součástí celého procesu. Každý, kdo si uvědomuje, že změna města začíná u malých, smysluplných kroků přímo v jeho ulici, by nás měl volit.