Ne, nejde o verzi hnutí hippies. Nejde ani o mezinárodní výměnu sazenic a květinových řízků, a dokonce ani o legendární Záhorskou růži. Jde o pouhé konstatování toho, co zmůžou květiny.

Catherine Okon, Marita Landaveri Porturas, Pablo Macedo Riba… To jsou jména některých velvyslanců, kteří do Olomouce přijeli jen v posledních dvou letech kvůli výstavě Flora. Tedy, samozřejmě že v oficiálním zdůvodnění cesty to tak nezní, nicméně účast na Floře bývá při těchto návštěvách klíčovým motivem. Velvyslanci si prohlédnou hlavní expozici, která je věnována právě jejich zemím, a pokřtí novou odrůdu nějaké květiny, čímž naplní jedno z poslání své funkce, tedy propagovat vlastní zemi a její jméno. Současně ale mají a hlavně využívají možnost potkat se s politiky z regionu.

Květinou to tedy nekončí. Následují setkání na radnici, jedná se s různými šéfy hospodářské komory, občas z toho všeho vzejde cesta našich podnikatelů do příslušné země a v ideálním případě pak podpis obchodních smluv. Příjemnou nadstavbou pak jsou osobní vazby ambasadorů k Olomouci. Třeba peruánská velvyslankyně Marita Landaveri si Olomouc oblíbila natolik, že zde byla už pětkrát (naposledy včera, mimo jiné i na Floře), a proslýchá se, že pomůže v Olomouci brzy uspořádat výstavu peruánského umění nebo archeologie. Nejde přitom samozřejmě jen o velvyslance. Na Floru se pravidelně chystají floristé a zahradníci z Rakouska, speciální odrůdy rostlin přivážejí Nizozemci, do Olomouce míří Poláci, Slováci a další. Ano, Flora znamená pro Olomouc výstavní štít, viditelný i v zahraničí. Zrovna včera na to upozornil i mexický velvyslanec Pablo Macedo.

Škoda jen, že se pořád nedokážeme vyhnout chybám. Návštěvník obdivuje mayskou pyramidu, fascinovaně se prochází barevnou pohádkovou jeskyní, a rázem před ním stojí sada hrnců za bezkonkurenční akční cenu. Tak to je vážně… škoda. Nicméně, díky za Floru, držme jí palce, a přejme, aby se podařilo orchideje, tulipány, narcisy a růže vnímat odděleně, bez těch hrnců. Flora je pro Olomouc poklad.