Do posledního místa zaplněný U-klub včera po letech opět přivítal na pódiu skupinu Kryštof. A takovou show tento kulturní stánek nezažil už dlouho. Parta Richarda Krajča totiž vytvořila jedinečnou atmosféru, která se dala doslova krájet. A přestože se diváci sotva mohli pohnout, šťastlivci, kteří sehnali lístek, nejspíš zařadí tuto akci v žebříčku zážitků hodně vysoko.

"Budeme se snažit, aby to byl nejlepší koncert, jaký jste tu kdy zažili," slíbil na začátku koncertu Richard Krajčo a skupina se ihned vydala ji naplnit. Přitom Kryštof nevsázeli zdaleka jen na provařené rádiové hity. Začali Římskou, která načíná i jejich poslední desku, a pokračovali hlavně písněmi z ní. Publikum, v němž mužská část tvořila výraznou menšinu, ale spolehlivě znalo a zpívalo naprosto všechny skladby. A kapela zářila. Zejména z Krajča doslova tryskalo štěstí a hrdost. A právem, protože tahle mašina, kterou vytvořil, a na níž vsadil úplně všechno, šlape tak jako nikdy v minulosti. A právě to byl zřejmě klíč k oné vynikající atmosféře.

Ne nadarmo se říká, že klubové koncerty jsou něco úplně jiného než vystoupení na festivalech. Tady nejsou žádné otrávené obličeje, kterým zrovna tenhle interpret nesedí, lidí je hrstka a kapela je tak blízko, že to všechno funguje mnohem intenzivněji. A to platilo včera v Účku beze zbytku. Kryštof tu naposledy hráli před dvanácti lety a tenhle návrat byl velkolepý.

Krajčo si bez obav troufl skočit do davu a nechal se přenášet sálem, nad hlavami publika vybuchovaly konfety i nafukovací balónky a kdyby ještě zvukař dokázal stáhnout volume na třetinu, bylo by to na sto procent. Ale pod těch pětadevadesát se podepíšu. A myslím, že se mnou těch několik stovek šťastlivců, kteří se včera do Účka dostali, bude určitě souhlasit.