Kamarádka měla před pár dny velmi komplikovaný pracovní den. Tedy alespoň co se týče její přepravy na pracoviště. Denně totiž dojíždí z Olomouce do Přerova a večer zase nazpět. Jako zodpovědná dívka chránící životní prostředí a také své finance však nevyužívá svého vozu, ale spoléhá se na služby veřejných dopravních prostředků. Za tu dobu si zvykla na drobná zpoždění vlaků i výluky. Jenomže toto úterý toho bylo dost i na ni. Ráno její vlak zadržel muž na kolejích, večer tramvaj zastavil špatně zaparkovaný vůz. To už je na jednoho člověka v jeden den trochu moc.

Znáte tu situaci, kdy potřebujete být na místě přesně na čas, protože máte důležitou schůzku, pohovor či zkoušku ve škole, a přemýšlíte, jak nejlépe docílit toho, abyste se nezpozdili? Je lepší zvolit auto a riskovat, že zůstanete trčet někde v zácpě, nebo raději risknout pověstnou dochvilnost Českých drah? Jelikož i já osobně jsem dojížděla rok do Přerova, bylo toto dilema často na pořadu dne. Pokud totiž konstelace hvězd přála, jste na místě vlakem zhruba za patnáct minut, autem to nemusí trvat o moc déle. Ale pokud hvězdy nepřejí...

Vzpomínám si, jak jsem jednoho dne přišla na nádraží a nemohla jsem uvěřit svým možná ještě trochu zalepeným očím. U většiny spojů se tyčila stovková zpoždění, dostat se do Přerova tak bylo úplně nemožné. Stejně tak však nebylo možné zjistit, kdy se vlaky znovu rozjedou. Jestli skutečně za tu dobu, kterou tabule slibovaly nebo bude zpoždění stále naskakovat. Rozhodla jsem se tedy vrátit domů a vyrazit ke pracovním povinnostem vozem. Jak jsem později zjistila, naprosto zbytečně, osobní vlaky se po chvíli rozjely. Stejně tak jsem však jednou doplatila na naivní představu, že pokud pojedu do práce autem, ušetřím spoustu času přesuny z redakce na vlakové nádraží. Jenomže když jsem projížděla Krčmaní, zastavil mě zhruba na dvacet minut vesnický pohřeb. Dlouhý průvod za rakví čítající snad celou vesnici totiž neměl jinou možnost, jak se dostat k místnímu hřbitovu než přes hlavní komunikaci vedoucí z Olomouce do Přerova. A kilometrová kolona aut pietně stála.

Podobné trable si toto úterý užila také má kamarádka, o které jsem se zmínila v úvodu. V Holici totiž došlo k nešťastné nehodě, která na více než hodinu zablokovala hlavní železniční tah z Olomouce na Přerov. Všichni cestující pendlující mezi těmito dvěma městy tak zažili adrenalinové ráno. Nejdřív všichni poslušně čekali, potom se pracovníci drah rozhodli řešit nastalou situaci a všechny zmatené cestující nahnali do autobusů. Do práce tak dorazila nejen pozdě, ale navíc značně otrávená. A náladu jí nezvedl ani příjezd domů. "Víš, jak jsem byla vytočená. Po cestě zpátky vlak naštěstí neměl žádné zpoždění, na olomouckém nádraží dokonce od rána přibyl klavír, na kterém zrovna hrála dáma takovou optimistickou melodii. Sednu do tramvaje, vyrazím směr centrum a u Koruny déjàvu. Nějaké auto tam totálně zablokovalo tramvajovou dopravu, když jsem se dozvěděla, že budeme zase čekat, selhaly mi nervy a vyrazila jsem domů po svých," popisuje mi při sklence vína rozhořčená kamarádka, která dodává, že věřit už se dá pouze vlastním nohám. A má recht. Jenže všude po svých zkrátka nedojdeme.