Po třiceti dvou letech se do hanácké metropole vrací zvučná opera skladatele Guiseppe Verdiho Falstaff. K náročnému kousku sáhli tvůrci ze dvou důvodů. Uvedením opery si jednak připomínají dvě stě let od narození skladatele a také sto dvacet let od světové premiéry tohoto díla v milánské La Scale. Komická opera zpívaná v italštině s českými titulky zaujme především náročnějšího diváka. Na premiéře v pátek 4. října vzbudil pozornost skvělý výkon Jiřího Přibyla a netradiční scéna.

Poslední Verdiho opera patří k nejnáročnějším kouskům tohoto autora. Moravské divadlo k ní i přesto sáhlo. Volba hry náročné technicky i herecky se ale (alespoň při premiérovém uvedení) vyplatila. K nastudování hry si dirigent a umělecký šéf opery a operety Moravského divadla Olomouc Miloslav Oswald přizval slovenskou režisérku Andreu Hlinkovou, která se rozhodla pro klasické pojetí.

Falstaff je mimořádně náročný množstvím ansámblů. Ve hře se vyskytují časté pasáže s proplétajícími se party všech sólistů a sboru. Opera tedy vyžaduje hlasy, které se k sobě hodí, což se v olomoucké inscenaci povedlo. Zejména hlasy představitelek švitořivých paniček, pokud zpívaly společně, tvořily velice pěkný celek.
Základem úspěšné inscenace této opery je především volba hlavní postavy, která tvoří osu celého příběhu. Úspěch představení stojí a padá s Falstaffem. Při páteční premiéře role Falstaffa velmi dobře vyšla Jiřímu Přibylovi, který se s postavou dokonale ztotožnil nejenom pěvecky, ale i herecky. Skvěle se zvládl vypořádat i s jeho přerodem za pomocí vycpávek na tlouštíka, a jeho projev tak byl zcela uvěřitelný. Závěrečný potlesk proto po zásluze patři především jemu.

Z dalších rolí pozornost na sebe strhl představitel Forda – Filip Tůma, účinkující jako host. Z ženských představitelek zaujala Václava Krejší Housková. Ostatní ženské hlasy nebyly natolik výrazné a některé svou hlasitostí nedokázaly obsáhnout prostor olomoucké scény. Přesvědčivý byl ale jejich projev ve společných partech, kdy se jejich hlasy skvěle proplétaly. Velký potlesk patřil rovněž dirigentovi Miloslavu Oswaldovi, pod jehož vedením hrál orchestr intonačně i rytmicky přesně.
Pozornost vzbudila hned ze začátku netradičně pojatá scéna. Tu tvořil klasický renesanční dům, který ale nestál, nýbrž byl položen na zemi. V pozadí bylo pověšeno několik židlí. Divák si lámal hlavu nad šikmým stolem a šikmou židlí. Díky rekvizitám vypadala scéna velmi plasticky. Její autorkou stejně tak jako křiklavě barevných kostýmů je Miriam Struhárová.
Premiérové uvedení se hlavně díky olomouckému představiteli hlavní role Jiřímu Přibylovi vyvedlo. Otázkou je, kolik příznivců si tato náročná italská opera najde při dalších uvedeních mezi olomouckým publikem.