Start první hokejové ligy olomouckým Kohoutům moc nevyšel. Navíc přišla zranění zkušených obránců a defenzíva Mory potřebovala pomoci. Majitel klubu a asistent trenéra HC Olomouc Jiří Dopita oslovil svého bývalého spoluhráče z Komety Ctirada Ovčačíka, který hrál vloni za Třinec a v tu dobu byl bez angažmá. Bez problémů se domluvili na měsíčním záskoku. Ten se velmi vydařil. Mora se dostala na přední místa soutěže a Ctirad Ovčačík v jedenácti utkáních Kohoutům výrazně pomohl. Získal šest kanadských bodů a hlavně měl čtrnáct plusových bodů v účasti na ledě při vstřelených či inkasovaných brankách. Spokojenost byla tedy oboustranná. Kam nyní povedou hokejové kroky ostravského rodáka je otázkou jednání. "Zatím je to složité, jednání se vedou a není vyloučena ani Olomouc. Hodně důležité bude, jak se domluvím s Třincem, kde mám platnou smlouvu," říká Ctirad Ovčačík.

Ctirade, jak se vlastně událo to, že jste přišel na měsíční hostování do Olomouce?
Já jsem byl na startu sezóny bez angažmá, trénoval jsem s třineckou juniorkou a chtěl jsem hrát. Olomouc měla problémy se zraněním obránců, a tak se mi ozval Jiří Dopita, jestli bych nechtěl pomoci. Neváhal jsem ani chvilinku, s Jirkou se znám z našeho vzájemného působení v Brně, chtěl jsem mu i Olomouci pomoci. Navíc k Olomouci mám blízký vztah, protože rodiče manželky pocházejí z Palonína (vesnice nedaleko Loštic, pozn. red.), takže jsme tam během mého působení v Moře bydleli a bylo to moc fajn i z tohoto důvodu. O kvalitě Mory jsem věděl, spousta hráčů, kteří hráli první ligu, mi řekli, že hrát proti nim je hodně složité.

Podle statistik i herního projevu vám krátkodobé angažmá v Olomouci vyšlo. Jak byste ho zhodnotil po hokejové stránce?
Musím říci, že po hokejové stránce jsem byl maximálně spokojený. V době kdy jsem přišel, byla menší, spíše bodová, krize a do toho přišla zranění beků. Jsem rád, že jsem přispěl k tomu, že se to podařilo nahodit do správných kolejí a Mora dnes je tam, kde by měla v první lize být, tedy bojuje o čelo tabulky. Na začátku mi určitě kluci pomohli a pak i snad já jim. Jsou tu výborní brankáři, s Tomášem Vošvrdou se znám už juniorky z Ostravy, kde jsme spolu hrávali.

Má tento tým opět na to, aby hrál baráž a třeba se i dostal zpět do extraligy?
Určitě na to má. Byl jsem se v loňské sezóně na jeden zápas i podívat. Bylo to s Chomutovem a Mora byla herně jasně lepší, bohužel nedala šance. Myslím, že tam hrály roli zkušenosti, které nabrali a v letošní sezóně je mohou zúročit. V baráži je to o psychice, kolikrát rozhoduje jeden gól. Výhodu mají určitě prvoligové týmy, které nemají co ztratit, celou sezónu spíše vyhrávají, oproti týmům na chvostu extraligy.

Nechtěl jste tedy zůstat v týmu Mory i po zbytek sezóny, jak jste se rozešli s vedením?
Rozešli jsme se v dobrém, domluva zněla na měsíc, a tak to zatím i skončilo. Ale nezastírám, že se něco aktuálně řeší a i Olomouc ještě není pro mě uzavřenou kapitolou. Hodně důležité bude, jak se domluvím s Třincem, kde mám platnou smlouvu. Možností je více, uvidíme.

Máte možnost jít i do zahraničí?
Ano, také to bylo jednou z možností, ale uvidíme, je to ve fázi jednání.

Co jste říkal na olomoucké diváky?
Vím, že na začátku sezóny byly trochu rozpaky z toho, že jich nechodilo tolik. Možná čekají na baráž (smích). Ale já jsem měl dojem, že na první ligu jich chodilo dost a povzbuzovali perfektně.

A jak se vám líbilo v Olomouci?
Já už mám Olomouc hodně prochozenou z minulosti. Ve Vítkovicích byl mým spoluhráčem olomoucký odchovanec a velký patriot Luboš Korhoň (momentálně hraje hokej v Anglii za Sheffield, pozn. red.) a ten mi i v kabině o Olomouci pořád dokola vykládal. A když jsme sem na jeho pozvání párkrát přijeli, tak mě protáhl vždy po památkách, po kostelech. Takže jsem měl asi toho nejlepšího průvodce a nyní jsem už dost Olomouc znal (smích).

Ještě zpět k hokeji, jak se díváte na nové pravidlo o nasazování mladých hráčů? Podle všeho několik hokejistů nehraje a týmy dost často hrají na tři pětky nebo šest obránců…
Určitě je hodně hráčů, kteří na extraligu či první ligu mají a nemůžou hrát. Mora by taky mohla hrát na osm beků, ale teď jí třeba odjede mladý hráč na juniorský reprezentační turnaj a nemá jiného obránce a musí hrát šest obránců. Nejsem nějaký velký odpůrce tohoto pravidla, asi se ukáže až v budoucnosti, jestli to bude mít nějaký efekt, ale podle zpráv co mám, tak to týmy udělaly i proto, že chtěli ušetřit.