Mám za sebou více jak týden bez cigaret, zároveň také stejně dlouhá doba uplynula od absolvování biorezonanční terapie. Co to znamená? Nervozita, špatná nálada, nesoustředěnost a bezesné noci... taková byla moje očekávání. S úlevou mohu říct, že mé předpoklady se nenaplnily a nekouření probíhá bez "větších" potíží. Jak tedy přesně? A jaké jsou ty "menší" potíže? Čtěte dál.

Na hodinu přesně devět dní uplynulo od chvíle, kdy jsem se rozhodl přejít od teorie k praxi a kdy jsem típnul poslední cigaretu. Pokud uvážím, že dříve jsem byl schopen (a ochoten) se bez cigarety obejít maximálně po dobu osmi hodin (někdy devíti či deseti v závislosti na tom, kolik času jsem v noci věnoval spánku, tedy jediné aktivitě, která se bez dýmení obešla), pak mohu konstatovat, že své dosavadní maximum jsem překonal sedmadvacetkrát. Už dosažení této mety by se mi ještě nedávno zdálo být nepředstavitelné, přesněji řečeno představitelné, ale nedosažitelné. Samozřejmě chápu, že se jedná jen o dílčí úspěch. Otázkou je, zda se vůbec dá uvažovat o vítězství naprostém, absolutním a stálém?

Podobně jako u jiných již překonaných závislostí platí fakt, že člověk zůstává ohrožen potenciálním znovurozbujením závislostního chování ve větší míře, nežli je tomu u osob danou závislostí nikdy netrpících. Dalo by se tedy říct a je třeba si to uvědomovat, že potenciálním kuřákem zůstává nepraktikující kuřák asi napořád. Nejde tedy o to, jak dlouho (v mém případě krátce) nekouřím, ale jak dlouho to vydržím, ideálně tedy a s přihlédnutím ke střední délce života mužů mého věku v ČR narozených nějakých 37 let. Pochybnou výhodou by mohlo být, že se budu možná muset krotit o něco kratší dobu s ohledem na negativní dopady mé dosavadní ne NoSmoke kariéry.

Jaké tedy byly první hodiny a dny po tom, co jsem byl sám sebou psychicky a biorezonancí fyzicky správně naladěn? Jak jsem již v úvodu předeslal, všechno mělo o dost hladší průběh, než jsem očekával. Vrátil jsem se do práce, začal si připravovat první článek a ptal jsem se sám sebe, co přesně je teď jinak. Jinak bylo už to, že jsem absolvoval cestu odkudkoliv kamkoliv bez cigarety. Bylo to jednak tím, že jsem všechen zbývající tabák cestou zahodil a další si nekoupil, a hlavně pak skutečností, že jsem to prostě nepotřeboval. Respektive, jak se zanedlouho začalo ukazovat, nepotřeboval jsem to tak napůl. Jednoduše řečeno, neskutečnou výhodou bylo to, že jsem nepociťoval žádný z běžně uváděných a mnou i dříve běžně zažívaných abstinenčních příznaků. Jak bylo konstatováno, metoda birezonace potlačuje tzv. hlad těla po nikotinu. Prostě ho není třeba. Jenomže hlava, jak už bylo také zmíněno, si o tom všem myslí své.

"Dám si cígo, bezva nápad", tak tato myšlenka se mi z ničeho nic v hlavě objevila. Vlastně ne tak docela z ničeho nic, protože se mi v hlavě generovala poslední roky pravidelně, automaticky a spolehlivě. Všechno při starém, dalo by se říct, prostě to na mne nezabralo. Nově se však objevila další myšlenka: "Vlastně nedám, protože už nekouřím", načež jsem se dál bez problémů věnoval tomu, čemu bylo potřeba. Žádné přemlouvání, skuhrání či na židli se svíjení prostě nenásledovalo. Nedám a hotovo, jede se dál. Pro mne překvapení dne, možná i týdne či měsíce.

Právě popsané je jedna z opravdu mála nepříjemností, které se mi s mým aktuálním abstinenčním naladěním pojí. Abych byl upřímný, ono vteřinově příjemné ponouknutí "Dáme cígo" je vystřídáno, a nebudu si nic nalhávat, mírně zklamávajícím "Nedáme". Toto mírné zklamaní ale považuji za velice nízkou a v podstatě jedinou daň celého prožívání pro mne nové situace. "Nedám, hmmm, nedám"... jede se dál. Nutno podotknout, že v průběhu času se toto nutkání stává méně a méně častým. Co dalšího se tedy změnilo?

Prvních několik dnů jsem pociťoval velice silnou a neodbytnou tzv. "Žravku". Bylo by patrně nošením dříví do lesa snažit se toto rozpoložení blíže popisovat. Prostě se takhle otevře lednice, vezme se kousek tohohle a támhle toho, navrch ještě něčeho jiného a pak dalšího a pak se to "SeŽravkuje". A pak ještě jednou dokola jen s mírnými obměnami daných ingrediencí. Jedna z poněkud volnějších interpretací myšlenek německého psychologa Sigmunda Freuda aplikovaná na situaci kuřáků říká, že dotyčný se vrátil z hlediska psychického vývoje do tzv. Orálního stadia. Jednoduše řečeno, prostě chceme, musíme a potřebujeme mít něco v ústech. Skýtá nám to blaho, bažíme po tom, proto oceňujeme filtr cigarety mezi rty. Dalo by se říci, že vynechání cigarety způsobuje snahu o její nahrazení například jídlem. Paní Varhaníková mi na konto této myšlenky řekla další možné vysvětlení, a to fakt, že nekouřícímu se poměrně rychle zlepšuje jak čich, tak i chuť. Že bych se tedy oddával zvýšenému debužírování vlivem zlepšených požitků z onoho? Tak nebo onak, raději bůček a zmrzlinu, nežli cigár splodinu.

Další změnou po devíti dnech bez cigaret, a to naprosto objektivní a výraznou, je zlepšení stavu mých průdušek. Asi tak týden jsem kašlal a dostával ze sebe, buďme upřímní (ačkoliv ne lékařsky naprosto přesní), "zeleno-hnědej humus". Ten humus, který jsem v rámci zlehčování problému pokládal za příznaky dlouhodobého nastydnutí. Ano, přesně tu neustále se obnovující odpornost, která mne kolikrát jako špunt dávila a nutila mne kuckat znovu a znovu v marné naději v to, že se jí někdy zbavím. Že to, vážený čtenáři-kuřáku, neznáš a tedy se Tě to netýká? Však jen počkej, zajíci. Je až neuvěřitelné, jak rychlou změnou se mi plíce odvděčují. Po ránu se nadechnout, co to dá, a pak zprudka z plných plic vydechnout? Donedávna pro mne málem nemožné, ne bez nepříjemného záchvatu kašle...tedy, před devíti dny nemožné.

A teď. Teď se dostáváme k dalšímu a zásadně velkému problému. Jak je to s hospodou, ptáte se? Ne, první den po přestání bych její návštěvu opravdu neradil. Jakkoliv populární sci-fi spisovatel A. C. Clark říká, že "dostatečně pokročilou technologii nelze rozlišit od magie", metoda biorezonance opravdu magií není. Návštěva zakouřeného prostředí hned v prvním dni prostě není dobrý nápad. Vědom si toho, vydal jsem se tam až za dva dny. :-) Ukázalo se, že zakouřený prostor není rizikem. Nevadilo mi to. Rizikem může být spíše přítomnost do nedávna spolukouřících spolukuřáků. Tělo nepotřebuje, hlava by ráda. A navíc, pro potřeby článku... dal jsem si. Půl cigareta a pak ještě jedna přece neboří mé předsevzetí cigarety nekouřit. Půl cigareta kontra cigareta celá. Je vůbec patrný ten rozdíl? Rozdíl tu sice je ale... nepatrný. Každopádně, nežli svůj experimentální účel splnila ta druhá, musel jsem utíkat ven. Vážně totiž hrozilo, že ze mne půjde i něco víc, než je tabákový kouř. Pokoušet sám sebe a limity zmíněné technologie není dobrý nápad. Jak bylo řečeno, i ne příliš důrazný impuls nás přibližuje ke starým kolejím. Každopádně, jak se ukázalo, biorezonance i kvalitativně ovlivňuje vnímání prožitku bez ohledu na kvalitu tabáku. Půlcíga chutnala divně. Vlastně, dva různé tabáky chutnaly stejně, a sice stejně divně. Tělo, které nechtělo, hlavě jasně naznačilo, jak se na to dívá. Bylo mi zle. Ale jinak, opravdu, zahulená hospoda mi nijak zle nedělala. Pokus byl tedy úspěšný, není nad osobní zkušenost, říká se. Ale dobře vám radím, jestli přestat, tak ne na 95, ani na 99, ale rovnou na 100 %.

Shrnutí? Nekouřím. Jen tak dál. Přidá se někdo? Opravdu to chce jen trochu chtít a pak i trochu nechtít. Jaký je tedy další plán? Pokračovat v dobře našlápnuté cestě. A aby ta cesta byla zřejmější a lépe ohraničená, v další části opustíme filozofické spekulování nad tím vším a podíváme se na celou věc exaktníma očima odborníka. O tom ale zase až příště.