Kohouti zaznamenali v pátek vynikající výsledek, když porazili Vítkovice 9:1. Hanákům vycházelo v utkání téměř vše, soupeř z Ostravy byl na ledě jako namalovaný. Bodově vyšlo střetnutí útočníkovi Eriku Hrňovi (2+3) a Pavlu Skrbkovi (1+3). Oba byli po utkání samozřejmě spokojení, ale vysokou výhru nějak nepřeceňovali. "Takový zápas se povede každému. Nám tam opravdu spadlo všechno, vše se k nám odráželo," řekl po utkání obránce Pavel Skrbek, který se do sestavy vrátil po nemoci.

Eriku, čím si vysvětlujete výsledek 9:1 nad Vítkovicemi. Jak jste zápas viděl?
Bylo to asi tím, že jsme hodně stříleli. Měli jsme hodně střel v utkání a napadalo nám to tam. Takové zápasy pořád nebudou. Měli jsme hodně štěstí při odražených pucích. Takové štěstí mít pořád nebudeme, proto musíme hrát dál hlavně v situacích, kdy vedem o gól či o dva. Hlavně tato utkání si nesmíme nechat utéct a dotáhnout je k výhře.

Jak byste popsal vaše dva góly?
U prvního mě krásně našel Kuba Matai, já se jen modlil, ať nezlomím hokejku a trefím prázdnou branku. Ten druhý si to Kuba krásně předal s Markem Lašem a našel mě zase samotného před bránou, mě stačilo puk jen zasunout do brány.

Co říkáte na svůj pětibodový výkon, měl jste ještě tři asistence...
Opravdu, já myslel, že jen dvě?

Ano tři, ještě u trefy Marka Laše v přesilovce.
Tak dobrý. Už jsem to říkal do televize, že takový zápas jsem v mužích neměl, naposledy asi v juniorce.

Hodně gólů padlo z předbrankového prostoru. Čím to?
Taky jsem to už říkal do telky, že Vítkovice měly hodně nepodařené utkání. Těžko říci, co tam měly za zádrhel, ale nešlo jim to, nechávaly nám tam hodně prostoru, čehož jsme hodně využívali.

Bylo to pro vás nějak speciální utkání? Přece jen Vítkovice jsou pro Olomouc i Třinec velký soupeř.
Asi ano, hlavně tam byla spousta známých kluků. Rosťa Marosz si ze mě dělal srandu, že proti nim boduju, tak se to potvrdilo.

Pavel Skrbek: "Takový zápas se jednou za čas povede každému"

Pavle, jak hodnotíte skvělou výhru nad Vítkovicemi?
Zápas jsme měli od první třetiny pod kontrolou. Za stavu 4:1 či 5:1 se už hraje výborně, měli jsme všechny puky. Pro soupeře se naopak hrálo hodně špatně. Dali jsme devět branek, to jsme nedali snad za čtyři zápasy zpátky dohromady. Pro mě to bylo tím jednodušší, že se to nějak netahalo a to tempo v závěru už nebylo tak vysoké. To by pro mě bylo horší.

A jak jste se tedy cítil vy osobně po té nemoci, měl jste dost natrénováno?
Ano, tři dny jsem už trénoval naplno, ale vidíte při rozhovoru, že ještě pořád kašlu, ale už se s tím dá trénovat a hrát. Docela to šlo.

Dal jste gól a dvě nahrávky, navíc i u deváté branky se vás puk před brankou dotknul, takže tři asistence. To je bodově hodně vydařené...
Ano, je to možné, že i u deváté branky jsem měl nějaký podíl. Ivan Majeský mi říkal, že mě to tam nějak trefilo nohy, ale já vůbec nevím, já nic necítil.

Co říci na Vítkovice?Vloni snad nejlepší tým na ledě soupeře. Romanovci venku naháněli hrůzu soupeřům.
Víte, jak to je. Takový zápas se povede každému. Nám tam opravdu spadlo všechno, vše se k nám odráželo. Když se ty věci takto sbíhají, tak pro tým, co vede, je to pořád jednodušší a pro ten, co prohrává, je to pořád horší...

Bylo v poslední třetině třeba důležité i se nezranit?
Ano, ale tempo už nebylo takové. Vítkovice nehrály nějak záludně, frustrovaně, že by si to nějak vybíjely ve faulech. Koncentrace trochu vadne, dohrálo se to, musíme se soustředit na Litvínov.

Mora má výbornou bilanci v úvodech utkání. Dali jste snad už pátý gól v prvních dvou minutách. Jste tak nabuzení do utkání?
To ano, ale do dvou minut zase hned dostaneme vyrovnávací branku (smích). Nevím, jestli je to taková výhoda. Takže spíš bychom se měli zlepšit.