Na místě, kde ještě před pár týdny stála italská restaurace, nyní narazíte na restauraci s typicky moravským jménem Mikulovská restaurace. Srdce českého jedlíka při pohledu na reklamní poutače umístěné před restaurací i při vstupu do restaurace plesá. Italsky laděný interiér a podnosy plné pizzy a těstovin střídají velká prkýnka, z nichž se na vás smějí grilovaná žebra či koleno. To vše za výhodné ceny. Tato změna však neproběhla úplně. Ostatně co by to bylo za českou restauraci, kdybyste v jídelníčku nenašli alespoň nějaké ty česko-italské těstoviny či rizoto.

Mikulovská restaurace a vinárna nevznikla na tomto místě náhodně, ale navazuje na dlouholetou tradici. V roce 1853 zde byla otevřena jedna z prvních vináren v Olomouci, Vinárna u Stravů, kde se podávalo výborné víno a rozličné kulinářské speciality. Už tenkrát si sem chodili Olomoučané při svém pravidelném korzu zchladit hrdlo dobře vychlazeným pivem a dámy mohly ochutnat dvojku pravého moravského bílého či červeného moku. V roce 1968 byla v domě zřízena prestižní tančírna a vinárna, známá jako Mikulovská vinárna. Dům postupně chátral a v devadesátých letech plnil svou funkci pouze symbolicky. Poté, co zde byla v roce 2002 na několik let vybudována italská restaurace, se sem opět vrací osvědčená česká klasika.

A na dobrém vínečku a pivečku si můžete pochutnat také dnes. Na výběr je jedenáctka či dvanáctka Klášter, dvanáctka Lobkowicz či polotmavá třináctka Démon. Pokud se vašim chuťovým buňkám piva z malých pivovarů příliš nelíbí, nezoufejte, ve sklepních prostorách se pro tradiční pivomilce točí také plzeň. Čímž se dostáváme k další stěžejní informaci a to, že restaurace je rozdělena na tři části. Nahoře se nachází kuřácká a nekuřácká část s velkým dětským koutkem, dole je rozsáhlá sklepní prostora, která vybízí k příjemnému popíjení vínka z jihomoravských sklepů Lechovice. Každý pátek vám zde vaše popíjení zpříjemní živá hudba a v sobotu můžete vyrazit s kamarády zařádit na karaoke či disco.

K dobrému pivu a vínu patří také nějaká ta dobrota k zakousnutí. Když sáhnete po osvědčené, lety prověřené klasice, určitě neuděláte chybu. Pivo se například dokonale snoubí s pečeným uzeným kolenem, grilovanými žebírky či tatarákem. Pokud toužíte po pořádné české klasice, je zde k mání téměř vše – zelíčko, svíčková i gulášek. A dle vaší chuti vám přinesou vámi vybraný druh z široké škály knedlíků – je libo bramborový, houskový či karlovarský? Abyste nezapomněli, že Mikulovská vinárna se ve skutečnosti nenachází v Mikulově, ale na Hané, můžete si její chuť připomenout olomouckou česnečkou s tvarůžkem či tvarůžky v těstíčku. A tím výčet jídel rozhodně nekončí. Pro ty, kteří spíše než českou klasiku raději objevují nové gurmánské zážitky, je připraveno speciální týdenní menu. Konkrétně tento týden si můžete přijít pochutnat na kuřecí roládce s balkánským sýrem a slaninou podávanou s bramborovými dukátky, panenských biftečcích s mandlovou omáčkou a rýží či na hovězím flank steaku s pečenými bramborami a zakysanou smetanou.

S jídlem, které jsem zde měla možnost ochutnat, jsem byla příjemně spokojená. Jediné, za co bych restauraci strhla body, je příliš dlouhé čekání na číšníka i jídlo. Se svými přáteli jsem sem totiž na večeři vyrazila v pátek večer, v době, kdy restauraci obsadili "slevomatoví předplatitelé", dočkat se tak něčeho z jídelního lístku bylo téměř celovečerním programem. Naštěstí čekání stálo za to a své původní chmury jsme přepili skvěle nachlazeným ležákem.