Jedinou branku dali hokejisté HC Olomouc v domácím utkání proti Zlínu. Trefil se útočník Jan Káňa, jeho gól nakonec na bodový zisk nestačil, Mora v derby prohrála 1:4. „Měli jsme dost šancí, jako třeba já, nebo Vilda, byli jsme sami před brankářem, to musí být góly. Takže nás to samozřejmě mrzí, že jsme to neproměnili. Mohli jsme týmu pomoci, ale bohužel,“ řekl útočník Jan Káňa. Právě on byl ve středu olomouckým střelcem.

Jaké bylo utkání proti Zlínu?
Normální, no … Hráli jsme hokej. Těžký zápas to byl. Z naší strany tam byl špatný začátek, celé utkání jsme vlastně tahali za kratší konec. Až nějak v půlce jsme vyrovnali tempo, vytvořili si nějaké šance. Ale bylo to málo. Jeden gól, to je špatně, tentokrát jsme asi vyhrát nemohli.

Produktivita derby rozhodla. Šance jste přitom měli, ale góly z nich nebyly. V čem byl problém?
Nevím… Měli jsme dost šancí, jako třeba já, nebo Vilda, byli jsme sami před brankářem, to musí být góly. Takže nás to samozřejmě mrzí, že jsme to neproměnili. Mohli jsme týmu pomoci, ale bohužel …

Je to nyní, v těch šancích, hodně o herní praxi, která po měsíční pauze tolik chybí?
Těžko říct. Zlín také nebyl moc na ledě. Myslím, že je to spíše o důrazu před gólmanem. Možné ne tolik mířit, ale prorvat to tam, najít tam prostě nějakou díru. Ale takové šance musí být góly.

První tři branky, které jste dostali, a ty které vlastně rozhodly, byly z kategorie těch lacinějších.
No … Popravdě ani nevím. Jak u nás není na stadionu kostka, tak kluci stojí, já sedím, takže přes ně toho moc nevidím. Takže to vidím vždycky až zpětně. Ale to se stává, takové góly, i já jsem v tomto utkání dal haluzáka. Ale Zlín jich dal víc, takže je šťastnější.

V sestavě chybělo hodně hráčů, projevilo se to nějak na souhře?
Teď je to takové, že je dost zápasů, takže se sestava asi bude točit častěji, únava bude větší. Zvykáme si na to. Ale všichni se známe, myslím, že tam nebyl nějaký problém. Přesilovky jsme se nějak domluvili den před zápasem, nebyla v tom potíž.

Jak se vám hrálo v tom umělém povzbuzování z reproduktorů.
Na začátku to bylo dost přehulené, z toho mi trošku pískalo v uších, ale pak už to bylo dobré. Určitě je to lepší, než kdyby bylo hrobové ticho. Je to alespoň trochu umělé atmosféra. Jsme rádi, že vůbec můžeme hrát a jde to alespoň takto.

Vnímáte vy osobně na sobě nějak tu nucenou přestávku?
Asi ne. Já jsem tu nemoc, co tady řádí, ještě neměl. Takže kromě karantény jsem mohl pořád všechno dělat. Zatím mě to nějak nezasáhlo, mohl jsem dělat všechno, mohl jsem trénovat, neměl jsem žádné problémy. Možná na ledě mi skáčou trošku puky, jsou tam ještě nepřesné přihrávky, ale to po pár zápasech nebude znát.