Počítáme-li dobře, zažila, zažívá či zažije letos Olomouc celkem šest významnějších rekonstrukcí vozovek. Většinou jde primárně o silnice, v některých případech je pak hlavním důvodem oprava kolejí železničních nebo tramvajových. Co to znamená pro veřejnost? V prvé řadě protivné a otravné omezení. V druhé řadě, až bude hotovo, lepší stav.

Dovolte autorovi těchto řádků jeden ryze osobní a tedy neobjektivní pohled na věc. Coby zaměstnanec mediálního oddělení magistrátu má v poslední době s vyjadřováním na téma opravy komunikací bohaté zkušenosti. Neexistuje snad jediný člověk, který by řekl: “Velmi mne těší, že budou uzavírky a objížďky.” Existuje-li ale někdo, kdo by veřejně prohlásil, že opravy komunikací k ničemu nepotřebujeme, sem s ním. “Po třídě Svobody se nedá jezdit, je to tankodrom.” Hm. “V srpnu zavřou třídu Svobody, který magor to vymyslel!” Hm podruhé. Většinou to tak prostě bývá, že bez opravy se k lepšímu stavu komunikace nedopracujeme. Co se asi tak dá vymyslet? Jedině jednotlivé stavební práce co možná nejlépe časově sladit, vybrat termíny, kdy je ve městě nejméně lidí i aut, a tlačit na stavební firmy, aby pracovaly i o víkendech a v noci (což ale taky nejde, protože by si někdo stěžoval na hluk).

Je to tak, bez provedení nějaké práce se výsledky této práce nedostaví. To máte stejné jako s tím vodovodním potrubím, o jehož údajně strašně špatném stavu šíří poplašné zprávy někteří politici. Až se třeba příští rok s většími opravami potrubí začne, bude se muset rozkopat tu chodník, onde silnice. To bude zase řečí… Ale potrubí se opraví, chodníky srovnají, a bude to, až do další nejbližší rekonstrukce a nejbližších dalších řečí.
A takhle my si tady žijeme.