Vášniví olomoučtí čtenáři, tak jste se konečně dočkali – ve dne v noci teď můžete vracet své zapůjčené stohy knih do Vědecké knihovny. Ne, to vskutku není žert, nýbrž realita jednadvacátého století. Pokud byste snad ale čekali otevřené dveře a nočního ptáka knihovníka, který si kvůli vám a vašim zcela jistě výjimečným titulům dopřeje nocovku mezi knihovními regály, pak budete zklamáni. Namísto usměvavého knihovníka či upravené paní knihovnice na vás čeká jen modrý a výrazně nekomunikativní kontejner. Zato jej můžete nacpat, co se do něj vejde.

A to doslova. Bohužel i v tom zcela nepoetickém směru. Takový zánovní bibliobox i přes svou veškerou sečtělost a literárnost pozře vše, co mu naservírujete. Bere vytříbené kusy krásné literatury i škvár. Neumí totiž rozlišovat, co se mu líbí a co ne. Snad mě nikdo nenařkne z pomluvy, ale je to jenom tupý kontejner. Pozře všechno, na nic se neptá, ale za to vám také nic nevydá. Jak říkám, jenom kontejner. Dovnitř to jde snadno. Co do něj vhodíte, to bude vždycky pro knihovníky překvapením. Už asi víte, kam mířím. Snad je to k literární tvorbě neuctivé, ale divila bych se, kdyby to někoho nenapadlo. Živě si umím představit vykutálené vtipálky, kteří pečlivým knihovníkům ke kontejneru zaplněnému knihami nadělí také něco zcela neliterárního a neestetického. A počítám, že líbit se jim to nebude. A někteří ve svém shonu či nepozornosti příjemně modrý kontejner využijí i omylem k jiným účelům, než je určen. Prostě krabice jako krabice. Jednoduše ho nakrmí vším, co už není potřeba. Umíte si představit to překvapení, když na vás, coby knihovnickou obsluhu takového kontejneru, vybafnou zbytky jídla olepení klasikové literatury, důmyslně proložení žvýkačkami, vajgly a mnohdy možná i něčím horším. Schránka je však prý zkonstruována tak, aby chránila uložené knihy před poškozením. To jsem zvědavá. Myslíte, že má chytrou aplikaci na třídění takříkajíc zrna od plev? Knihy sem, bordel tam?
Osobně se mi příčí jakákoliv škodolibost. A už vůbec nenabádám zlomyslné vtipálky k činu. Naopak každou knihu vnímám jako skvost, který si zaslouží maximálně ohleduplné zacházení. A proto bych ji také sebedokonalejšímu biblioboxu nesvěřila. Mnozí pro své osobní vytížení nemají čas, obzvláště za omezeného letního provozu, vrátit knihy. Ale představa, že doma seberu vypůjčené knížky a půjdu je hodit do kontejneru stojícího volně na ulici – tohle je to jednadvacáté století? Zlepšovák, kam se podíváš. Možná ale třeba i na mě náhle uprostřed noci přijde slabá chvilka. Probudím se zbrocena potem ze strašlivého snu, ve kterém mě pronásledovala noční můra nevrácených vypůjčených knih a pokuta astronomických cifer. Připomíná mi to paradox nočních nákupů v non-stop supermarketu.
Tak vám tedy přeji příjemnou noční výpravu za bibliokontejnerem a buďte tak hodní, ušetřete si, prosím, kvůli všem Kafkům, Čapkům, Shakespearům a Hemingwayům jakékoliv laciné vtípky.