Je esperanto mrtvý jazyk? To je název celostátní putovní výstavy, která byla zahájena ve Vlastivědném muzeu. Projekt, který vznikl před pěti lety v Písku, dosud hostily na tři desítky měst po celé republice. Na poutavých panelech výstava představuje esperanto jako pro mnohé překvapivě živý alternativní komunikační prostředek, vhodný zejména pro zájemce o nekonzumní formy cestování a poznávání cizích zemí a kultur a o navazování osobních přátelství v zahraničí. Stoupenci tohoto jazyka totiž žijí ve více než 120 zemích světa.

Nabořit vžité stereotypy a předsudky se snaží nová výstava ve Vlastivědném muzeu. Poukazuje na to, že cílem esperanta není konkurovat jiným jazykům, ale usnadnit, pokud je to potřeba, rovnoprávnou komunikaci mezi příslušníky velkých i malých národů. “Praxe ukazuje, že jeho znalost zároveň prohlubuje logické myšlení, jazykový cit a usnadňuje studium dalších cizích řečí. Na výstavě nejen proniknete do základů tohoto jazyka, ale uvidíte ukázky z bohaté existující literatury, aplikace na Internetu, nahlédnete do činnosti různých zájmových sdružení. Příklady ukazují, že přestože se esperanto z politicko-ekonomických důvodů nestalo druhým jazykem pro každého, může jeho znalost i ve stavu svého současného rozšíření přinášet řadu specifických výhod,” míní Pavla Dvořáková , autorka výstavy a koordinátorka projektu.
Esperantské hnutí má v Olomouci dlouholetou tradici. “Prvním občanem města, který se esperanto nejen naučil, ale stal se i jeho propagátorem, byl profesor Eugen Fierlinger, který od roku 1908 na reálce, kde vyučoval francouzštinu a angličtinu, vedl pravděpodobně první kurz. Byl rovněž spoluzakladatelem a v letech 1912 až 1919 předsedou Vlastivědného spolku muzejního v Olomouci. Jeho synem byl Otokar Fierlinger, zakladatel moderní české zahradní architektury. Esperantský klub byl v Olomouci založen v r. 1911 a jeho prvním předsedou se stal lékař Josef Kubíček. Od prvopočátku ve městě působilo nakladatelství Moraviaj Esperanto-Pioniroj, které vydalo např. již v roku 1913 esperantského Průvodce po Olomouci, v meziválečném období třeba překlady R.U.R. Karla Čapka či Třicet let na zlatém severu Jana Eskymo Welzla a další tituly. Řada místních esperantistů se za války aktivně zúčastnila odboje, někteří byli vězněni i popraveni…” připomněla Dvořáková. Výstava potrvá do 30.srpna a lze ji navštívit každý den kromě pondělí od devíti do osmnácti hodin.