Prapodivná je ta dnešní doba. Vydělávat si na živobytí je stále složitější. Nezbývá než si pomáhat, kde se dá. Dokonce to zašlo tak daleko, že se vytváří doslova "práce pro práci“. Práce je málo, lidé škrtí, jak to jen jde. Jenže jíst musí všichni, a tak když není zbytí, přijde šikovný úředník, zamává něčím jako kouzelným proutkem a vymyslí, jak lidem bez práce pomoci. A když nezabere ani to, jsou přece i jiné možnosti...

Takže na jedné straně se ruší "zbytečné“ pracovní pozice, na druhé straně se vymýšlí, jak těm nezaměstnaným pomoci. Pořádají se pro ně různé stáže, kurzy, rekvalifikace. Hlavně, aby se něco dělo. Jinak by totiž už lidi dávno tomu jakémukoliv úředníkovi rozbili budku. Paradox hodný zápisu na listinu kuriozit z dílny městečka Kocourkova. Kdyby tedy nějaká taková existovala. A tak jsou zase na čas nezaměstnaní zaměstnanými. A remcání lidu na chvíli ustává. Jenže co když tihle zaměstnaní–nezaměstnaní mají třeba dítě? Nebo dokonce dětí více? Jak si s tím poradit, když je navíc školou povinné. Já sice žádné potomky do školy neposílám, ale zvěsti o tom, že vypravit prvňáčka na jeho první školní den může stát i polovinu výplaty, mě upřímně děsí. V případě lidí, kteří balancují na hranici zaměstnanosti to může být i celý jejich příjem. Také se vám to zdá dost nemožné? A když vypravujete středoškoláka, není to o nic lepší. Učebnice za pětistovku sem, druhá za další pětistovku tam, ani nemrknete. A k tomu další stokoruny a tisícikoruny se kutálejí na tolik nutných potřeb, pomůcek a fondů, že se nestíháte divit. Opravdu netuším, jak si s tím takový normální člověk poradí, aniž by se zbláznil, nebo si z toho hodil mašli. Navíc jsou-li děti dvě, tři... Znám takové lidi, kteří si proto raději nepořizují děti a nebo maximálně jedno. Další potomek, obzvláště pro rodiny svázané s životem ve velkoměstě, už je nepředstavitelným, či spíše nezaplatitelným luxusem.
A někteří podobně svízelné situace řeší po svém.
Už ani těm akčním Vietnamcům se nechce tvrdnout v jejich budkách na tržnicích nebo nad kotlem nudlí a radši se zavřou do přesvícené haly plné tolika "kouzelných" rostlinek, že by se po nich za břicho popadala celá republika. Právě o takovém případu dneska přinesli informace olomoučtí kriminalisté. Teď se ale dvojice Vietnamců už za břicho nepopadá a nesvítí si obřími lampami, místo toho sedí za mřížemi a čekají, co s nimi bude. A společnost jim dělá ještě jeden Čech, mozek jejich nekalého pěstitelství. Pravděpodobně to nedělali proto, že by neměli pro své děti na učebnice, ale kdo ví, třeba v případě obou Vietnamců byla motivace v podobném duchu. V každém případě, peníze jsou mocné zaříkadlo a k vůli nim už se lidi odhodlali i k větším šílenostem. Snad to nepůsobí jako návod pro řešení svízelných finančních situací, ale myslím, že vám nedá příliš námahy najít ve svém okolí někoho, kdo by si podobným, byť jen nepatrným, THC výpěstkem nepřivydělal. Olomouckovietnamský trojlístek to ale dost přepískl, takže jim teď hrozí každému od dvou deseti let za mřížemi. Ostré varování. Ať se tedy takovým záležitostem věnují jen nadšení "skank" příznivci, stejně myslím, že není o co stát. Snad jedině v podobě léčivého lektvaru. Po něm se snad neblbne a taky nezavírá. Ačkoliv, jak teď nad tím přemýšlím, možná by některým lidem, úředníkům a politicky se tvářícím jedincům neuškodilo, občas si tu "veselou" květinu dopřát. Možná by se překvapivě pročistilo ovzduší.