Ke chrámovému prostoru neodmyslitelně patří varhany. Proto je namístě, aby i dramaturgie Podzimního festivalu duchovní hudby zahrnovala alespoň jeden koncert, na němž se sólově představí královský nástroj v plné síle. O náplň čistě varhanního koncertu se postarala poslední zářijovou neděli Katta (vlastním jménem Kateřina Chroboková), která v chrámu sv. Václava předvedla svůj hudebně-světelný autorský projekt Vox Organi.

Katta je mezi varhaníky skutečným zjevem a naprosto boří konvenční představy o varhanních koncertech a stylu hry na tento nástroj. Ve své autorské tvorbě nabízí posluchačům prostor pro duchovní rozjímání jednak tím, že zhudebňuje náboženské texty, a jednak atmosférou skladeb, které zahrnují prvky minimalistických kompozic ? la Arvo Pärt. Velkou roli v jejím kompozičním jazyku zaujímá práce s témbrem. Při hře na své bílé, na míru vyrobené, čtyřmanuálové varhany maximálně využívá zvukové parametry nástroje, které nenabízejí jen nasamplované zvuky nejrůznějších světových varhan, ale také pestrou paletu hluků i industriálních zvuků.

Vox Organi je cyklus jedenácti skladeb kombinující Kattin zpěv se hrou na varhany. Vokálně-instrumentální části zhudebňují náboženské texty (např. Kyrie eleison, Agněče Božij, Bogorodice Djevo, Veni Sancte Spiritus). Vše je prokládáno ryze instrumentálními Meditacemi, kdy každá vychází z jiného hudebního materiálu a využívá jiných výrazových prostředků. Hned úvodní Meditace však nezazněla od Kattiných bílých varhan u presbytáře, ale překvapila posluchače ze zadního prostoru od chrámových varhan. Byl by skoro hřích, kdyby tento cenný, zvukově jedinečný romantický nástroj na ryze varhanním koncertě nezazněl. Hodnotit technické parametry Kattiny hry na varhany není vzhledem k charakteru skladeb adekvátní (pokud nepočítáme Bachovu „Dorickou“ toccatu, která zazněla v přídavcích, a kde se Katta i přes propracovanou artikulaci místy potýkala s nepřesnou souhrou pedálu a manuálu). Lze se však zaměřit na autorčin zpěv, který tvořil podstatnou součást produkce. Sytý sametový hlas výborně zněl v nižších polohách, kde rozsahově dosahoval i velmi hlubokých tónů (malé d). Vychází z přirozené hrudní rezonance a nese charakteristické prvky popového zpěvu. Díky zpěvu na mikrofon se zpěvačka nemusela potýkat se strastmi chrámového prostoru a hlas zněl vyrovnaně v celém rozsahu a nebyl přehlušován instrumentálním doprovodem. Co však představení poněkud ubíralo na hodnotě, byly přehnaně afektované pohyby ve zvukově vypjatých pasážích a komicky působilo také dirigování si rukou při zpěvu.

Atmosféru produkce významně podpořilo nasvícení prostoru a scény, které aktualizovalo stylově podobné skladby. Osvětlovači citlivě reagovali na změnu nálad a vhodně kombinovali barvy a regulovali frekvenci osvětlení v potemnělém katedrálním prostoru.

Katta již Olomouc na svých hudebních cestách navštívila několikrát, naposledy v roce 2015 v rámci Mezinárodního varhanního festivalu. Stejně jako před lety i dnes rozvířila diskuze a podkopala konzervativní náhled na varhanní hudbu.