Na včerejší koncert do Vlastivědného muzea jsem šel pln očekávání. Podle oficiálního názvu akce by totiž člověk mohl předpokládat, že půjde o formální slavnostní záležitost, ale bližší pohled na seznam účinkujících dával tušit, že nuda to rozhodně nebude.

Jaroslav Hutka budil kontroverzi celý svůj život, kvůli čemuž musel za totality strávit řadu let v emigraci, a Jiří Dědeček také nejde pro slovo daleko. Muzeum navíc dalo všem vystupujícím plnou svobodu ve výběru písní, které budou zpívat, i témat, o nichž budou diskutovat. O to víc lze ocenit odvahu primátora Miroslava Žbánka a poslance Petra Vrány (oba za hnutí ANO), kteří se akce zúčastnili jako diváci v čestné první řadě.

Kromě vzpomínek na sametovou revoluci, z nichž většina rozhodně nebyla patetických ani idealizovaných, se diskutující podělili také o svůj pohled na situaci, v níž se náš stát nachází 30 let po revoluci, a také o své názory na současné studenty. Asi nepřekvapí, že k polistopadovému vývoji, a to hlavně v posledních dvou dekádách, se Hutka i Dědeček staví značně kriticky a nejvíc to od nich schytaly poslední dvě hlavy státu. O to víc potěší, jak pozitivně oba písničkáři vnímají dnešní mladou generaci.

Diskuzi svým humorem vyvažoval olomoucký skladatel, klavírista, herec a zpěvák Richard Pogoda, který se s Hutkou dobře zná už od jinošského věku, a neváhal také prozradit pár zajímavých vzpomínek a pikantností. Původně ohlášeného Jaroslava Wykrenta, který se akce ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, v debatě zastoupil známý fotograf a vysokoškolský pedagog Jindřich Štreit. Večerem profesionálním a laskavým způsobem provázel Václav Žmolík.

Zazněla řada zajímavých vzpomínek, názorů, písniček a kvalitní hudby. A když si pak na závěr do posledního místa zaplněný sál zpíval spolu s Hutkou „krásný je vzduch, krásnější je moře“, bylo zřejmé, že étos sametové revoluce přeci jen ještě úplně nevyprchal.