Z muzikálu jsem znala jen dvě písně, říká Natálie Tichánková

Natálie Tichánková převzala ocenění v sobotu večer a už v neděli odpoledne hrála Evitu na prknech Moravského divadla.

Jaký to je pocit získat Thálii? Stihla jsi to už vstřebat?
Je to neskutečně krásný pocit. Já si myslím, že mi to pořád ještě nedošlo a až mi to dojde, tak budu hodně plakat dojetím. Vlastně už v neděli, při prvním představení po Tháliích, mě některé scény dojaly víc, než je úplně zdrávo, ale to k tomu patří. Třeba scéna, kdy zpívám Utiš svůj pláč, Argentino celému davu a následně mi všichni tleskají, tak ta pro mě byla v neděli obzvlášť dojemná.

Co říkáš tomu, že Evita získala hned čtyři nominace?
Je to neuvěřitelný úspěch. Já si myslím, že tohle je opravdu důkazem toho, že tady v Olomouci vznikl takový náš olomoucko-argentinský zázrak. A myslím si, že si to opravdu plně a právem celá inscenace a všichni lidé, kteří na tom nechali píli a pot, zaslouží.

Vzpomeneš si ještě, co ti proběhlo hlavou, když ses dozvěděla, že právě ty budeš hrát Evitu?
Popravdě? Já jsem znala jenom písničku Utiš svůj pláč, Argentino a You Must Love Me od Madonny. Ale já jsem nikdy neviděla ani jednu inscenaci, ani film s Madonnou. Takže tohle je ryze moje Evita, jak ji cítím a jak jsem si načetla nějaké věci ohledně osoby Evy Perón. Časem se asi podívám i na film, ale myslím si, že takhle to je v tuto chvíli v pořádku.

Jak osobně vnímáš postavu Evy Perón? Na jedné straně byla lidmi milovaná, na
druhé byla naopak označovaná za prospěchářku a manipulátorku…
Já jsem ji chtěla ukázat i z té lidské stránky, protože žádná osoba není černá nebo bílá. Vím, že jsou lidé, kteří ji mají jako modlu, a pak ti, kteří ji fakt nenávidí. Každý člověk je ale v průběhu života ovlivněn různými věcmi, které ho někam vedou. Snažila jsem se Evu Perón ztvárnit jako ženu, která si jde za svým, ale zároveň je křehká, lidská a vnímá své okolí. Protože… kdo ví, jak to vlastně bylo. A tohle je moje Eva.

Co myslíš, že zisk Thálie bude představovat do tvého dalšího profesního života?
Já doufám, že spoustu krásných rolí, které jdou proměnit taky (smích). A jinak nevím. Moc si toho vážím, ale že by mě to nějak osobnostně změnilo, to si myslím, že ne. Spíš jsem za to nesmírně vděčná. Já jsem letos u divadla dvacet let, takže i k tomuto jubileu je to pro mě krásné ocenění, kterého si nesmírně vážím. A zároveň je to takové popostrčení, abych nepolevila a šla dál.