Zapomenutá a znovuobjevená. Jak příznačné pro malířku a kreslířku, jejíž jméno vám je možná zcela neznámé. Ludmila Padrtová své první výtvory přivedla na svět roku 1951. Do dějin českého výtvarného umění se však nesmazatelně zapsala především tvorbou z druhé poloviny padesátých let dvacátého století, kdy tvořila sice takřka v utajení, za to ale po boku Vladimíra Boudníka. Poté se však po ní umělecky slehla zem. Po padesáti letech přes onu propastnou odmlku oslavila velký návrat a vy teď můžete dílo "první dámy české abstrakce" spatřit na vlastní oči u nás v Olomouci na půdě Muzea umění. Poprvé už dnes.

Důstojné vykročení do nového roku si Muzeum umění v Olomouci vybralo. Už dnes představí originalitu a výjimečnost Ludmily Padrtové, která je, jak již bylo zmíněno, označována jako "první dáma české abstrakce“. A prvenství oslaví také v olomouckém muzeu coby vůbec první výstavní host letošního roku.
Přes onu originalitu, výjimečnost a prvenství, o kterých je řeč, je jméno autorky poměrně neznámé. Důvod? Padesátileté období prázdna v tvorbě.
Podle autora výstavy Ladislava Daňka se počátky soustavné výtvarné práce Ludmily Padrtové datují do roku 1951. Do dějin českého výtvarného umění se však zapsala nesmazatelně především tvorbou z druhé poloviny padesátých let dvacátého století. "Vedle Vladimíra Boudníka vytvořila Padrtová během pěti let, a to téměř v utajení, natolik pozoruhodné dílo, že ji dnes odborníci považují za ústřední postavu počátků české poválečné lyrické abstrakce a informelu,“ upozornil Daněk.

Originalita a výjimečnost Ludmily Padrtové přitom podle něj spočívá ve způsobu znakového transformování skutečnosti. "V roce 1956 namalovala klíčový obraz své abstraktní tvorby – Žlutý, v němž se pravděpodobně poprvé objevuje v její malbě dialog mezi barevnými skvrnami či ploškami a volně vedenými liniemi,“ připomněl kurátor s tím, že její vrcholné obrazy jsou založené na principu maximálního uvolnění gesta a barvy tak, aby obraz zároveň vyvolával dojem volného pohybu v prostoru. Vedle toho ale Padrtová v druhé polovině padesátých let dvacátého století dosáhla pozoruhodných výsledků v experimentálních pracích na papíře, ať už jde o koláže, barevné tušové kresby na savém papíru nebo originální jemné kresbo-malby na nešepsovaných prostěradlech, která namáčela do vody a v nichž svobodně kombinovala tuš se suchým pastelem, ale také třeba kávou či rzí.
Vrcholnou část díla Ludmily Padrtové uzavírá v roce 1960 cyklus asi deseti obrazů nazvaných Pomsta informelu, čímž ale měla na mysli "pomstu“ vlastním obrazům. "V následujícím roce se rozhodla tvorbu ukončit a poté značnou část své práce rozdala nebo dokonce zničila, neboť informelní malba, které se tehdy věnovala již řada autorů, ji začala připadat módní. Víceméně torzo jejího raného díla, z něhož se dochovalo asi 40 obrazů a 250 kreseb, objevil u autorky až v roce 1996 brněnský teoretik umění Jiří Valoch,“ řekl Daněk.

Padrtová se však k tvorbě přece jen vrátila, ale až po padesáti letech, v roce 2011, kdy na popud galeristy a sběratele Milana Mikuše začala opět kreslit. "Její současné práce už přece jen mají jiný ráz. Vyznačují se duchovní usebraností a mnohdy barevnou jemností. Nic se však nezměnilo na jejím mistrovském umění sdělit prostými prostředky cosi velmi podstatného a jinak nevyslovitelného o našem bytí,“ popsal kurátor výstavy.
A co říká o své tvorbě sama umělkyně? "Paní Padrtová sama říká, že kreslit neumí a myslí to zcela vážně, ale že kresbu nalézá. Řada jejích věcí obzvláště z padesátých let vznikala tak, že tvořila výřezy,“ doplňuje komentář k výstavě Daněk. Jak to všechno dopadlo, se můžete přesvědčit na vlastní oči již dnes, 23. ledna, kdy se výstava představí poprvé v Salonu a Kabinetu Muzea umění Olomouc. Vernisáž vypukne v 18:30. Navštívit výstavu můžete až do 20. dubna.