Seriál předvolebních duelů lídrů kandidátních listin do komunálních voleb v regionálních metropolích, který postupně přináší server TN.cz, se tentokrát zaměřil na Olomouc a nabídl debatu lídryně ANO Miroslavy Ferancové s kandidátem na primátora za ODS Janem Vašířem. Duel stávající primátorky Ferancové a mladého lídra Vašíře přitom nebyl jen další předvolební tahanicí o to, kdo lépe jako představitel koalice obhájí uplynulé čtyři roky či kdo naopak jako opoziční politik řekne, jak by to dělal lépe. Ukázal něco mnohem zajímavějšího a hodného zamyšlení: dva rivalové z opačných lavic v sále zastupitelstva se na budoucnosti Olomouce shodují víc, než by se od koalice a opozice čekalo. Právě proto se však o to víc nabízí otázka, která i po debatě zůstala otevřená. Když oba aktéři vidí cílovou rovinku tak podobně, proč se město v některých důležitých otázkách, např. bydlení, parkování a velkých investic už tak dlouho sune kupředu spíše šnečím tempem?

Miroslava Ferancová (ANO) vstoupila do historie jako první primátorka Olomouce. Funkci převzala 1. ledna 2026 po Miroslavu Žbánkovi, který zamířil do Poslanecké sněmovny a rozhodl se nekumulovat funkci primátora a poslance. Do té doby zkušená komunální politička Ferancová působila jako náměstkyně pro dopravu, majetek a sport, v debatě však logicky musela hájit celé uplynulé volební období, tedy především období svého předchůdce. V argumentaci sázela na osvědčené karty: čtvrtou etapu protipovodňových opatření, oživenou náplavku, zmínila také první dotační bytový dům, rekonstrukci Hauenschildova paláce či konkrétní počet nových parkovacích míst. Mluvila o městě, které v posledních letech "rozkvetlo". Z mnoha výroků a především zaměření na budoucnost bylo patrné, že svůj vlastní primátorský rukopis, priority a styl jejich prosazování chce v Olomouci naplno předvést v příštím volebním období.

Jan Vašíř (ODS), podnikatel a předseda sportovního klubu, přinesl nejprve opačnou perspektivu. Na otázku, zda v jedenatřiceti letech zvládne řídit stotisícovou metropoli, odpověděl pragmaticky: od osmnácti let se živí sám, podniká, dává lidem práci a Olomouc zná z druhé strany barikády; jako člověk, který na úřad nechodí s politickým mandátem, ale s potřebou něco vyřídit. Jeho hodnocení posledních čtyř let bylo kritičtější. Ačkoliv uznal pokrok v protipovodňové ochraně na Nových Sadech nebo přínos motivačního systému pro přihlášení k trvalému pobytu, a tedy i více prostředků do rozpočtu, celkově vidí Olomouc jako město, které "stojí na místě". Poukázal na drahé bydlení, dekádu zamrzlé projekty na stovky bytů i na pověst radnice, ze které mají soukromí developeři spíše strach. Rozdílný pohled na minulost nepřekvapí, jeden politik ji spoluvytvářel, druhý zpochybňoval; je to povinná konstanta všech podobných duelů.

Pozoruhodný zlom v debatě však nastal, jakmile opustila účtování s minulostí a stočila se k budoucnosti. V tom okamžiku se oba kandidáti začali paradoxně mnohem více potkávat. Oba chtějí po volbách spolupracovat především s partnery, s nimiž najdou shodu na rozhýbání města. Vašíř mluví o "znovurozhýbání", Ferancová o "ještě větším zrychlení rozvoje". Oba si uvědomují, že bytovou krizi nelze vyřešit bez soukromého sektoru a že město musí investorům přestat házet klacky pod nohy. Dokonce i u třaskavého tématu parkování, kde Vašíř ostře zkritizoval zrušenou koncepci a doprovodnou kampaň za tři čtvrtě milionu korun, Ferancová uznala, že příště se musí postupovat jinak a odpovědnost za přípravu původního systému diplomaticky připsala koaličnímu partnerovi, který měl téma v gesci.

Panuje-li tak vzácná shoda na tom, kam má město směřovat, nabízí se logická otázka: kde je tedy zakopán onen pověstný pes a proč se klíčové projekty dlouhodobě nedaří dotáhnout do konce? Hledat odpověď lze z dvojího konce:

První úhel pohledu je ryze politický. Sdílejí vizi dynamického rozvoje a akceschopného vládnutí skutečně všechny strany, které dnes jsou v zastupitelstvu v koalici či opozici, nebo jde u některých jen o povinné předvolební deklarace? Olomoucké koalice bývají tradičně pestré. Skládají se ze subjektů s velmi rozdílnou genezí, odlišným ideovým základem i recepty na řešení problémů. Skutečnou otázkou podzimu 2026 proto zůstává, zda po volbách vznikne spojenectví, které bude fungovat nejen na papíře a v tiskových zprávách, ale především v každodenní exekutivní realitě. V rozhodování, jeho efektivnosti a rychlosti.

Druhý úhel pohledu je institucionální. Pes totiž nemusí být zakopán jen mezi stranickými sekretariáty, ale přímo v útrobách magistrátu, mezi některými úředníky, kterým vyhovuje mít vliv na to, co se ve městě smí a nesmí, ale už méně touží nést za rozhodování osobní odpovědnost. Politici se střídají, agendy se vlečou. Podnikatel, který deset let marně čeká na povolení pro projekt se stovkami bytů, neřeší, kdo na radnici zrovna vládne. Potřebuje, aby systém uměl říct jasné "ano" nebo "ne", a to v rozumném čase. Politici musí prokázat schopnost promítnout svou vůli a odhodlání do reality, a to nejen prostřednictvím městských projektů, nýbrž i prostřednictvím ovlivnění celkové atmosféry ve městě a budování partnerství mezi městem jako úřadem a jeho obyvateli.

Debata Ferancová/Vašíř proto nebyla jen o tom, kdo má lepší interpretaci minulosti. Byla lakmusovým papírkem toho, zda shoda na budoucnosti dokáže přežít i mimo televizní studio a proměnit se ze slov v činy. Pokud ano, může město po letech přešlapování konečně zařadit vyšší rychlostní stupeň. Pokud ne, zakopaný pes zůstane přesně tam, kde ho diskuse pouze pojmenovala: v hluboké propasti mezi líbivou deklarací a reálným rozhodnutím, které má své konkrétní jméno, termín a odpovědnost.

Politická reklama
Zadavatel ODS
Zpracovatel ODS