Reklama

Úterý 16. července 2019, svátek má Luboš, venku je 12.6 °C

Olomouc.cz - jsme vidět pro vás, 1. část: Zuzana Doleželová

Tipy a názory

9.7.2019

Autor: Redakce

Jsme všude tam, kde se něco děje. Denně pro vás plníme náš web tipy a informacemi z nejrůznějších oblastí. A děláme to s radostí. Děkujeme, že jste s námi – že nás čtete a že můžeme být partnery vašemu podnikání. ;) Potkáváte nás, setkáváme se, zajímají vás naše články, vidíte nás v reklamách, na plakátech, na billboardech… Ale kdo vlastně jsme? Co máme rádi? Rozhodli jsme se trochu poodhalit naše soukromí. ;) V první části našeho letního seriálu Olomouc.cz - jsme vidět pro vás se představí editorka Zuzana Doleželová.

ZUZANA DOLEŽELOVÁ
Pocházím z jedné středočeské vesničky, o níž lze s trochou nadsázky říct, že každý druhý, kdo tu bydlí, je mistr republiky. Fakt. Orba, plochá dráha a tanec je něco, čemu se v Bernardově vždycky dařilo. ;) Odmala jsem ve škole ze všeho nejvíc milovala češtinu. Literatura byla fajn, ale lingvistika mě fascinovala víc. Bavil mě větný rozbor (vím, zní to dost divně), historie jazyka. O tom, co jednou vystuduju, jsem měla jasnou představu už v 6. třídě. Jen se v průběhu vysoké školy k češtině přidala ještě polština. Ale aby to nevypadalo, že mou jedinou vášní bylo studium a já byla děsná šprtka – sedm let jsem hrála na akordeon, který pak plynule vystřídaly standardní a latinskoamerické tance. A těch patnáct let, kdy mě životem provázely tréninky, soutěže, brzké vstávání, líčení, česání, mistrovství a s nimi spojené cestování po celé Evropě, radost z úspěchu i zklamání z porážek, je doba, která se mi zapsala hodně hluboko. Nebylo to jen tancem, který osobně považuju za nejnádhernější sport (a to fandím všemu kromě dostihů), ale především těmi, kteří se kolem něj pohybují. Když trénujete s dalšími stejně zapálenými lidmi, s nimiž sdílíte stejný cíl, stejnou touhu, s nimiž se někdy pohádáte kvůli půlkroku špatným směrem, abyste se pak společně radovali z vítězství, s medailí na krku, za doprovodu hymny, která hraje jen a jen pro vás... To je něco, co vám nikdo nikdy nevezme. Medaile, poháry a diplomy jsou samozřejmě super, ale ten prožitek je mnohem víc. Díky za to!

Vždycky jsem říkala, že se vdám do Itálie (na rozdíl od té češtiny se to nepovedlo). Když mi bylo 12, zamilovala jsem se do Roberta Baggia (fotbaloví fanoušci mi rozumí). Jenže znáte to. S Robertem nám to jaksi nevyšlo… Ale smutek netrval dlouho, hned vzápětí ho totiž nahradil lyžař Alberto Tomba. Mně bylo 14, on byl na konci kariéry… No, ani s ním to neklaplo. ;) Můj muž, když mě chce poškádlit, se směje, že dneska by oba padesátníky mohl můj zájem těšit! Každopádně láska k jejich rodné zemi, Itálii, mi zůstala. K zemi, její historii, fascinujícím památkám, dechberoucí přírodě, jídlu, vínu a jejím temperamentním obyvatelům. Ano, jsou hluční, divocí, ale také srdeční, upřímní a otevření. A to miluju.

Také mám ráda všechno sladké, vůni vypraného prádla, kvetoucí akáty, mořskou sůl ve vlasech, tropické teploty, černou barvu, hory v zimě, lyže, běh, plavání, křik racků, kočky, vaření a pečení, žehlení, cestování, rockovou hudbu, mužské kolektivy – chlapi jsou přímější, tolik si nezávidí a nebaví se o hromadě zbytečností. A samozřejmě češtinu – ve všech jejích podobách. Ráda se směju, a to i tehdy, kdy mi do smíchu ani trochu není. Baví mě lidi, kteří se neberou moc vážně. Ráda pomáhám tam, kde je potřeba (díky olomouc.cz se to dobře daří). Ze všeho nejvíc si vážím toho, jakou mám rodinu. S mladší sestrou jsme byly vychovávány k lásce, ale také ke skromnosti a pokoře. Nikdy jsme nebyly přehnaně chváleny, i když vím, že mnohdy na nás byli rodiče pyšní. A jsem ráda, že jsem si nevzala Roberta nebo Alberta, můj muž je víc. ;)

Zásadně si nepamatuju vtipy. Občas jsem trochu puntičkářka a nad vším moc přemýšlím. Vadí mi chyby v textech. Nemám ráda pivo, hranolky, škvarky, tvarůžky, boty bez podpatků. A hloupost, povrchnost, malost a omezenost, ješitnost a zatvrzelost. A samolibost, plané sliby, nezodpovědnost, zahleděnost do sebe sama nebo přílišné sebevědomí, neochotu a lidi bez názoru. A také ty, kteří mají pocit, že mají právo se ke všemu vyjádřit.

V olomouc.cz pracuju šestým rokem. Jsem nesmírně vděčná za to, jaký máme kolektiv a že máme stejný cíl a stejnou vizi, což není v dnešní době vůbec samozřejmé. Baví nás tvořit web, který přináší pozitivní zprávy a informace, špatností je všude kolem dost. Když se mě kdysi někdo zeptal, jak vypadá můj běžný pracovní den, odpověděla jsem mu, že je to velmi individuální. Někdy od rána do odpoledne sedím u počítače a připravuju články, jindy trávím spoustu času na tiskových konferencích, nebo si chystám podklady pro rozhovor, točíme reportáž... Stejně tak, jako je různorodá moje práce, je různorodý obsah našeho webu. Jsem ráda, když nám píšete, že jste u nás získali cenný tip nebo jsme vás potěšili zajímavým článkem. Právě proto to děláme a právě proto má naše práce smysl. :)

BUĎTE VIDĚT S OLOMOUC.CZ!

Být nejlepší adresou ve městě není jen tak. Každý den plníme náš web informacemi, které vám zpříjemňují život, které vás seznamují s tím, co všechno se koná, co se v Olomouci děje, přinášíme vám tipy na zajímavé akce, podniky nebo místa. Říkáme vám, kde se dobře najíte, kde koupíte něco hezkého, kam vyrazit na výlet, kde strávit odpoledne, víkend nebo prázdniny... Děláme to s láskou a s vědomím, že je to pro skutečné čtenáře. Těší nás, že za dobu, kdy olomouc.cz funguje (a už je to pořádná řádka let!), vás neustále přibývá. Nesmírně si toho vážíme! S Pixato Creative jsme natočili sérii spotů, které náš tým představují při naší práci. Najdete je TADY.