Mí rodiče nejsou vysokoškoláci, a tak není divu, že když jsem celou základní školu nosila domů samé jedničky, pojali podezření, že jednou z toho jejich dítěte něco bude, že kromě gymnázia vystuduje také vysokou školu a bude z ní paní právnička či doktorka, která si bude pořádně vydělávat. Své rodiče jsem nezklamala, gymnázium jsem dokončila a vysoké školy dodělala dokonce dvě. Jenomže... přišla krize a jak všichni víme, najít místo není zrovna jednoduché. Stále posíláte životopisy a nic. V očích rodičů se s každým selháním proměňujete v líné povaleče, jenomže je to skutečně vaše chyba?

I já se svým žurnalistickým vzděláním dlouze hledala a nakonec práci v oboru našla, ale říkejme tomu pouze světlá výjimka. Kolem mě je spousta magistrů, doktorandů i doktorů, kteří roznášejí pivo, pracují v obchodě s oděvy nebo za poštovní přepážkou. Zkrátka po více než deseti letech studia začali dělat práci, na kterou měli kvalifikaci už po základce. Většina z nás asi od dětství slýchala rady svých babiček – jen se pěkně uč, ať to někam dotáhneš a vyděláš si pěkné penízky. Ať neskončíš jako Franta od vedle. Franta od vedle, který sotva prolezl základkou, má dnes rodinný dům, krásnou rodinu i prosperující firmu... a vy? S magisterským titulem roznášíte smažáky a velmi rozvážně začínáte uvažovat o společném bydlení s partnerem, přeci jenom vám už skoro táhne na třicet.

A to je ještě ta lepší varianta, tedy, že jako vysokoškolský absolvent jste nějakou tu práci našli. Nejnovější statistiky však ukazují, že v Olomouckém kraji se nachází téměř 40 tisíc nezaměstnaných, z nichž 3 175 jsou absolventi škol, většinu tvoří právě vysokoškoláci. Mladí, zdraví lidé, kteří by do práce rádi nastoupili. Ale nemají kam. Jejich den vypadá tak, že posílají životopisy na všechna místa, která se alespoň trochu podobají tomu, co by snad zvládli dělat. A odpovědi zaměstnavatelů jsou stále tytéž. Nedostatečná praxe či příliš vysoké vzdělání. Jelikož jako absolvent nedostanete na úřadu práce ani korunu, jste nuceni nastoupit alespoň na brigádu, avšak, aby vám bylo zaplaceno zdravotní, nesmíte překročit půlku minimální mzdy, takže si opět vyděláte sotva na nájem ve studentském bytě. Téměř deset let vás rodiče živili na škole a stát za vás platil odvody. Kýžený výsledek se však jaksi nedostavil. Stojíte jako bývalý premiant v řadě na úřadu práce s červeným diplomem v kapse a žádáte o místo pokladní. Paradoxní je, že vám tato situace vůbec nepřipadá absurdní, naopak paní úřednici přemlouváte, že o toto místo vážně stojíte, a co hůř vážně to i myslíte. Podle odborníků jsme zkrátka ztracená generace, jenomže otázkou zůstává, zda se vůbec někdy nalezneme.